Dobré základní školy pro všechny děti

Nárůst počtu placených soukromých základních škol je především zprávou o tom, že s veřejnými základními školami něco není v pořádku. Je překvapivé, jak málo se věnuje pozornosti této proměně českého základního školství.

Existuje u nás stále více soukromých základních škol. Ta změna se dá vyjádřit jednoduše: dobré základní vzdělání není dostupné všem dětem. Je jen pro děti z bohatých rodiny a většina bohatších rodičů už to dlouho ví. Pouze provozovatelé soukromých škol ani samotní bohatí rodiče nemají důvod o tom příliš mluvit. Velký problém je, že o tom nemluví vláda, téměř žádní odborníci ani média.

Dnes se dobré základní vzdělání pro dítě už běžně kupuje. Nemáte milión pro vaše dítě? Vaše chyba. Nevěříte, že je to milión? Ceny se pohybují průměrně mezi pěti až deseti tisíci za měsíc (i mnohem výše). To je 100 tisíc za rok a milión za devět let povinné docházky (deset let - pokud poslanci schválí povinný rok školky, ještě 1 rok v soukromé školce).

No nevadí, pro každého je tu pořád stará dobrá síť veřejných škol. Tak v čem je problém? Veřejná síť základních škol je bohužel už jen „stará“, „dobrá“ není. A možná ani nikdy dobrá nebyla, nebo lépe řečeno pro roce 1989 se nikomu nepovedlo jí dobrou udělat. Tisíce nadšených učitelů se o to pokoušelo (bohužel byli pořád menšinou mezi stotisícovou masou všech učitelů).

Tito dnes už pracují v jiných sektorech. Někteří z nich se sice vracejí, jenže právě a pouze do soukromých základních škol.

Pokud by si někdo myslel, že nárůst soukromých základních škol proběhne tak, jako se to stalo se soukromými vysokými školami, které jen doplňují stabilní sektor veřejných vysokých škol, tak se mýlí. Soukromé základní školy jsou živeny mnohem větší energií než soukromé vysoké školy. Jsou živeny láskou rodičů k dětem, která se projevuje nejen jejich penězi, ale i jejich celkovou podporou. A začínají ty veřejné svou kvalitou válcovat.

Kvalitní a dostupné veřejné základní vzdělání je klíčové pro svět, jak ho známe. Pokud bude dobré základní vzdělání jen pro někoho, tak i náš svět časem bude jen pro někoho. Odpovědní politici a úředníci státu jsou už dlouho slepí k příčinám i důsledkům. Jenže oni nesou odpovědnost, stejně jako my všichni neseme odpovědnost za to, že je necháváme v klidu na jejich židlích. Některé odpovědné úředníky MŠMT už desetiletí a s novým služebním zákonem zřejmě už na doživotí.

Je dobré si připomenout, že základní vzdělání je základní lidským právem (spíše než povinností) pro všechny děti. Pokud nebereme vážně hodnoty demokracie a lidských práv, plavíme se všichni (i ti bohatí rodiče) v malém českém Titaniku. Proč poskytnou úplně všem dětem dobré základní vzdělání? Jedině pak jsme všichni schopni spolu žít ve vzájemné úctě, toleranci a spolupráci. Ve světě, kde se na bohatství společnosti podílí všichni, kde si všechny děti naplňují své sny.

Proto se jmenuje „základní“, protože má pomoci úplně všem dětem, bez rozdílu z jak bohaté rodiny jsou nebo jaký druh inteligence mají. Všem dětem (planety Země), rozvíjejícím se lidským bytostem předat posvátné dary, které ve společnosti jsou. Tyto dary (hodnoty) nashromáždila naše kultura, často naši konkrétní předkové za ně bojovali i umírali. A bojovali právě pro děti dalších generací.

Dobrá veřejná základní škola je propojena s ideály naší kultury a demokracie. V případě, že velká část bohatších rodičů přesouvá své děti do placeného soukromého základního školství, pak se tyto ideály nutně otřásají. Právo dětí na bezplatné (dobré a kvalitní) vzdělání začíná být omezeno. Ani nadace miliardářů nepomohou, ačkoli financují pár dílčích projektů pro „to chudé veřejné školství“. Jenže to nestačí a navíc je to ostuda odpovědných osob placených státem, že to dělá někdo jiný za ně.

Nárůst počtu soukromých základních škol je zprávou o tom, že s veřejnými základními školami je něco v nepořádku. Repro DR

Pokud se veřejné základní školy stanou nouzovou variantu pro chudší rodiče (tu chudší polovinu rodičů) a MŠMT rezignuje na změnu tohoto trendu, nezajistí srovnatelnou kvalitu ve všech veřejných školách, pak bychom minimálně měli narovinu všem rodičům sdělit. A pokud koncepci MŠMT nechává na nadacích miliardářů a názoru několika neziskovek, pak je možné MŠMT zrušit. Úplně zbytečně čerpá z rozpočtu státu peníze.

Další na řadě na zrušení jsou pedagogické fakulty, pedagogické výzkumné a vědecké ústavy, a pak všechny odbory školství na krajských i obecních úřadech. Je možné zrušit Národní ústav vzdělávání, Českou školní inspekci, Cermat a další přímo řízené organizace. To vše jsou peníze z našich daní na platy tisíců odpovědných lidí, kteří rezignují a stávají se zbyteční.

Soukromá sféra vstupuje masivně do školství jako do slušného byznysu. Kdo by si rád nezaplatil za kvalitu za své dítě, jako rodiče děti milujeme. Často jim dáváme všechno, třeba i na svůj vlastní úkor. Rádi se třeba i zadlužíme a zaplatíme to, že jim ve škole (soukromé) bude dobře. Za to, že se tam naučí to, co skutečně budou v životě potřebovat.

Největší paradox je, že soukromé školy prodávají rodičům „slušné chování k nim“, „humanistický přístupu k dítěti“, „demokratičnost atmosféry školy“, „pozitivní myšlení a podporu talentu dítěte“. Jak to, že stát jim není schopen právě v takových směrech konkurovat? Jak je možné, že tyto základní věci veřejné školy nenabízí? A co tedy vlastně nabízí?

