Obecní základka, nebo obecní chudobinec?
Petr ChalušŠkoly zřizované obcemi už léta postrádají inovace - jejich nositelkami jsou dnes soukromé školy. Stát by neměl kritizovat jejich rozmach, ale inspirovat se u nich.
Rozvoj soukromých základních škol se dostal do pozornosti médií až nyní, ačkoli trend nárůstu jejich počtu můžeme u nás sledovat už mnoho let. Závažnější pro současnou živelnou proměnu veřejného školství je její rostoucí hnací síla, touha rodičů po dobrých školách.
Rodiče ani tak neunikají do elitního systému, který má nabídnout izolaci pro bohaté nebo pro chytré. Nemyslí primárně sobecky na budoucí ekonomický úspěch svých dětí. Unikají spíše do prostoru s kreativním přístupem ke vzdělávání, kde jejich dítě i oni cítí respekt, a kde mohou očekávat individuální přístup.
Takovou inovaci najdeme bohužel v posledních letech jen v soukromých školách. Rodiče chtějí mít jistotu, že pro školu je jejich dítě jedinečné, že si mohou kdykoli v klidu promluvit s učiteli, pro které je rozvoj dítěte prioritou.
Veřejné školy mají starosti s tím být dobré pro systém. Potom jim nezbývá čas, aby bylo dobré pro děti a rodiče. Dobře evidují papíry pro kontrolu inspekce. Děti, rodiče a učitelé zkrátka místo učení a prohlubování vzájemné spolupráce společně slouží systému. Vyplňují omluvňáky, podepisují domácáky, na neformální rozhovor o dítěti, o spolupráci mezi rodinou a školou se už zpravidla nedostává.
Každopádně nemohou všichni dát děti do soukromých škol, že ne? Takže na ty ostatní zbude co?
Jsem pro soukromé školství, ale jen v případě, že bude naprosto odděleno od státní podpory pokud bere peníze od rodičů a/nebo nefunguje jako spádová. A jestliže rodiče chtějí změnu, tak ať se o ní snaží politicky, ne že se povezou na zádech daňových poplatníků s nižšími příjmy nebo odmítajícími segregaci.
Soukromých základních škol je pořád jako šafránu, některé z nich jsou opravdu dobré --ty obvykle vznikly na okraji systému díky skupině iniciativních rodičů reagující na tupost obecních pantátů, jiné otřesné. Pokud mohu ze zkušenosti a inspekčních zpráv soudit, ty druhé převládají. Hodně bych se rozmýšlel, než bych dal dítě do soukromé školy, byť s dobrou pověstí.
O domácím vzdělávání škoda slov, při troše hledání najdeš -- asi tak čtvrt roku starý -- magazín MfD, kde jakási zřejmě známá modelka (omlouvám se, ale jména z téhle oblasti si nepamatuji) žvatlá o domácím vzdělávání svých dětí. Vystavila moje přesvědčení, že i hodně trhlá rodina je pro dítě lepší než náhradní péče zátěžové zkoušce a bohužel vím, že nepatří v této věci k výjimkám.
Malér ovšem máme obrovský. Kvalita základních škol se propadá rok od roku a ovšem s nerovnoměrnými dopady. ještě v roce 2005 sděloval tehdejší UIV (Ustav pro informace ve vzdělávání, později pro jistotu rozehnaný) jako skandál, že záčíná být statisticky sledovatelný rozdíl dosažených výsledků dětí podle situace rodiny a typu lokality. Dnes už jde o banální fakt.
Nikoli soukromé školy, ale privatizace kvality vzdělání na těch veřejných, to je klíčová nemoc naši vzdělávací soustavy.
Protože chceme posunout naše školství výše, přejímáme vzory od zemí, kde je úroveň vzdělání nižší, než u nás.
Je pak jasné, že kdo na to bude mít, uteče s dítětem do soukromé školy, na které ti pseudoodborníci /či kšeftaři/ nedosáhnou. A ti, co na to nemají, budou prostě mít smůlu.
Ale abych jen nekritizoval. Na celé té změně systému jistě někdo vydělá. Jako všichni ti, co jedou tunel na sociálnímu systému. Když jim to politici umožní, proč ne, jsme přece v kapitalismu. Jen by si měli všichni občané se skutečně sociálním cítěním všímat, kteří politici /ať vědomě, či jen pro svou hloupost/ tento tunel podporují a mělí by jim dát vyžrat při volbách.
a dofackoval mne ke studiu něčeho, s čím se mohu uživit.
Takže jsem zjistila, že těch dětí, které navštěvují soukromé školy je málo a že z mojí staré základní školy udělali školu soukromou.
Když jsem se dívala na její stránky, tak mi kapaly sliny. Angličtina od první třídy. Rodilý mluvčí. Případně možná ještě němčina a další zajímavé věci. Pak jsem se podívala na sociální sítě a ty říkaly něco jiného. Zřejmě bych tam dítě nedala.
Jinak tento článek v Respektu, potrdil moje podezření stran soukromých škol
https://www.respekt.cz/vzdelani/co-vas-v-alternativni-skole-nenauci
Výsledkem je líný, nedisciplinovaný jedinec, který u ničeho nevydrží (talent 10%, píle 90%), navíc bez základního znalostního rámce a neznalý jazyků.
Pro Martina P. - souhlasím s vaším pohledem, že nerovné šance na kvalitní vzdělání jsou čím dál větší problém....
Pro Lenku V. - výkony dětí jsou důležité, jenže jde o to zda jediný cíl školy je zajistit individuální úspěch dítěte v budoucnosti nebo pdopořit rozvoj globálně odpovědného občana nebo produkovat "lidské zdroje" sloužící systému apod. ...
Chtělo by to definici "globálně odpovědného občana" a definici "systému".
(za jeden z hlavních problémů naší doby pokládám to, že jsme se z občanů stali spotřebiteli, slyším-li výraz "lidské zdroje", ohlížím se jestli není někde poblíž kulomet),
takže se nemyslím, že jediným cílem školy je zajistit individuální úspěch dítěte.
Nicméně zároveň odmítám i opačný extrém, kde individuální úspěch dítěte je obětován na oltář nějakého společného dobra.
Plus mám problém s tvrzením, že v době tatínka Googlu a maminky Wikipedie není třeba znát fakta a s celým tím nepochopeným Komenským.
Schola ludus znamená, že škola by neměla být pouze dřina, ale neznamená to, že student nesmí být obtěžován ničím, co ho nebaví.
Dovoluji si upozornit na fakt, na který nás opakovaně upozorňoval náš profesor občanské nauky, tedy na to,
že slovo student pochází z latinského slova studeo, tedy usiluji.
Z vyprávění kolegy:
Tak jsem přišel na třídní schůzku a zjistil jsem, že syn má novou učitelku zeměpisu.
Paní učitelka nám vysvětlila, že před tím na škole uklízela, ale protože chyběl pedagog na zeměpis, práce se ujala.
Dodala, že všem dětem dala jedničky a děti jí mají rády.