↗

Nenápadná tisková konference Igora Červeného k požáru v NP České Švýcarsko sdělila to, že Motoristé sobě myslí destrukci národních parků a ekologického hnutí vážně — oba aspekty jsou totiž neoddělitelné. Nejde jim přitom ani tak o otevření stavidel podnikání v chráněných oblastech, jak vidíme třeba na Slovensku, ale předně o likvidaci ideologického nepřítele. Foto FB Igor Červený

Byl-li kdo dosud na pochybách, jaké má vláda záměry s národními parky, po tiskové konferenci Igora Červeného v Českém Švýcarsku může být konečně v klidu. Ministr životního prostředí totiž odhalil, že smyslem mise Motoristů sobě není jen rozbít robustní agendy klimatické krize či obnovitelných zdrojů energie. Cílem strany je také eliminovat jakoukoli ochranu přírody přesahující horizont roku 1989.

Oheň v národním parku ještě nedohořel, a jeho přesné příčiny tudíž nemůžeme znát. Víme už ale, že jistě nevznikl v klidové zóně parku, nýbrž v oblasti soustředěné péče, kde se lesnicky zasahuje — hořelo v mozaice holin, oplocenek i vzrostlého lesa, tedy v porostu, jakých je po republice nepřeberně. A víme i to, že zahořelo v momentě, kdy les vzplál i na mnohých jiných místech země.

A proto, kdybychom chtěli vynášet předběžné soudy, což státní úředník, jímž Červený nepochybně je, někdy musí, hlavním podezřelým by mělo být jen a výhradně extrémně suché počasí, které Českou republiku a její přírodu nyní prokazatelně drtí. Okolnost, která by aktuální dění v Českém Švýcarsku činila jakkoli výjimečným, totiž objektivně neexistuje.

Vyjádření ministerstva životního prostředí, které by zodpovědně plnilo svou roli, by mělo stavět přesně na tomto předpokladu. Ministr by zkrátka měl konstatovat výhradně to, že krajina usychá, čehož důkazem je, že lesy hoří — a hoří dokonce nikoli ve vrcholném létě, ale na konci dubna, kdy bývalo nejvlhčeji. A ve svém vlastním zájmu by pak ministr měl podtrhnout, že v Českém Švýcarsku hořelo ve „standardním lese“, tak jako zároveň na mnohých jiných místech České republiky.

Igor Červený ovšem udělal pravý opak. Poté, co pochválil veškeré záchranné složky a zaměstnance parku, kteří jim byli ku pomoci, totiž z pohledu dobrého správce zcela netakticky udržel pozornost výhradně u Českého Švýcarska. Jen aby vzápětí vyzdvihl motiv ponechávání odumřelého dřeva v lese — tedy klíčový princip provozu instituce národního parku, jejímž základním a zákonem ukotveným smyslem je ochrana přírodních procesů.

Červený před novináři prohlásil, že ministerstvo v reakci na požár zřídí pracovní skupinu, která se „bude zabývat koncepcí požární ochrany v přírodním prostředí, včetně zacházení se suchým dřevem v národních parcích“. A ihned dodal, že sice je proti tomu, aby se „odvezlo všechno suché dřevo“, není ale podle něj možné ho  „v některých místech nechávat v takové míře jako dnes“.

Za Klause!

Jelikož Červený hovořil v množném čísle o „národních parcích“, je plně důvodné jeho prohlášení interpretovat tak, že odborně zcela nezakotveným termínem „suché dřevo“ nemyslel vyschlou dřevní hmotu v zásahových zónách Národního parku České Švýcarsko, kde nyní hořelo, nýbrž „odumřelé dřevo“ v bezzásahových oblastech jako takových.

Červeného prohlášení tak de facto nesměřovalo k aktuální situaci v České republice, natož pak aspoň v Českém Švýcarsku.

Účel tiskovky byl jiný. Červený využil vzácné momentum a ohlásil spuštění útoku na jeden z úhelných výdobytků porevolučního ekologického hnutí. Prosazení přírodních procesů na velkých plochách Národního parku Šumava platí dodnes za jedinečné memento toho, že sobectví peněz lze porazit prostřednictvím vůle a úsilí občanské společnosti. A platí za jednu z velkých bolestí Václava Klause i celé jeho školy.

Jsem přesvědčen, že i proto Motoristé sobě vložili „odmítnutí principu tzv. bezzásahovosti“ do svého programu a i proto tento bod prosadili do programového prohlášení vlády.

To, co právě teď dělá Igor Červený, není součástí strategie ochrany zdraví a majetku občanů České republiky před sílící hrozbou velkých požárů. Jde o součást strategie, jak finálně zahladit stopy po ambiciózní ekologické politice, která definovala to nejlepší v naší porevoluční historii. A jde také o součást strategie jak ukotvit a podtrhnout leitmotiv politiky Petra Macinky a Filipa Turka, kteří úzkostlivě dbají o to, aby viníkem srabu, z něhož naši společnost nemíní dostat, nebyla oligarchie, ale „neziskovky“ či „aktivisté“.

Realistická politika

Nenápadná tisková konference Igora Červeného k požáru v NP České Švýcarsko sdělila to, že Motoristé sobě myslí destrukci národních parků a ekologického hnutí vážně — oba aspekty jsou totiž neoddělitelné. Nejde jim přitom ani tak o otevření stavidel podnikání v chráněných oblastech, jak vidíme třeba na Slovensku, ale předně o likvidaci ideologického nepřítele.

Útok na princip přírodních procesů, který právě odstartoval Igor Červený, proto berme krajně vážně. Ochrana přírodních procesů totiž neznamená nic menšího než symbol, po jehož ztrátě by občanská společnost tlakům „realistické politiky“ Babišovy vlády čelila o poznání hůře.