Několik z nich asi přece jen něco nabízí, protože mnoho rodičů postupuje tak, že si kupuje fiktivní trvalé bydliště ve spádovém obvodu dobré veřejné školy. Někteří lidé obviňují tyto rodiče z neetického chování. Je to prostá zpětná vazba od rodičů, kterou je třeba vzít sebekriticky a vážně.

Neetické není chování rodičů, neetické je chování státu, který na rodiče kašle. Nesnaží se skutečně udělat dobrou každou základní školu (dobrou ve smyslu výše uvedených hodnot prodávaných soukromými školami). Ano, Česká školní inspekce kontroluje kvalitu, zda jsou všechny školy „dobré“, jenže dle kritérií tvořených od zeleného stolu. Svým dopadem se to rovná kontrole správného pořadí příborů na hostině potápějícího se Titaniku.

Možná je nakonec plánem státu připravovat ve veřejných základkách zdarma sociální skupinu novodobých dělníků. Možná to státu ani nevadí, nakonec asi všichni vyšší úředníci mají své děti v soukromých základních školách (mezi elitou).
Dilema není mezi „jednotnou školou“ stejnou pro všechny a „diferenciací“ ve školství (různé školy a cesty), jak to prezentují někteří odborníci. Je možné nacházet kompromis někde mezi těmito polaritami, trochu práce a přemýšlení to ovšem stojí. Zdá se, že této trochy užitečné práce nejsou odpovědní lidé za školství schopni anebo je to možná vůbec nezajímá.

Ve vzdělávací politice státu může v dnešní době stát udělat dvě zásadní chyby. V první řadě rozdělovat děti na takzvaně chytré a takzvaně hloupé. Dosud to například umožňovaly základní školy s rozšířenou výukou jazyků a víceletá gymnázia, nově, pokud to poslanci schválí, to podpoří testování při centralizovaných přijímačkách na střední školy. Druhou chybou je rozdělovat děti na bohaté a chudé. Dosud to umožňovala nabídka mnoha placených služeb v oblasti rané péče o děti, nově to podporuje nárůst placených soukromých základních škol.
Obě chyby v Čechách dlouhodobě děláme a nyní je prohlubujeme.

Stát se aktuálně zaměřuje na inkluzi. Jenže to bude časem pouze inkluze chudých dětí s hendikepem mezi děti chudé a takzvaně hloupé. (Ty takzvaně „hloupé“ totiž zůstávají na druhém stupni po odlivu dětí na osmiletá gymnázia). Dalším sítem se stane (po schválení poslanci) centralizovaný přijímací test na střední školy – na studijní typy středních škol s maturitou test pustí takzvaně „chytré“ děti. Jenže to jsou děti, co mají podporu rodičů, děti bohatých rodičů, kteří zaplatí doučování na testy.

Péče o dostupnost dobrého vzdělání, spravedlnost, práva člověka nebo sociální soudržnost společnosti přináší nejen dlouhodobou udržitelnost vzájemného soužití komunity (státu), přináší v důsledku i více štěstí pro všechny. Přináší i větší efektivitu komunity a větší bohatství úplně všem.

Rozdělovat děti lze dle typu zájmů (o přírodu, o vztahy, o tvoření, o pohyb). Lze udržovat svobodu volby rodičů školy, té nejvhodnější pro jejich dítě (a velmi užitečné i jako zpětná vazba pro školy). Co je naprosto nepřijatelné, je dělení dětí na chudé a bohaté nebo na údajně hloupé a chytré. Řešení není zavírat soukromé školy, zakazovat je bohatým rodičům. Je jediné dobré řešení: začít soukromým školám aktivně konkurovat. Poučit se u nich, zavést některé jejich hodnoty a postupy do veřejných škol.

Řešení je zrušit testování dětí nadrcených znalostmi u přijímaček a maturit. Zvýšit kvalitu druhého stupně základní školy tak vysoko, že nikoho nenapadne dát dětí na víceleté gymnázium.

Pokud ihned nezačne stát něco dělat, bude pozdě zastavit rozjetý vlak. Rozdíly mezi šancemi na kvalitní vzdělání se zvyšují každým dnem. Děti jsou naše budoucnost, a to nejen ty naše, ale všechny.

A co si myslíte vy? Diskuse (31 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Pondělí, 22.Února 2016, 23:51:20


Britové argumentovali podobně. Navíc tvrdili, že děti ze středostavovských rodin potáhnou třídu nahoru. Začali se systémem, který chudé děti znevýhodňoval, ve kterém však stále měly šanci. Skončili se systémem, ve kterém 7% dětí navštěvuje soukromé školy a těchto 7% tvoří později 50 až 80 % britských elit.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Děkuji paní Lenko Vytlačilová, Úterý, 23.Února 2016, 00:23:57

že to tady u nás dopadne podobně jak líčíte v Británii mě napadlo před časem, když se mě babička spoluškolkáče mého vnuka (oba půjdou po prázdninách do školy) zeptala, jestli neuvažujeme dát toho našeho do soukromé školy, když přece v té normální se kvůli inkluzi nic nenaučí. - Ne, nedáme ho do soukromé školy, naše rodina na to nemá dost peněz.

V této souvislosti bych ráda vyslovila velké podivení, proč nebrojí zastánci inkluze proti soukromým základním školám, kam si mohou dovolit dát své děti naši bohatší spoluobčané a kde se určitě jejich děti nebudou učit společně s dětmi mentálně handicapovanými a s poruchami chování?
Tyto školy segregují sice trochu jiným způsobem než zvláštní či praktické školy, ale nepochybně se o segregaci jedná. Dovedl by mi tu někdo vysvětlit, proč zastánci inkluze tento problém ignorují? Proč se tím nezabývá ministryně školství, když tolik o inkluzi stojí?

