Příběh z Brna: ředitelka inkluzivní školy za rasismus nemůže

V městské části Brno-sever se schyluje ke sloučení dvou základních škol. Zmizet tak má škola, která má velmi dobré výsledky v integraci romských dětí a jejich přípravě na další studium. Ředitelce se nesmyslně klade za vinu malý zájem rodičů.

Rada městské části Brno-sever letos na konci října jednohlasně schválila záměr na sloučení Základní školy J. A. Komenského sídlící na náměstí Republiky se Základní školou Merhautova v jeden právní subjekt. Sloučení mělo nastat k 1. lednu 2017 a nástupnickou organizací měla být Základní škola Merhautova.

Vedení městské části své rozhodnutí odůvodňuje započatými a také plánovanými rekonstrukcemi budov obou škol. Proti záměru sloučení rodiče a zaměstnanci ZŠ J. A. Komenského sepsali okamžitě petici, kterou doručili na Magistrát města Brna.

Záměr sloučení byl postoupen k projednání Radě města Brna 8. listopadu, která bod na základě záporného stanoviska své komise pro výchovu a vzdělávání stáhla z programu. Městská část Brno-sever se však záměru sloučit obě školy nevzdává. Plánuje jeho uskutečnění jen s jiným datem účinnosti.

Rychlost, se kterou vedení městské části Brno-sever rodiče i zaměstnance školy uvedlo do neočekávané situace, budí značné rozpaky. Zájem dětí jako by stál na druhém místě.

Husovická škola J. A. Komenského by měla ztratit samostatnost. Zájem dětí jako by stál na druhém místě. Foto Laura Fónadová.

Situace v brněnském základním školství je opravdu vážná. Není to přitom zdaleka první případ. Dokumenty Ptáčata či Třída 8 již dříve poukázaly na segregační mechanismy v Brně.

Pokus radních městské části Brno-Sever o sloučení dvou škol - ať je veden jakýmikoli úmysly - opět poukazuje na zoufalství takzvaných sociálně vyloučených škol. Logika, o kterou městská část Brno-Sever opírá svůj záměr, tedy že se sloučením dvou základních škol s nálepkou „vyloučených“ zároveň vyřeší i jejich problémový status, svědčí ve skutečnosti o tom, že si vedení městské části a města neumí s tématem poradit.

Proč se však pouští do nebezpečného experimentu, který v Brně již přinejmenším dvakrát ošklivě nevyšel (sloučení ZŠ Stará a ZŠ nám. 28. října a sloučení ZŠ Merhautova s praktickou školou Vranovská), je nevysvětlitelné.

Podívejme se ale na jejich záměr z hlediska lidí, kterých se bezprostředně týká. Většina rodičů chce pro své dítě samozřejmě to nejlepší. To je srozumitelný postoj bez ohledu na sociální či etnický původ rodičů. Problém nastává tehdy, když je pro majoritního rodiče zárukou dobré školy taková, do níž nedocházejí romské děti, zatímco pro romského rodiče je to naopak škola, která umožňuje jeho dítěti společné vzdělávání s dětmi z jiného etnického a sociálního prostředí.

Svobodná volba školy a spádovost jsou proto hlavní způsoby, pomocí nichž mohou jak rodiče, tak škola volit vlastní strategie. Je to však zároveň bohužel první a zásadní problém, jemuž škola v etnicky smíšené lokalitě čelí: jak sladit vzájemně neslučitelná očekávání?

Město či zde daná městská část Brno-Sever je zřizovatelem sedmi veřejných základních škol, z nichž dvě trápí totéž, a sice odmítavý postoj majoritních rodičů bydlících v jejich okolí. Většina rodičů se pokouší umístit své dítě do pěti škol s pověstí „etnicky čisté školy“ i za cenu horší dostupnosti. Zůstávají tak dvě s nálepkou škol „romských“: Základní škola Merhautova a Základní škola J. A. Komenského.

Škola J. A. Komenského zvládala a zatím stále ještě na slušné úrovni zvládá za daných podmínek společné vzdělávání majoritních dětí s dětmi jiné etnické příslušnosti včetně romské. Je-li výuka rozdělena do budov, je to výhradně z hlediska školních stupňů; nikoli dle případných žádostí rodičů.

Má tradici, a co je v popsané situaci asi ještě podstatnější, má také reálné zkušenosti se společným vzděláváním dětí s různými diagnózami a z různého prostředí; sociálního, kulturního i etnického. Pro řadu romských rodičů je při možnostech výběru v dané lokalitě mezi školou s nabídkou segregovaného vzdělávání a s nabídkou společného vzdělávání lepší variantou. Má navíc měřitelné úspěchy v přípravě romských dětí pro pokračování ve vzdělávacím systému.

Jedním z řešení etnické segregace škol a tříd může opravdu být jejich slučování, aby nastalo „rozmělnění“ žáků školami napříč. Přijde-li však vedení městské části se záměrem spojení dvou škol s nálepkou „vyloučených“, povede to k situaci, kdy v nabídce základních škol zůstane pět etnicky majoritních a jedna, v níž se ještě více posílí podíl romských žáků.

Nezamyšleným důsledkem takového sloučení tak bude pouze další odliv majoritních dětí do škol v jiných městských částech. Majoritní rodiče si totiž mohou nadále vybírat z pestré nabídky, pro romské rodiče však zůstane jediná možnost: a tou bude segregovaná škola.

Městská část se zbaví právě dětí, respektive rodičů, díky kterým škola J. A. Komenského mohla být dobrým příkladem zdařilého inkluzivního vzdělávání. To je hlavní důvod odporu rodičů školy ZŠ J. A. Komenského, díky němuž byl záměr alespoň dočasně stažen.

Situace je složitá a málokdo má na problém etnické segregace ve školách recept. Namísto osočování ředitelky J. A. Komenského Danuše Filipínské, že jako ředitelka je zodpovědná za úbytek zájmu o školu, mělo vedení městské části už dávno zjišťovat mezi spádovými rodiči jejich důvody pro výběr určité školy – například sociologickým šetřením. Bez přesných informací je obviňování ředitelky z úbytku zájmu o danou školu jen alibismem vedení městské části Brno-sever.

Pokusilo se vedení městské části sezvat k jednání představitele všech základních škol ve čtvrti, aby nalezli společensky zodpovědné řešení, na kterém by se podílely všechny školy? Tvářit se, že se jich to netýká, je dále neudržitelné.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.