Obecní základka, nebo obecní chudobinec?
Petr ChalušŠkoly zřizované obcemi už léta postrádají inovace - jejich nositelkami jsou dnes soukromé školy. Stát by neměl kritizovat jejich rozmach, ale inspirovat se u nich.
Rozvoj soukromých základních škol se dostal do pozornosti médií až nyní, ačkoli trend nárůstu jejich počtu můžeme u nás sledovat už mnoho let. Závažnější pro současnou živelnou proměnu veřejného školství je její rostoucí hnací síla, touha rodičů po dobrých školách.
Rodiče ani tak neunikají do elitního systému, který má nabídnout izolaci pro bohaté nebo pro chytré. Nemyslí primárně sobecky na budoucí ekonomický úspěch svých dětí. Unikají spíše do prostoru s kreativním přístupem ke vzdělávání, kde jejich dítě i oni cítí respekt, a kde mohou očekávat individuální přístup.
Takovou inovaci najdeme bohužel v posledních letech jen v soukromých školách. Rodiče chtějí mít jistotu, že pro školu je jejich dítě jedinečné, že si mohou kdykoli v klidu promluvit s učiteli, pro které je rozvoj dítěte prioritou.
Veřejné školy mají starosti s tím být dobré pro systém. Potom jim nezbývá čas, aby bylo dobré pro děti a rodiče. Dobře evidují papíry pro kontrolu inspekce. Děti, rodiče a učitelé zkrátka místo učení a prohlubování vzájemné spolupráce společně slouží systému. Vyplňují omluvňáky, podepisují domácáky, na neformální rozhovor o dítěti, o spolupráci mezi rodinou a školou se už zpravidla nedostává.
Promluvit si s třídní učitelkou ráno nebo odpoledne ve třídě, kde je téměř třicet dětí, by bylo téměř jejím týráním. Zjevně je přetížená už jen vybíráním poplatků na různé náklady spojené z „bezplatným“ základním školstvím… Navíc se k ní možná ani nedostanete — nová priorita bezpečnosti uzavírá znovu školy rodičům, i ty, které se dosud snažily o otevřenost.
Nové jednotné testy u přijímaček podporují jeden typ znalosti a jeden způsob jejího předvedení: test. Dialog dítěte, rodiče a učitele o učení ztrácí smysl, stačí si stáhnout vzor testů ze stránek Cermatu.
Nulová inovace u škol zřizovaných obcemi je výsledkem dlouholeté pasivity vlád, ministerstva a dalších odpovědných státních organizací v oblasti školství. Stát (ani obec) nedokáže ve všech případech zajistit kvalitu základní školy. A problém je, že kupodivu žádná z jeho složek za to necítí odpovědnost. Přitom by pro začátek stačilo se rodičů jednoduše zeptat jakým směrem by se škola měla rozvíjet (jako se například dotazníkem obrátili zástupci rodičů ve školské radě na rodiče všech žáků jedné z pražských obecních škol). A systematicky podporovat komunikaci s rodiči na úrovni školy, obce i státu.
Dosud dochází většina dětí na základní školy zřizované obcemi. Jenže bohatí rodiče čím dál více chtějí pro své dítě podstatně lepší školu. I kdyby někdo utlumil vznik soukromých škol, je tu domácí vzdělávání. I kdyby někdo utlumil domácí vzdělávání, najde se jiná cesta.
Mapa základního školství se mění čím dál rychleji, jenže na soukromou školu nebo domácí vzdělávání mají finance a schopnosti jen určití rodiče. Ztrácíme veřejnou školu jako možná neviditelný, zato významný základ sociální soudržnosti. Společnost se může začít více rozdělovat a ekonomicky oslabovat.
Společnou veřejnou inkluzivní základku paradoxně nijak zásadně nepodporuje současná politika inkluze, které tento důležitý širší kontext chybí.
Veřejné školy lze podpořit jedině radikální inovací, jako zvýšením kvality základní školy od první do deváté třídy — rodiče by při kvalitním druhém stupni školy nemělo napadat utíkat ani do státem podporované předčasné segregace s názvem osmileté gymnázium.
Inovací je i prostý zájem o proces učení, dobrá komunikace s rodiči, respekt k dítěti. Důležité je i navýšit financování, „předat“ školu dětem a rodičům natolik, aby měli pocit, že patří i jim. Je třeba podpořit iniciativní učitele, kteří touží po tom, aby je učení bavilo. Pokud se tak nestane, obecní základka se brzy stane spíše obecním chudobincem.
Soukromé základní školy jsou aktuálně v našem prostředí nositelkami inovace. Namísto jejich omezování je dobré se jimi inspirovat. Zároveň by měly být pro děti a rodiče zdarma — například namísto školného využívat dobrovolných darů nebo mít možnost požádat stát o dofinancování. A zároveň by tyto školy měly mít povinnost neodmítnout dítě z důvodu jakéhokoli hendikepu. Podobně i soukromé mateřské školy od 5 let věku dítěte.
Škola otevřená všem, která je demokratickou vzdělávací komunitou, má mnoho přínosů. Podobně jako jiné společné setkávání ve veřejném prostoru je výhodná pro udržení sociální soudržnosti jako takové. A bez ní se o nějaké ekonomice nemá smysl vůbec bavit.