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Samozřejmě děkuji Petru Chalušovi, Úterý, 23.Února 2016, 00:41:32

napsal to moc pěkně:
"Co je naprosto nepřijatelné, je dělení dětí na chudé a bohaté nebo na údajně hloupé a chytré."

Dodávám: obojí je segregace a ta nám všem škodí.

Jediné, co se mi nejeví reálné za současné situace je Petrem Chalušem navrhované řešení:
"Řešení není zavírat soukromé školy, zakazovat je bohatým rodičům. Je jediné dobré řešení: začít soukromým školám aktivně konkurovat. Poučit se u nich, zavést některé jejich hodnoty a postupy do veřejných škol."

Jenže jaké ty postupy a metody jsou? Čím se liší od těch na veřejných školách? Tím, že mají malý počet žáků ve třídách a že dobře platí učitelům!!!
To je ovšem nepřenositelné do našeho podfinancovaného veřejného školství!!!

Martin Profant - Praha 7

Blaženě Švandové Úterý, 23.Února 2016, 09:37:25

Ono je to bohužel v jednom směru horší. My ty soukromé školy financujeme, a to velmi velkoryse. Dostávají v průměru tři čtvrtiny toho, zač se provozuje srovnatelná veřejná škola. A přitom se ta státní dotace nijak nepodmiňuje zastropováním školného.

V jiném směru to je naopak lepší. Podle inspekce i podle vlastní zkušenosti si dovolím říct, že soukromé školy jsou obvykle horší než veřejné, s několika výjimkami (některá bilinguální gymnázia, asi dvě jazykovky apod.)

Zatím pořád neničí kvalitu základních škol v prvé řadě školy soukromé, ale víceletá gymnázia (bez ohledu na zřizovatele). A malér je v tom, že zrušit je by znamenalo zrušit zároveň spolehlivě nejkvalitnější nabídku vzdělávání na úrovni druhého stupně základního vzdělávání.

Ivo Horák - Praha 3

Škola volá! Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Úterý, 23.Února 2016, 12:14:51

Myslím, že není nic špatného na názoru, že nesouhlas se soukromým školstvím, natož základním, není nějakou výstředností. Jde v něm o určité "vyzobávání rozinek", podobně jako při provozování jen nejlukrativnějších autobusových linek. Je to, jako když je v zemi fotbalová liga, založená na čistě regionálním principu a do toho je založen soukromý klub, který může rekrutovat hráče odkudkoliv. Bude s podivem, když ligu vyhraje?
Ta čísla L. Vytlačilové z Británie nesvědčí ani tak o roli soukromých škol, jako spíše o roli peněz, které se mj. projevily ve výběru škol, ale také v mnohé dalším. Mimochodem stojí i dnes za to přečíst si ostrou kritiku (anglického) soukromého školství od George Orwella.
Po celé 20. století (a jistě i dříve) je nápadný, řečeno s V. Páralem, stálý vzestup ("modrání") "červených". Najedení prostě nemají "drajv", natož přecpaní. Mimochodem, právě na tomto poznání spočívá jeden z důvodů lpění tak mnohých na silné stratifikaci společnosti. Ten "drajv" se ovšem týká i celých společností (tzv. třetí svět, proti Česku Slovensko apod.). Samozřejmě od určitého času také dělníků či žen.
Celkově je už dlouho možné jasně pozorovat úpadek rodů a šlechtictví, na pokrevní linii založeného. Není snadné překonat schopné a vysoko postavené rodiče. (Potomci Masaryka a Einsteina by se na tom asi shodli.) Valná většina nynějších velkých osobností měla úplně obyčejné školy i spolužáky.
A pak je tu otázka, jaké školy jsou ty opravdu nejlepší. Jinými slovy, čemu by nás škola měla naučit? Spíše tomu, oč bychom bez ní ani nezavadili, ale co je pro náš život slušného a vzdělaného člověka a člena (národní) pospolitosti třeba, nebo má co nejdříve nastoupit průprava podle potřeb budoucích zaměstnavatelů? Myslím, že to první.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

přijde mi, lidé asi nevědí, co po školství chtít Středa, 24.Února 2016, 01:14:51

Někdo čeká, že bude škola děti vychovávat, a jiný zase, že jim do toho nebude vůbec mluvit. Pak se v tom má učitel vyznat, a děti toho zneužívají třeba k šikaně (že se za ně některé rodiče vždy postaví).

Někdo čeká, že škola poskytne dětem co možná nejlepší vzdělání, a jiný zase, že by se škola měla zatěžovat všechny férově a stejně. To první znamená exkluzi a větší tlak na nadané děti, to druhé tlak na inkluzi a snižování standardů.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Středa, 24.Února 2016, 09:48:9

Podobně bychom si mohli otázku položit třeba takto: Chceme, aby se v dětech rozvíjely jejich vlohy (například pro matematiku)? Nebo chceme, aby se v nich rozvíjela empatie ke slabším spolužákům?
Ideální by bylo samozřejmě obojí. Lze to skloubit, aniž by něco z toho utrpělo?
Můj syn chodil na základní škole i na gymnáziu do matematické třídy, což ho nasměrovalo při volbě povolání. Je to elitářství?

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Paní Hájková Středa, 24.Února 2016, 09:59:23

Ano, je to elitářství. A je to správné. :-)

Jan Samohýl - Programátor, Praha

paní Hájkové Středa, 24.Února 2016, 12:56:42

"Ideální by bylo samozřejmě obojí. Lze to skloubit, aniž by něco z toho utrpělo?"

Jde to skloubit, ale těžko ve společnosti, kde vzdělání rozhoduje o příjmech a společenském statusu. Což dnešní společnost tak má, až na jisté anomálie (učitelé, podnikatelé).

Kdybych o tom rozhodoval já, úplně bych zrušil ročníky a známkování, a místo toho zavedl úrovně v daném oboru, kterých by bylo možné dosáhnout. Studenti by pak mohli dosahovat těchto "úrovní" v libovolném pořadí, přičemž by bylo nemožné dosáhnout všech úrovní ve všem. Zároveň by se v těch "oborových kroužcích" potkávali studenti různého věku.

