Inkluze vyžaduje omezení segregace

Inkluze a snižování segregace musí jít ruku v ruce, má-li se situace na našich školách posunout. Dokud si to neuvědomíme, nenastane kultivace občanských a demokratických principů a nezlepší se ani ekonomická kondice.

Programy inkluzivního vzdělávání mají zásadní, ba rozhodující vliv na celou společnost. Ten se týká nejméně dvou oblastí života společnosti: ekonomiky a občanské gramotnosti. Takové tvrzení si žádá podrobnější vysvětlení.

Vítám rozhodnutí ministerstva školství a jmenovitě paní ministryně Valachové k nastolení programu inkluze na základních školách. Myslím, že každý může bez výhrad přijmout důraz na dítě a jeho práva tak, jak navrhuje paní ministryně. Díky jí za to. Právo dítěte na co nejlepší vzdělání je svaté pro každého a to, jak doufám, i pro ty, kteří o inkluzi tvrdí, že rozvrátí výuku a že zničí celé české školství.

Nezpochybnitelné argumenty jsou tyto:
Rovnost ve vzdělávání dětí v demokratické společnosti, stejně jako rovnost občanská (což je totéž, jen v jiné podobně), je jeden z principů demokratické společnosti. Jestliže se někdo odváží tvrdit, že nastolení tohoto postupu v případě romských dětí je těžké nebo nemožné, protože by to třeba poškodilo české školství, je jen podporovatelem rušení demokratických pravidel.

Nemusíme snad připomínat, že inkluze ve školství se ponejvíce týká romských dětí a jejich přístupu ke vzdělávání. To není žádný nadlidský úkol. Takových dětí se ve třídě běžné základní školy objeví většinou jen hrstka. Při tom to často nebudou děti s potřebou zvláštní pedagogické péče.

Setkání s jinakostí ve škole může studentům přinést pokoru a zároveň i sebevědomí. Repro DR

Ty, které takové zacházení potřebují, jsou právě v centru současné debaty o inkluzi. Budou to nicméně děti v určitých směrech nadané nad průměr, třeba muzikálně, pohybově, jazykově nebo výtvarně. Mohou každou třídu obohatit, nikoliv poškodit. Jsou jen jiné a to je dobře.

Konečně si naše české dítě uvědomí, že není jen pupkem světa, ale že jsou tu i jiné děti, od kterých se dokonce mohou i něco naučit. Kéž by si toho byli vědomi i rodiče těchto dětí a rodiče těch romských, které by tak konečně získaly i tolik potřebné sebevědomí.

Každé druhé romské dítě dnes mluví romsky – romaňi čhib. Romsky se domluvíte všude v Evropě. Kdo z vás to má? To je naprosto unikátní znalost, kterou mají romské děti k dobru. Takový žák bude tedy v dospělosti rodilým mluvčím češtiny i romštiny. Mimochodem: romština jako jazyk se kultivovala v době, kdy český jazyk ještě tápal ve tmách středověku.

Nemohu se zbavit pocitu, že naše děti (české i romské) teď právě společnou účast ve škole potřebují nejvíce. Je proto dobré spojit proces inkluze i s procesem snižování segregace na našich školách. Zvláště samozřejmě v těch městech, kde je jen romské obsazení tříd. To je slepá ulička a měli by to zdůrazňovat i speciální pedagogové.

Snadná a okamžitá řešení neexistují. Připustit ovšem taková přístupy, které ve svých důsledcích přináší prospěch celé společnosti, nejen ekonomický růst, ale i její kultivaci, to je přeci rozumné. Nenávist, strachy a falešné rozdělování společnosti je jen hra na schovávanou.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.