Každopádně nemohou všichni dát děti do soukromých škol, že ne? Takže na ty ostatní zbude co?
Jsem pro soukromé školství, ale jen v případě, že bude naprosto odděleno od státní podpory pokud bere peníze od rodičů a/nebo nefunguje jako spádová. A jestliže rodiče chtějí změnu, tak ať se o ní snaží politicky, ne že se povezou na zádech daňových poplatníků s nižšími příjmy nebo odmítajícími segregaci.
Soukromých základních škol je pořád jako šafránu, některé z nich jsou opravdu dobré --ty obvykle vznikly na okraji systému díky skupině iniciativních rodičů reagující na tupost obecních pantátů, jiné otřesné. Pokud mohu ze zkušenosti a inspekčních zpráv soudit, ty druhé převládají. Hodně bych se rozmýšlel, než bych dal dítě do soukromé školy, byť s dobrou pověstí.
O domácím vzdělávání škoda slov, při troše hledání najdeš -- asi tak čtvrt roku starý -- magazín MfD, kde jakási zřejmě známá modelka (omlouvám se, ale jména z téhle oblasti si nepamatuji) žvatlá o domácím vzdělávání svých dětí. Vystavila moje přesvědčení, že i hodně trhlá rodina je pro dítě lepší než náhradní péče zátěžové zkoušce a bohužel vím, že nepatří v této věci k výjimkám.
Malér ovšem máme obrovský. Kvalita základních škol se propadá rok od roku a ovšem s nerovnoměrnými dopady. ještě v roce 2005 sděloval tehdejší UIV (Ustav pro informace ve vzdělávání, později pro jistotu rozehnaný) jako skandál, že záčíná být statisticky sledovatelný rozdíl dosažených výsledků dětí podle situace rodiny a typu lokality. Dnes už jde o banální fakt.
Nikoli soukromé školy, ale privatizace kvality vzdělání na těch veřejných, to je klíčová nemoc naši vzdělávací soustavy.
Protože chceme posunout naše školství výše, přejímáme vzory od zemí, kde je úroveň vzdělání nižší, než u nás.
Je pak jasné, že kdo na to bude mít, uteče s dítětem do soukromé školy, na které ti pseudoodborníci /či kšeftaři/ nedosáhnou. A ti, co na to nemají, budou prostě mít smůlu.
Ale abych jen nekritizoval. Na celé té změně systému jistě někdo vydělá. Jako všichni ti, co jedou tunel na sociálnímu systému. Když jim to politici umožní, proč ne, jsme přece v kapitalismu. Jen by si měli všichni občané se skutečně sociálním cítěním všímat, kteří politici /ať vědomě, či jen pro svou hloupost/ tento tunel podporují a mělí by jim dát vyžrat při volbách.
a dofackoval mne ke studiu něčeho, s čím se mohu uživit.
Takže jsem zjistila, že těch dětí, které navštěvují soukromé školy je málo a že z mojí staré základní školy udělali školu soukromou.
Když jsem se dívala na její stránky, tak mi kapaly sliny. Angličtina od první třídy. Rodilý mluvčí. Případně možná ještě němčina a další zajímavé věci. Pak jsem se podívala na sociální sítě a ty říkaly něco jiného. Zřejmě bych tam dítě nedala.
Jinak tento článek v Respektu, potrdil moje podezření stran soukromých škol
https://www.respekt.cz/vzdelani/co-vas-v-alternativni-skole-nenauci
Výsledkem je líný, nedisciplinovaný jedinec, který u ničeho nevydrží (talent 10%, píle 90%), navíc bez základního znalostního rámce a neznalý jazyků.
Pro Martina P. - souhlasím s vaším pohledem, že nerovné šance na kvalitní vzdělání jsou čím dál větší problém....
Pro Lenku V. - výkony dětí jsou důležité, jenže jde o to zda jediný cíl školy je zajistit individuální úspěch dítěte v budoucnosti nebo pdopořit rozvoj globálně odpovědného občana nebo produkovat "lidské zdroje" sloužící systému apod. ...
Chtělo by to definici "globálně odpovědného občana" a definici "systému".
(za jeden z hlavních problémů naší doby pokládám to, že jsme se z občanů stali spotřebiteli, slyším-li výraz "lidské zdroje", ohlížím se jestli není někde poblíž kulomet),
takže se nemyslím, že jediným cílem školy je zajistit individuální úspěch dítěte.
Nicméně zároveň odmítám i opačný extrém, kde individuální úspěch dítěte je obětován na oltář nějakého společného dobra.
Plus mám problém s tvrzením, že v době tatínka Googlu a maminky Wikipedie není třeba znát fakta a s celým tím nepochopeným Komenským.
Schola ludus znamená, že škola by neměla být pouze dřina, ale neznamená to, že student nesmí být obtěžován ničím, co ho nebaví.
Dovoluji si upozornit na fakt, na který nás opakovaně upozorňoval náš profesor občanské nauky, tedy na to,
že slovo student pochází z latinského slova studeo, tedy usiluji.
Z vyprávění kolegy:
Tak jsem přišel na třídní schůzku a zjistil jsem, že syn má novou učitelku zeměpisu.
Paní učitelka nám vysvětlila, že před tím na škole uklízela, ale protože chyběl pedagog na zeměpis, práce se ujala.
Dodala, že všem dětem dala jedničky a děti jí mají rády.