"Můj syn chodil na základní škole i na gymnáziu do matematické třídy, což ho nasměrovalo při volbě povolání. Je to elitářství?"

Taky si myslím, že je to správně, ale nemyslím, že jde o elitářství. Elitářství je přiznávání práva (především mocenského práva o něčem rozhodovat) na základě příslušnosti k nějaké sociální skupině; právo studovat v matematické třídě má každý, kdo na to stačí.

Já myslím, že by mělo být celospolečenským morálním imperativem naučit každého člověka maximum, na které stačí.

Ivo Horák - Praha 3

Naštěstí jsme toho ve škole hodně neprobírali Středa, 24.Února 2016, 20:15:46

Zamýšlel jsem se nad větou "Já myslím, že by mělo být celospolečenským morálním imperativem naučit každého člověka maximum, na které stačí." Zda oním maximem autor míní spíše kvantitu, nebo, což by se mi více pozdávalo, hlavně kvalitu. Beru ale vážně pisatelovo stanovisko z jiné diskuse, o nižším a vyšším. Míním to bez ironie. Takže nevím.
Jsem toho názoru, že dospělý člověk by měl sám usilovat o výše vytyčený cíl. Škola mu v tom může pomoci tak, že zaprvé redukuje (do nějaké míry) vážné počáteční znevýhodnění některých dětí v jejich rodinách a zadruhé, že vede děti k učení a poznávání v době, kdy z toho "nemají rozum", ale předpoklady pro to nejlepší.
Já jsem měl ve škole slabé výsledky, a to nejen proto, že jsem neuměl naučené "prodat", jak jsem si namlouval. Také z toho důvodu, že mě mnohé nezajímalo, protože mi nevyhovovala metoda výuky atd. Drtivou většinu poznatků a přehledu jsem si osvojil (v nízkém i vyšším věku) bez jakékoliv vnější, neřku-li materiální motivace.
Vím, že nejen já jsem odcházel ze školy znechucen často předměty, vůči nimž bych zajisté byl otevřenější, někdy až fascinován, v případě, že by nebyly vyučovány.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Horákovi Středa, 24.Února 2016, 22:11:45

"Zda oním maximem autor míní spíše kvantitu, nebo, což by se mi více pozdávalo, hlavně kvalitu."

Nejsem si jistý, co se tím myslí, takže nabízím dvě interpretace:

1. Pokud se tím myslí biflování, pak jsem toho názoru, že bez "biflování" (nebo lépe řečeno nudného tréninku) se nejde pořádně naučit nic. Navíc si myslím, že lidská mysl funguje tak, že prostě musíte skrz určité množství znalostí "prolít", aby došlo k jejich zobecnění (tedy pochopení). Lidé se stěžují, že většinu věcí stejně zapomenou. Ale o tom to celé je! Bez zapomínání by nebylo možné induktivně generalizovat a nedošlo by k učení. Takže v této interpretaci je otázka kvality vs. kvantity pro mě takto obecně bezpředmětná - museli bychom se bavit, co konkrétně chcete učit.

2. Pokud se tím myslí volba oborů, zda je lépe být specialistou (zabývat se jedním oborem do hloubky) nebo generalistou (zabývat se mnoha různými obory, od každého trochu), jsem toho názoru, ať si každý, i děti, vybere sám. I když být moc velkým generalistou je asi spíš na škodu, ideální je IMHO znát 2-3 obory do větší hloubky. Ale od povahy se to liší, a společnost myslím užije oba typy lidí. Generalisté jsou flexibilnější a asi lepší inovátoři a improvizátoři, specialisté ale mají užitečné zkušenosti a jsou nepostradatelní v obtížných situacích. (Bohužel dnešní doba nahrává spíš generalistům, což je IMHO špatné.)

"Beru ale vážně pisatelovo stanovisko z jiné diskuse, o nižším a vyšším. Míním to bez ironie."

Nevím, které stanovisko.

"Vím, že nejen já jsem odcházel ze školy znechucen často předměty, vůči nimž bych zajisté byl otevřenější, někdy až fascinován, v případě, že by nebyly vyučovány."

No moje představa těch úrovní by mohla tento problém řešit. Prostě byste si vybral zábavnější obor a získával úrovně v něm. Asi by bylo nějaké vhodně definované minimum, ale bylo by poměrně malé (a v nižších ročnících by to asi bylo víc plánované). Pokud byste se daný obor rychle učil, prostě byste získával úrovně rychleji, a nemusel byste čekat na ostatní studenty.

Co se týče motivace, nedalo by se samozřejmě vyhnout se práci. :-) Pro každou úroveň by byla stanovená nějaká cvičení a celé by se to zakončilo zkouškou (kterou by bylo možné složit i s minimem cvičení). No a prostě byste danou úroveň opakoval, dokud byste tu zkoušku nesložil (neexistovalo by známkování, jen úrovně). Takže, každý by se rychle naučil, že je lepší tu zkoušku složit, a věnovat se vyšší úrovni, než se zabývat stále tímtéž.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Britský vzdělávací systém je pohroma, ke které zřejmě spějeme, ale nejde jenom o peníze, ale také o ideologii Pátek, 26.Února 2016, 19:30:26


Britský vzdělávací systém je pohroma už díky své genezi. Žádná Marie Terezie, ale po dlouhou dobu guláš charitativních, církevních a soukromých škol. Stát se o vzdělávání začal zajímat až v druhé polovině devatenáctého století.

Po druhé světové válce se dalo získat slušné vzdělání v často velmi drahé soukromé škole, v církevní škole a na grammar schools, tedy školách, které jsou obdobou našich víceletých gymnázií. Jedna jediná zkouška v jedenácti letech, která často rozhodla o budoucnosti. Doživotně. Tím vyvstala otázka, je-li systém spravedlivý a dále, co s dětmi ve státních školách, která se nedostaly do grammar school (ty braly asi 10% dětí, což nebylo moc).

