Česká republika má za sebou sérii ekologických demonstrací proti krokům Babišovy vlády. Záhy po volbách, v říjnu loňského roku, protestovaly tisíce lidí proti nástupu nominantů Motoristů sobě do čela ministerstva životního prostředí. V prosinci se tisíce studentů zúčastnily celorepublikového protestu proti rozkladu institucí ochrany přírody. Naposledy, minulou neděli, protestovalo kolem dvou tisíc lidí v Praze.

Zelené hnutí se tak vedle Milionu chvilek pro demokracii stalo hlavním občanským vyzyvatelem vlády Andreje Babiše.

Nebojme se konfliktu

Vláda dnes stojí pevně na svých pozicích. Babišovi vyhovuje, že za něj špinavou práci odvádí Ota Klempíř, Tomio Okamura nebo Filip Turek. Vše nasvědčuje tomu, že současný kabinet vydrží až do příštích voleb v roce 2029.

Lze tedy očekávat, že vláda po tu dobu nedá zeleným organizacím ani korunu, přičemž motoristická úderka kolem Turka a Červeného bude každý měsíc zahlcovat veřejný prostor novými kauzami, vyhazovy expertů, škrty nebo nejrůznějšími pobuřujícími výroky. Krajní pravice se jednoduše pokusí všemi prostředky unavit již tak slábnoucí zelené hnutí a jeho podporovatele.

Nikdo přitom nepotřebuje občanské hnutí, které se neumí důsledně bránit „prolévání zelené krve“ nebo soustavným výpadům o „deratizaci“ a nabízí jen pověstný „mírný pokrok v mezích zákona“. Jasná pozice a příslib lepší budoucnosti je palivem občanských hnutí už od Francouzské revoluce. Zelené hnutí se nesmí nechat paralyzovat údivem nad nehoráznými kroky Babišovy vlády. Naopak je nezbytné nabídnout vizi konce mocenských struktur, které Babiše, Morotisty sobě nebo Okamuru vyzvedly k moci.

Vedle demonstrací proti škrtům na ministerstvu je tak nutné demonstrovat i za rozbití fosilních korporací a ustanovení demokratické veřejné správy nad energetikou. Obranu Nové zelené úsporám by měl provázet požadavek na výstavbu levného, veřejně spravovaného bydlení v ekologickém standardu. Kritiku kácení nejcennějších lesů je třeba spojit s požadavkem na obnovu ekosystémů nejen v ohraničených národních parcích, ale také ve volné krajině, což by nutně vyžadovalo rozsáhlou pozemkovou reformu, která by rozbila moc agrokorporací ve prospěch lokálních farmářů a sedláků.

Všechny další demonstrace proti rozvratu institucí ochrany přírody, žaloby na vládu za porušování základního ústavního práva na příznivé životní prostředí nebo blokády těžebních strojů v šumavských nebo krkonošských lesích je nutné využít k prosazování pozitivního příslibu do budoucna.

Cílem zeleného hnutí nemůže být jen obrana stávající podoby politiky ochrany přírody a klimatu. Ostatně taková politika v České republice takřka neexistuje, na čemž má zásadní podíl nejen Babiš, ale i předešlý Fialův kabinet. Témata, o kterých se vede debata, napříště nesmí nastolovat Motoristé sobě, Babiš nebo profosilní část současné opozice na čele s ODS. Zelené hnutí musí se vším důrazem předložit své vlastní představy o budoucnosti.

Organizovat se

Myslet si však, že problém je jen v komunikační strategii, by bylo naivní. Proti koncentrované síle agrobaronů a  fosilních magnátů nejde úspěšně zápasit jen chytlavými slogany. Převzetí iniciativy zeleným hnutím bude úspěšné jen tehdy, pokud se stane masovou organizací a své vize začne nejen předkládat veřejnosti, ale rovněž v mezích možného již nyní naplňovat.

Možnosti, jak se organizovat, jsou nepřeberné. V posledních letech například vznikají četná energetická společenství. Žárovka v Děčíně nebo Energetické družstvo Hnutí DUHA mají potenciál přinést zelenému hnutí pevnou základnu členů: nejlepším argumentem pro podporu klimatické politiky jsou nižší účty za energie.

Založení neziskové banky, která bude investovat do výstavby čistých zdrojů energie či dostupného bydlení, je stejně zásadní jako obrana Nové zelené úsporám. Založení sítě spotřebních družstev, v nichž lokální zemědělci budou oboustranně výhodně nabízet sezónní potraviny ostatním družstevníkům, se může stát základem pro ekologicky odpovědnou transformaci českého zemědělství.

Dlouhé roky se české zelené hnutí štítilo politiky. Jeho aktivity se smrskly na technokratické lobbování nebo na lokální ochranářství. Zcela se přitom vytratil požadavek celospolečenské změny směrem k dobrému životu lidí i přírody.

Tváří v tvář frontálnímu útoku Motoristů sobě se české zelené hnutí mění. Rozpomíná se na to, že ochrana tetřívka nebo stavba větrné turbíny není apolitickým rozhodnutím. Je totiž nutné svádět o ně souboj s politickými agenty velkého byznysu a stále sílící krajní pravicí. Je dobře, že se zelené hnutí přestává konfliktu bát, nabírá na bojovnosti a odhodlání a jde vpřed se sklopeným hledím.