Dokáže město Brno překonat etnickou segregaci ve svých školách?
Laura FónadováZa situaci na brněnských školách, z nichž mnohé nadále udržují etnickou a sociální segregaci, nese odpovědnost i vedení města.
Před pár měsíci jsem tu psala o bouřlivé situaci, jež vznikla nad nečekaným návrhem sloučit dvě základní školy v městské části Brno-sever. Záměr městská část ještě na podzim stáhla, k čemuž značně přispěl i protest rodičů a zaměstnanců školy.
Mohli bychom to brát jako příběh s dobrým koncem, ve kterém občanský aktivismus, hájící věc přesahující zájem zainteresovaných, zvítězil nad netransparentním záměrem politiků, o jejichž skutečných motivech se dodnes jen spekuluje. Je však namístě si zachovat zdravou skepsi.
Stačí totiž k dobrému konci to, že se podařilo zachránit jednu školu s nálepkou „inkluzivní“ před úplnou likvidací? Jak jsem uvedla už v předchozím článku, situace školy zůstává složitá.
Případ se sice týká školy v jedné brněnské městské části, může však být ilustrativním příkladem situace řady jiných škol po celé České republice. Celkový rámec se zásadně mění rozhodnutím ministryně školství, podle kterého bude stát nově platit školy dle počtu odučených hodin, a nikoli dle počtu zapsaných žáků. Opatření vstoupí sice v platnost až v příštím roce, má však pro životaschopnost všech škol zásadní význam.
Segregované školy v České republice nemáme. K tomu by bylo zapotřebí pravidel vydaných příslušnou autoritou. Měšští otcové v Brně nicméně žádná pravidla stran vyloučení romských dětí z některých základních škol zjevně nevydali. O příslušném ministerstvu nemluvě.
Máme tu určitou možnost rodičů iniciativně vybírat školu pro děti. Omezit tuto možnost rozhodně nemůže městské č krajské zastupitelstvo, vyžadovala by změnu zákona. A pochybuji, že by se obešla bez hodně tvrdého odoporu, stačí se podívat jen na občasné články pana Chaluše na DR.
Diskriminačním jednáním by bylo, kdyby ředitel(ka) jedné z těch pěti škol ze sedmi prokazatelně odmítal romské žáky -- ale takový případ Laura Fónadová neuvádí a otevřeně řečeno, on by ředitel (ka) byl (a) vůl, kdyby něco podobného šlo doložit.
Segregace je docela fajn problém -- stačí ji prostě zrušit. Nepřímá diskriminace, která vzniká v důsledku předsudků a nezvládnuté předškolní přípravy dětí ze sociálně znevýhodňujícího prostředí -- a tady bych použil o brněnské radnici silná slova bez rozpaků i já --, je potíž mnohem hůř řešitelná a účinná opatření se hledají velice těžce a rozhodně nemohou být jen na úrovni obce. Některé cesty do pekel jsou již dobře vyzkoušené, například povinné proporciální rozdělení dětí z rizikové skupiny do všech městských škol (navíc to opravdu nejde přikázat z úrovně radnice).
Zátím nejlépe z toho, co se trochu víc ve světě vyzkoušelo, fungovalo přijetí faktu spontanního vytváření "etnických" škol a jejich podpora -- celodenní škola, asistující učitelé, prostředky na aktivity, které na takových školách nezaplatí (nemohu a nechtěji, protože s nimi nemají sami zkušenost) rodiče.
V této věci může zastupitelstvo hodně, jen musí počítat s tím, že rodiče dětí z pěti ze sedmi škol nebudou příště volit a možná některému radnímu prořežou pneumatiky či ho nepustí do té či oné špeluňky na Zelňáku (což konekonců může zlepšit kvalitu jeho života -- bude víc chodit pěšky a méně chlemtat pivo).
Jó, a taky musí počítat s tím, že aktivistky (a aktivisté), které (ří) se ani neumí o situaci ve svém městě vyjadřovat bez anglických termínů, je nijak nepodpoří, protože ony (oni) mají jinou a jedině správnou představu o tom, jak správně pomáhat.