Takže levice přišla s inkluzivním vzděláním. A nejen s inkluzivním vzděláním, ale také často se vzděláváním, kdy
- cílem je velmi často nikoliv rovnost šancí, ale rovnost výsledku (Vy chcete svému dítěti předčítat? Tak to tedy ne! Některé rodiny nemají knihy a vaše dítě by bylo vůči nim zvýhodněno!)
- se po dětech leckde nesmí vyžadovat žádná práce (Tady jsem vám vytvořili matematický koutek, když bude chtít, můžete si sem zajít a něco se naučit. A když nebudeme chtít? Tak se nic učit nemusíte.)
- snižují se nároky (většina škol neučí žádný cizí jazyk, přestávají se učit základy integrálního počtu, z historie se často učí pouze Tudorovci a druhá světová válka, děti si musí vybrat jestli se budou učit fyziku, biologii a nebo chemii) – u nás to vidíme také. Povinná maturita z matematiky !? Hrůza! Je třeba zrušit „ů“! Také už máme „filosofický ústav“ na „filozofické fakultě“.
- děti, které mají slušné výsledky jsou často šikanovány a tam mnohé raději předstírají, že nic nevědí
- násilníky není možno vyloučit, takže občas je probodnutý spolužák, občas učitel a místo výuky v některých školách probíhá krocení dravé zvěře

Horním deseti tisícům systém vyhovuje – pošlou děti do soukromých škol a nebo do pseudo-inklusivních škol v bohatých čtvrtích, ve kterých bydlí a to včetně nejhalasnějších odpůrců soukromých škol na levici (Diane Abbott), hoi polloi jím nekonkurují.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Co dělá dobrou školu dobrou školou? Pátek, 26.Února 2016, 19:33:2

Dobrou školou dělají
a) dobří učitelé a dobré vedení školy
b) dobré osnovy
c) dobří žáci

Co si platím, tím že posílám děti do soukromé školy?
a) možná učitele, kteří jsou lépe placeni a nebo alespoň méně znechuceni státní byrokracií - možná také ne
b) možná dobré osnovy a možná také ne
c) co si platím nejčastěji jsou dobří žáci

tedy platím si, že (nehodící se škrtněte) ve škole nemám
- většinu žactva, která nemluví úředním jazykem
- lumpenproletariát
- větší množství Romů
- detektory kovů a policistu, co denně zabavuje nože a střelné zbraně
- prodavače drog
- jedince, co závodí, kdo bude mít nejhorší vysvědčení (u nás ve třídě to, myslím, vyhrálo šest čtyřek)
- jedince typu „Oni těm děckám z vysokoškolských rodiny nadržovali.“ „Ano?“ „Ano, dávali jim lepší známky, přitom ta děcka nebyla chytřejší než my, ona se jenom více učila.“
- žáky, co šikanují ostatní


Jinými slovy – platím si především exklusivní prostředí, ve kterém žactvo pochází z rodin, které si vzdělání váží a kde se nedovoluje systematické narušování výuky.

Jmenovitě
Před lety byl případ v Británii, kdy škola vyloučila žáka za větší množství černých puntíků – nebylo to nic vážného, ale těch přestupků bylo hodně. Rodina byla bohatá, synek školu žaloval, soudce se mu vysmál
BL: To, že britští rodiče platí za školné svých dětí, je motivováno jistě dobře míněnou snahou zajistit pro ně co nejlepší vzdělání.... S tím souvisí i to, že na takovéto škole musí panovat určitý pořádek a disciplína, protože jinak by žádná kvalitní výuka probíhat nemohla. Osobně jsem byl svědkem toho, jak u jednoho čínského studenta byla nalezena marihuana, a byl bez milosti okamžitě ze školy vyloučen -- nic nepomohlo, kolik peněz rodiče za něj platí, že měl půl roku před absolutoriem, a že byl žákem nadaným. -

Lenka Vytlačilová - metrolog

O čem je rasová segregace v USA? Především o školách. Pátek, 26.Února 2016, 19:40:59

Existuje studie o proměnách jedné čtvrti (Parktmont). Čtvrť vznikla jako chudá dělnická židovská čtvrť po druhé světové válce na okraji města. Obyvatelé chtěli „bílou“ školu a tu také zřídili. Původně tam chodila pouze děcka z okolí, později tam také začala chodit katolická děcka z okolních komunit. Místní z toho nebyli nadšení, ale akceptovali to. Pak se katolíci začali stěhovat do místních malých domků (původní majitelé se stěhovali za lepším). Po roce 1970 přišla nucená desegregace. Místní zareagovali tím, že začali své děti posílat do jiných škol. V osmdesátých letech se tak se místní škola proměnila v černošskou školu uprostřed bílé komunity. Byla to stále jedna z nejlepších škol ve městě. Pak se do čtvrti začalo stěhovat černošské obyvatelstvo, mělo děti ve škole.
To roku 1970 tvořilo 0%
roku 1980 0,2%
roku 1990 2,2%
roku 2000 už tvořilo 58.0%
První vlna přistěhovalců „pionýrů“ , do prostředí zapadla. Jednalo se o chudší vrstvy, ale nikoliv o underclass. Tyto rodiny přišli kvůli škole a bezpečnému prostředí. Jejich hodnoty se nelišili od místních hodnot. Možná, že se pouze méně angažovali v komunitě. Jejich příchod vyvolal útěk původního obyvatelstva. Pokud místní zůstali, jednalo se o generaci, která ve čtvrti prožila celý život a děti dávno odchovala. S novou skupinou našli modus vivendi. Pak se do uvolněných domů přistěhovala druhá vlna Afroameričanů. Tentokrát z nižších vrstev. Ve škole vypukly problémy. „Pionýři“ začali posílat děti do jiných škol (soukromých, církevních...). Místní škola, kdysi jedna z nejlepších ve městě, se propadla na do. Objevil se vandalismus (nově zakoupené počítače, rozbité na prvočinitele), zbraně, do čtvrtě přišly drogy. Nové vlně to nevadí, místo je pořád lepší, než ghetto, ze kterého se vystěhovali, začíná „black flight“ generace pionýrů.

