Moje dcera šla ve čtvrtek poprvé do školy. S jakými problémy se může potýkat? Jak podle Vás vnímají první školní den romské děti a jejich rodiče?

Nevím, jestli je nějaký rozdíl mezi tím, když jde do školy neromské a romské dítě. Nerozlišuji lidi podle barvy pleti nebo podle národnosti. Myslím si, že všechny děti první den ve škole řeší to samé: musí se odloučit od rodičů, začínají jim povinnosti. A to je změna. První školní den je  slavnostnější, ale ve skutečnosti představuje jen začátek procesu, který trvá více než deset let.

A je otázkou, jak dítě tento proces zvládne... Například Strategický plán sociálního začleňování města Brna mluví hlavně o prevenci školního neúspěchu. Co ale znamená školní úspěch? Čeho by měly děti dosáhnout?

Přestože jsem povoláním sám učitel, nemyslím si, že to nejdůležitější jsou známky. Nejsem člověk orientovaný na výsledky, tvrdá data. Školu považuji za přípravu na život, a to jak na život profesní, tak osobní. Nejde ani tak o to, s jakými známkami člověk projde.

Myslíte si, že české školy dobře připravují romské děti na život?

Určitě. Sám jsem romské děti učil, na základní škole jsem s Romem seděl v jedné lavici a kamarádili jsme spolu. Nerozlišuji mezi prostředím, z jakého děti pocházejí. Škola je o tom, že se tam potkáte s lidmi, se kterými si rozumíte, i s lidmi, se kterými si nerozumíte, ať už se spolužáky nebo s učiteli. A tak je tomu i v zaměstnání. V tomto ohledu škola na život rozhodně připravuje — učí děti se osamostatnit.

Škola by tedy měla fungovat jako prostor pro setkávání a učení vycházet s ostatními. Právě proto hlavní problém, který jako aktivistka a romská matka řeším, je segregace ve školství. V Brně je několik škol, které jsou prakticky jen romské. Majorita a Romové jsou odloučeni již od dětství. Vidíte v tom problém?

Musím se přiznat, že v tom přílišný problém nevidím. Ghetta vznikla historicky, do určité míry mohou být i dědictvím minulého režimu. Řešení záležitostí, které způsobil minulý režim, je běh na dlouhou trať. Segregace znamená pouze to, že se někteří lidé logicky sdružovali na nějakém území. Pokud se nám podaří je rozptýlit, bude to jen dobře. Ale obě strany musí chtít.

Shodou okolností jsme se právě dnes dozvěděli, že jedna brněnská škola na hranicích vyloučené lokality otevřela dvě první třídy: jednu čistě romskou a jednu pro bílé děti. A nejen to — segregované školy v období zápisů intenzivně cílí na romské rodiče, přesvědčují je, ať chodí právě k nim. To přece není žádné logické sdružování na jednom místě, ale účelová segregace…

To je pro mě nová informace. Potřeboval bych školu nejprve navštívit, a zeptat se, zda je tomu tak a proč je tomu tak. Jako angličtinář vím, že nemohu vytvořit jednu skupinu z dětí, kteří se angličtinu učily rok a z těch, kteří ji studovaly dva roky. S podobnými důvody mohla pracovat i ona brněnská škola.

A tak je tomu tedy i u prvňáčků, kteří nastupují do školy s tím, že je má naučit základním věcem?

Opravdu nevím, zkusím si to ověřit na těch konkrétních školách. Já jsem ve funkci teprve čtvrt roku, takže tohle si musím ověřit.

Město Brno zřejmě považuje segregaci za významný problém. Jednou z hlavních obtíží je princip spádovosti, který nutí zapisovat děti do škol ve vyloučených lokalitách, kam na základě svého bydliště spadají. A právě tyto školy jsou potom čistě romské. Město proto navrhlo řešení: elektronický zápis do základních škol, který byl spuštěn letos v létě. Myslíte si, že problém vyřeší?

Spádovost škol není brněnským specifikem, je to věc, kterou nařizuje platná legislativa. Vyhláška o spádovosti se mění každé dva roky, připravují ji jednotlivé městské části. Do diskuse o její podobě se zapojují i školy samy.

Spádovost v praxi znamená, že škola je povinna „rezervovat“ místo dětem, které mají v její spádové oblasti trvalé bydliště. Pokud tyto děti nastoupí na jinou školu, je možné, aby jejich místa zaujaly děti, které patří spádově jinam. Právo zvolit školu ale mají v posledku vždy rodiče dětí a ředitel školy. Pokud škola nemá naplněnou kapacitu, musí dítě přijmout. Pokud jste se jako matky setkaly se sdělením, že Vaše děti nemohou být na konkrétní školu zapsány, šlo o školy s naplněnou kapacitou.

Elektronický zápis umožní sledovat, jakým způsobem jsou děti na školy přijímány a o jaké školy mají jejich rodiče zájem. V zápisech do nultého ročníku se mimo jiné ukazuje, že mnohé romské rodiny mohly díky svému trvalému bydlišti zapsat děti na školy jiné než ty, které jsou spádové sociálně vyloučeným lokalitám. Přesto tyto školy volí samy dobrovolně a své děti na tzv. majoritní školy nezapisují.

Výhoda systému je v tom, že školy dopředu ví, kdo se bude zhruba kam hlásit. Je to jako předpověď počasí — když dopředu víte, jaké bude počasí, můžete se na něj připravit.

Nulté ročníky jsou ale specifické — zřizují je převážně romské školy. Školy mimo vyloučené lokality potom do prvních tříd romské děti zkrátka často odmítají zapsat. A argumentují právě spádovostí. Pokud tak bydlíte například v oblasti Cejlu, máte velmi omezené možnosti. Současně rodiče z majority, kteří v oblasti bydlí, děti na své spádové školy nehlásí. Jste si vědom této praxe? Jak byste ji řešil?

Pokud je škola spádová, tak musí přijmout určitý počet dětí, které tam spadají. To je zákon. Potom samozřejmě záleží na rodičích, kterou školu si vyberou. Pokud budete mít pocit, že se děje něco, co není v souladu s pravidly, tak byste měla vzít telefon a vytočit třeba moje číslo nebo číslo odboru školství.

Je tu spousta romských rodičů, kteří se zajímají o úroveň škol v Brně a na lokální úrovni se chtějí zapojit. Mají ale pocit, že o problémech se segregací s nimi nikdo nediskutuje. Proč tomu tak je?

Tak to je otázka spíše pro rodiče samy. Na každé škole je sdružení rodičů. Kromě toho existují školské rady, kam je možné kandidovat. Pokud chcete ovlivnit život školy, nejjednodušší je zajít za ředitelem či ředitelkou a nabídnout pomoc.

Pro aktivní a uvědomělé rodiče, kteří se zajímají o vzdělávání svých dětí, se zcela jistě otevírá prostor jít příkladem a být každodenním přirozeným vzorem i pro ostatní rodiny v sousedství, které o vzdělávání tolik nedbají.

Na výslovné přání radního Jaroslava Suchého uvádíme, že se na odpovědi připravoval ve spolupráci s Marií Klusoňovou z Odboru školství, mládeže a tělovýchovy města Brna.