Pád Sociální demokracie, nejstarší české politické strany, do tenat oligarchického a národoveckého hnutí Stačilo! symbolizuje konec politiky ideologií a demokraticky fungujících organizací. Tradiční pravice, levice i populistická hnutí dnes místo programově zakotvené politiky nasedají na vlnu nacionalistického protestu. Tento stav vyhovuje oligarchům, protože znemožňuje řešit gradující ekologickou i sociální krizi. A právě v tom spočívá hlavní účel podobných projektů.

Progresivní ekologická politika naopak musí hájit veřejný prostor, instituce i společenskou soudržnost před mocí oligopolů a technologických korporací — a k tomu hledat nové zdroje, spojence i přístupy.

Politika na vlnách tekutého hněvu

V posledním desetiletí většina politických stran rezignovala na tvorbu hospodářských politik a regulací. Místo toho se zdokonalila v přiživování nostalgie po domnělých jistotách minulosti — návratu k fosilním palivům, k obrazu „tradiční rodiny“ či k mýtu o národní soudržnosti, kde je každému přiděleno místo podle původu, pohlaví či majetku.

Strany, které se deklarují jako levicové, sice kritizují zbrojení i nadnárodní korporace, avšak nenabízejí realistickou bezpečnostní strategii a chybí jim odvaha pojmenovat domácí oligarchy, kteří mezitím pronikli mezi světovou elitu nejbohatších. Pravice naopak staví na rétorice strachu a rezignuje na sociální politiku.

Výsledkem je polarizace a fragmentace společnosti, jež brání řešit skutečné problémy — ekologickou krizi, prohlubující se nerovnosti a zablokovanou sociální mobilitu. Nahromaděná frustrace se pak překlápí v nenávist, mířící na ty nejzranitelnější: lidi vyloučené ze společnosti, migranty a menšiny.

Oligarchové zároveň financují hnutí, která šíří nenávist a inscenují obraz rozpadu „tradičních hodnot“. Tím si zajišťují privilegia bez ohledu na povolební výsledky. Slovensko ukazuje, kam tento trend směřuje — k autoritářství legitimizovanému někdejšími sociálními demokraty.