Jiná studie se zabývá historií desegregace v Atlantě. Závěr studie je takový, že dnešní nenávist k federální vládě („trh je racionální, vláda je pitomá“), potřeba privatizovat co se dá i nedá, odmítání zavádění veřejné dopravy, růst předměstí je výsledkem těchto let.

Sociolog D. Massey argumentuje podobně – USA roku 1970 byla díky Demokratům země, která byla svobodná, bohatá jak nikdy v historii – přesto se mají Demokraté problém dostat k moci, byť v posledních desetiletích USA stagnují. Lidé se otočili k Demokratům zády a hlasují proti svým materiálním zájmům a pokud jim Demokraté budou nadávat do blbců, rasistů a homofobů budou mít nadále problémy.

„Upřímně řečeno, po roce 1965 Demokraté nezvládli konflikty týkající se rasy, třídy, míru, války a ideologie. Do té doby, co občanská práva znamenala konec legální diskriminace na Jihu, se Demokratům dařilo, ale když se agenda přesunula k jemnějším formám rasové diskriminace zakořeněné jak na Severu tak na Jihu...liberální elity nedocenily velikost oběti, kterou žádaly na středních a nižších vrstvách Američanů... a namísto, aby dosáhly politického kompromisu..., využily soudní a výkonnou moc, aby vnutily ...vyděšené veřejnosti změny, přitom cejchovaly všechny své oponenty jako úzkoprsé bigoty. Výsledkem bylo, že segregace čtvrtí a škol zůstala ...zachována a konzervativci byli schopni využít rasovou otázku k tomu, aby zlomili New Deal koalici... Liberálové, kteří využívali soudní a výkonnou moc k rozšíření občanských práv byli většinou zámožnější a vysoce vzdělaní a díky svému privilegovanému postavení dobře izolovaní od důsledků společenské změny...Naopak lidé, kteří byli dotčeni jejich změnami..., čímž došlo k rozevření třídní propasti, kterou Republikáni využili....Tento latentní třídní antagonismus byl vyostřen systematickou neschopností liberálů řešit skutečnou ekonomickou zátěž způsobenou ...vzestupem cen domů...Tak jak po roce 1973 rostla inflace, dostala se americká střední třída do daňového pásma, které bylo původně zamýšleno pro lidi s mnohem vyšším příjmem...liberálové je ignorovali a ...využili neustále rostoucí příjmy k tomu, aby rozšiřovali nepopulární programy, což vedlo k rebelii středních tříd ...válka ve Vietnamu ....Tak jak liberálové postupně ztráceli ve volbách, přidali ke svým politickým problému ideologický, tím, že se uchýlili na university a začali pod praporem postmodernismu ústupovou kulturní válku, která je veřejnosti známá jako doktrína „politické korektnosti“.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Zajímavá fakta, milá Lenko, Sobota, 27.Února 2016, 11:05:58

nedávno mne udivilo, jaký celkem malý počet je u nás praktických základních škol ve srovnání s normálními základkami. Typněte si.
Základek je zhruba 4100 a praktických dříve zvláštních škol je jen asi 67 (údaj z r. 2012). Opravte mě, když to dohledáte líp. Na portálu
http://www.seznamskol.eu/typ/prakticka-skola/
je praktických škol v databázi 125, ale jsou mezi nimi i střední odborná učiliště.

Martin Profant - Praha 7

Lence Vytlačilové Sobota, 27.Února 2016, 11:13:58

Ano, každý kdo chce vážně provozovat inkluzi, musí mluvit také o rovnosti (resp. porovnatelnosti) výsledků. Z dobrých důvodů: rovná šance je také šance na dosažení odpovídajících výsledků. Jinak to může vypadat takhle:

V jednom motorestu na D5 pracovala mladá dívka. Hezká holka, pracovitá a milá, pohotově a inteligentně štěbetavá, jen neuměla sčítat. Pletla se při účtování útraty a velmi často ve svůj neprospěch. Jednou už mi to nedalo a zavedl s ni řeč na osobní téma -- byla to romská absolventka obyčejné základní školy. Měla formálně stejné šance, ale paní učitelka neměla čas se starat o to, že ta cikánka, kterou ji strčili do třídy, zaostává v počtech. A propadnout ji nenechala, byl by to rasismus.

Inkluze -- přinejmenším v levicovém podání -- je to tehdy, a jen tehdy, pokud přestavím školu tak, aby se děti bez toho "domácího předčítání" obešly, u nás běžnější případ: aby se obešly bez asistence nejméně středoškolsky vzdělaných rodičů při zpracovávání domácího úkolu v čtvrté třídě (výzkumy jsou jen orientační, ale v Brně neumělo podle jednoho výzkumu MÚ pomoci s úkolem ve čtvrté třídě 35% maminek).

Obávám se, že svědčí o kvalitě našeho školství, pokud tuto prostou a evidentní skutečnost nedokáže pochopit řada aktivistů s plnou hubou levicovosti a inkluze, ale to je jiná pohádka.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Co dělá dobrou školu dobrou školou? Sobota, 27.Února 2016, 11:37:22

Souhlasím, že velmi mnoho dělají dobří žáci. A čím starší děti, tím je tohle důležitější. Kvalita vysoké školy stojí a padá s úrovní studentů. Studenti tam postrkují své kantory k vyšší kvalifikaci.

Jak se pozná dobrá škola? Je to často poznat už když tam vstoupíte. Zachytíte něco, čemu se dřív říkalo "duch školy". Něco tam"visí ve vzduchu" jakási příznivá atmosféra důvěry a porozumění. Začíná to u školníka a pořádku. Učitelé a žáci nestojí proti sobě, ale jsou spojenci, ale přitom nejsou příliš důvěrní na pohled, respektují se. Základem je kázeň - známka z chování je na vysvědčení uvedena jako první a oddělena od ostatních.

