Končí prázdniny a začíná škola, pro některé děti poprvé. Třeba pro naši šestiletou dceru. Přivedeme ji ke školním vratům, předáme ji ráno tak trochu záhadnému vnitřku té velké budovy s nápisem „základní škola“, v případě naší školy nás možná pustí až ke dveřím s nápisem „1. třída“. A pak s důvěrou ve vzdělávací veřejný systém (nevyužíváme přibývajících placených soukromých škol) budeme čekat do odpoledne, až ji budova vypustí ven.

Někde uvnitř jsou stovky dětí, učitelů a jiných pracovníků školy, se kterými se setká, a kteří začnou zásadně ovlivňovat její život. Nastane pravidelný režim: režim pobytu mimo domov každý všední den, režim řízeného vlivu učebních postupů a sociálních vztahů ve třídě. Díky školní docházce zřejmě začne rozeznávat onen rozdíl mezi povinnostmi a volným časem.

Pobyt ve velké skupině se děti zpravidla učí už ve školce, naše dcera je však z těch dětí, jež zatím trávily čas zejména se svými sourozenci a širší rodinou. Trávit většinu dne ve velké skupině dětí bude pro ni trochu novinka. Poslouchat instrukce od cizího dospělého, co má dělat, bude také něco nového. V rodině probíhá komunikace nějak sama od sebe, každý dělá co je potřeba, i počet osob je tu poměrně přehledný. Ve škole bývají komunikace a činnosti více strukturovány.

Existují teorie o tom, jak prospěšné je pro děti toto „režimování“ ve škole, existují ale i teorie opačné. Já jako rodič nedám na žádné teorie, hlavní charakteristika mého vztahu k dětem je láska, osobní zkušenost s nimi a moje osobní přesvědčení o smyslu života. Procházím rodičovstvím zcela bez odborného nadhledu. Moje hlavní myšlenka při nástupu dítěte do první třídy je „bude šťastná?“.

Všechno, co budu od školy a učitelů chtít, je zajistit pro svoje dítě bezpečí (i to emocionální), rozvoj jejího pozitivního vztahu k sobě samé, podporu dobrých vztahů s ostatními dětmi ve třídě, ocenění jejich dovedností, kterých má každé dítě od narození tuny.

Zde se trochu zastavím. Seznam věcí, co bych si přál od učitelů, mám tendenci dělat příliš dlouhý. Pokusím se to pro školu možná formulovat více strukturovaně a budu se opakovat pro zapamatování. Prosím o:

• štěstí

• bezpečí

• rozvoj pozitivního vztahu k sobě samému

• podporu dobrých vztahů všech dětí ve třídě se zahrnutím rodičů

• ocenění dovedností, které každé dítě má a díky ocenění je motivováno se rozvíjet

Velmi často také rodiče oceňovali vstřícnost učitelů, jejich respekt a individuální přístup k dětem. Rodiče přejí dětem pestré a zajímavé učení, důraz na rozvoj dovedností důležitých pro život. V naší škole často oceňují slovní hodnocení. Objevovalo se přání pro děti, aby měly nadšené a citlivé učitele. Někteří rodiče nezapomněli ocenit vedení dětí ke spolupráci a vzájemné toleranci.

Doufám, že škola, kam povedeme naši dceru, bude mít všechny ty hodnoty na paměti. Všem rodičům přeju, aby takových veřejných (ne soukromých, alternativních) bylo co nejvíce.

A pokud náhodou ta „vaše“ škola pro vaše děti taková nebude, mluvte o tom. Mluvte se svými dětmi, co se jim líbí a co ne, berte je vážně. Mluvte o tom pak s učiteli a řediteli, kandidujte do školských rad. Žijete v demokratické společnosti a svět kolem nás vypadá tak, jak si ho sami pro nás i pro své děti vytvoříme.