Už jsem pár let mimo a vídám se pravidelně jen s několika málo studenty na univerzitě. Ti dobří jsou opravdové špičky. Myslím, že jsou lepší než jsme byli my, protože mají lepší přístup k informacím a přehled. Ale hlavní peleton zůstal naopak kdesi vzadu za nimi. Většina studentů se chce učit jen to, co bezprostředně využije, mnoho z nich už dnes pracuje nebo aspoň chodí po brigádách a tak mají na studium jen velmi málo času. Za nás nebyly špičky na tak dobré úrovni, ale většina z těch, kdo školu dokončili, dostala velmi dobré vzdělání, protože ji nedělali jen "dálkově", jak je dnes zvykem i u studentů "denního" studia.
Ale to je zkrátka můj pohled na věc.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Lence Vytlačilové Sobota, 27.Února 2016, 23:04:29

"Tak jak liberálové postupně ztráceli ve volbách, přidali ke svým politickým problému ideologický, tím, že se uchýlili na university a začali pod praporem postmodernismu ústupovou kulturní válku, která je veřejnosti známá jako doktrína „politické korektnosti“."

Stavíte zajímavou teorii, ale řekl bych, že poněkud mylnou - hlavními propagátory "politické korektnosti" se zdají být univerzitní administrativa a studenti, nikoli kantoři.

Podle mě jde o zbytečně komplikované vysvětlení. Vzdělání rozhoduje o příjmech, dobrých pracovních příležitostí ubývá díky automatizaci, takže se samozřejmě lidé perou za to, aby jejich děti dostali co nejlepší "vzdělání" a kvalita jde dolů.

Zrovna jsem četl článek na toto téma: https://lareviewofbooks.org/essay/dear-parents-everything-you-need-to-know-about-your-son-and-daughters-university-but-dont

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Profantovi Neděle, 28.Února 2016, 09:26:1

"Měla formálně stejné šance, ale paní učitelka neměla čas se starat o to, že ta cikánka, kterou ji strčili do třídy, zaostává v počtech."

No nevím, zdravý člověk (bez dyskalkulie) se IMHO může naučit počítat i ve 30ti (čtení a psaní mi přijde řádově těžší). Navíc jestli je to její práce.. je to trochu výmluva.

Já jsem to, alespoň od univerzity (ale možná i dřív, až na univerzitě si to vybavuji explicitně), bral tak, že učit se je především moje zodpovědnost; jestli to dělá škola a jestli mi vůbec pomáhá je druhotný problém. Ale možná je to tím, že jsem v podstatě z akademické rodiny.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 28.Února 2016, 14:31:50

Asi by se měly rozlišovat dvě roviny:
1. Nabízet něco, co se lze naučit (a je dobré se to naučit)
2. Vzbuzovat v někom zájem, aby se chtěl učit
Od dobrého učitele očekáváme obojí, což je mnoho.
Ale zase - pokud zcela přistoupíme na to, že si vlastně každý sám může za to, že se nechtěl učit, přejdeme v podstatě na pravicovou rétoriku.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Paní Hájková Neděle, 28.Února 2016, 14:58:28

A ona pravicová rétorika je nějak apriorně horší než levicová? :-)

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 28.Února 2016, 15:38:15

Odpověď asi závisí na tom, ke které z nich člověk cítí větší sympatii, pane Kolaříku.
Každopádně jsou to zajímavé úvahy - do jaké míry je člověk determinován prostředím, ve kterém se narodil a do jaké míry má svobodnou vůli.

Martin Profant - Praha 7

Janovi Samohýlovi Neděle, 28.Února 2016, 16:21:51

Ale jistě, naučíte se oboje, jak počítat, tak číst a psát. Problém je, že tu slečnu to nenaučili ve škole, resp. že na to, že by mohla podobnou dovednost potřebovat přišla až v zaměstnání.
Výmluva by to byla, kdyby ty špatné součty sama nedoplácela.

Ono by koneckonců stačilo používat kalkulačku, dnes by ji vytrhla EET, ale asi je něco jiného o tom diskutovat a něco jiného zpracovávat šok, že nedovedeme něco, co Vaše okolí považuje za zcela samozřejmé.

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

Děkuji za diskusi Pondělí, 29.Února 2016, 01:09:8

Téma zaujalo i další lidi, kteří mě oslovili i mimo tuto diskusi. Je zajímavé, jak málo se o tom mluví, téma je už dlouho skryté. A Blaženě Švandové odpovídám, jak konkurovat soukromým školám? Pro začátek vytvořit ve škole přátelské prostředí pro rodiče a děti (může je motivovat, nehledat to v soukromé škole).

Luděk Ševčík - OSVČ

Každé přirovnání kulhá, ale co říkáte na tohle: Pondělí, 29.Února 2016, 10:21:27

http://www.novinky.cz/komentare/396174-komentar-inkluze-novorozencu-vaclav-klaus-ml.html ? Mě se to zdá případné.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

ruzné odpovědi Úterý, 1.Března 2016, 23:01:31

"Problém je, že tu slečnu to nenaučili ve škole, resp. že na to, že by mohla podobnou dovednost potřebovat přišla až v zaměstnání."

A to je problém? Já se v zaměstnání učím (skoro) pořád. (Přestože mne to baví, trochu mi to zároveň vadí - moderní způsob organizace práce mnohem víc odměňuje schopnost se učit než umět něco opravdu do hloubky.) Samozřejmě, chápu, že ke mně se přitom chovají jako k člověku; zdaleka ne každý má (bohužel) takovou výsadu.

"pokud zcela přistoupíme na to, že si vlastně každý sám může za to, že se nechtěl učit, přejdeme v podstatě na pravicovou rétoriku"

Každý si může za to, že se nechtěl učit. To samo o sobě není pravicová rétorika - její součástí se to stane až v momentě, kdy lidé za tuto chybu platí nepřiměřenou cenu.

Jinak řečeno, levice nemá prosazovat vnutit každému, aby se dobře učil (i když samozřejmě má tu být taková možnost). Jde spíš o to, aby, pokud se už neučil dobře ve škole, netrpěl hlady a nebyl doživotně za to nějak sociálně zaškatulkován.

"Pro začátek vytvořit ve škole přátelské prostředí pro rodiče a děti"

A co budete dělat, až ono "přátelské prostředí" přijde do rozporu s tím "něco se naučit", jak to popisuje článek, který jsem odkazoval?

"Každé přirovnání kulhá, ale co říkáte na tohle"

Tohle kulhá opravdu hodně... Novorozenci nevnímají jiné novorozence, ale děti ostatní děti ano.

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

návazná polemika a polemika na polemiku Pátek, 4.Března 2016, 14:48:9

http://denikreferendum.cz/clanek/22455-k-polemice-o-zakladnich-skolach

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Samohýle, ten článek byl o jiném problému, Pátek, 4.Března 2016, 17:22:15

než o tom, jak se vnímají děti.
Ale to přece víte. Je o současném trendu odsudků prověřených postupů, kdy nastupuje "věda" pokus-omyl. Hlavně dobrá možnost, jak si namazat kapsu. Proč bychom neměli zavádět neprověřené metody a být "moderní" v tom, že ověřené zlikvidujeme? "Vynálezci" jsou odměněni a když se zjistí, že metoda je hovadina, tak pak mohou "vynalézt" jinou . Za další odměnu.
Školství není například chemie, kde je malá možnost tvrdit, že zlato se dá vyrábět foukáním kouře z dýmky do lavoru s vodou /Cimrman /. Tady se ještě dají prosadit divočiny, které tvůrcům přinesou zisk. Tady se ještě dá takových koncepcí prosadit! Hlavně aby vypadaly humanisticky. Bohaté to nepoškodí, ti si své děti zajistí a ti chudší jsou ideální materiál k experimentům.
Bohužel právě zde platí, že se s vodou vylévají z vaničky i děti. Ovšem kdo by na ně hleděl, když zde máme tak ušlechtilou koncepci! Ta je i nad zájem těch dětí.
Inkluze nemůže plodit dobré výsledky. Při nemotivačním sociálním systému je stupidní předpokládat, že děti sociálně slabých, jejichž rodiče nic nenutí se snažit žít lépe, pracovat a starat se o sebe, z ničehož nic prozřou a začnou se ve škole snažit a učit. Proč by to proboha měli dělat, když vědí, že čím méně se jejich rodiče snaží, tak tím víc od státu dostanou?
A jiný příklad: pobyt dítěte s LMD v běžné třídě sníží nějakým zázrakem jeho postižení? Běžný pedagog tam na něj bude mít více času a trpělivosti než ve škole speciální? Znám osobně pár lidí, kteří absolvovali tehdejší Zvláštní školy. Dnes jsou dobří řemeslníci a troufám si říct, že nebyli docházkou do Zvláštní školy nijak poškozeni. Naopak. Díky větší péči měli více pro ně potřebné přípravy k výučním oborům. A znám také jedno dítě, jehož matka v nedávných dobách odmítla dát dítě ke speciálnímu vzdělávání. Základní školu si protrpělo. Je z něj nevyučený nádeník.
Také proto předpokládám, že jediní, kdo budou mít z inkluze prospěch, jsou všechny ty agentury, které ji připravují a chystají se do ní zapojit.

Martin Profant - Praha 7

Janovi Samohýlovi Sobota, 5.Března 2016, 14:14:52

Vy se ve své práci učíte samozřejmosti, o kterých každý ve Vašem okolí předpokládá, že jste zvládl ještě před první polucí? Inu, já si asi o programován dělal přehnané představy.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

ruzné odpovědi Neděle, 6.Března 2016, 06:36:43

"Pane Samohýle, ten článek byl o jiném problému, než o tom, jak se vnímají děti. Ale to přece víte. Je o současném trendu odsudků prověřených postupů, kdy nastupuje "věda" pokus-omyl."

No, pokud to chápu správně (možná mě někdo opraví), hlavním důvodem pro inkluzi je právě učit děti větší toleranci vůči postiženým (a naopak), takže je to především o vnímání dětí ostatními dětmi.

Kromě toho, jelikož je to (aspoň co jsem slyšel) poměrně běžné na Západě, lze jen stěží tvrdit, že jde o odsouzení zavedeného postupu a přijetí nevyzkoušeného.

"Střet kultur" může lidi obohatit, že si to vy nebo pan Klaus nemyslíte, no to už je věc druhá.

"Vy se ve své práci učíte samozřejmosti, o kterých každý ve Vašem okolí předpokládá, že jste zvládl ještě před první polucí?"

Myslím, že to na tom argumentu nic nemění. Pokud dělá práci, pro kterou je nezbytné umět počítat, pak jí asi nezbyde než se to naučit. Bez ohledu na to, od jakého věku to měla umět. Na osobě, která se učí počítat ve 30 nevidím a priori nic špatného; problém mám spíš s někým, kdo se nechce ve 30 už nic učit.

Nicméně, ano, máme u nás lidi, kteří by některé věci ohledně programování už měli znát z dřívějška. A také si myslím, že lidé by se měli učit programovat už před první polucí - měla by to být součást všeobecné gramotnosti.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Panu Samohýlovi Středa, 9.Března 2016, 19:27:2

"Tak jak liberálové postupně ztráceli ve volbách, přidali ke svým politickým problému ideologický, tím, že se uchýlili na university a začali pod praporem postmodernismu ústupovou kulturní válku, která je veřejnosti známá jako doktrína „politické korektnosti“."

To byl citát z knihy, co jsem právě četla (proto jsem to dala do uvozovek)
Douglas S Massey: Return of "L" word
Universitní professor, sociology, Demokrat. Kniha je slovo do vlastních řad, vysvětluje, kde se stala chyba a co musí demokraté udělat, aby vyhrávali volby. Hodně z toho je platné take pro české luhy a háje.

Autor narušil mé kruhy způsobem jakým se nikomu dlouho nepodařilo. Během půl hodiny mne přesvědčil, že de-globalizace by byla pohroma (Nutností je alterglobalizace)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.