Ekonomický program vlády slibuje všechno všem, bez jakékoli rozumné rozpočtové rozvahy. Snížení daní z příjmů právnických osob z 21 procent zpět na 19 procent bude stát rozpočet desítky miliard korun — asi 20 miliard ročně.

Zastavení inflační valorizace daně z nemovitostí reálně sníží příjmy městům a obcím a oslabí jejich péči o veřejný prostor a služby. Chystaná „digitální daňová kobra“, nový silový nástroj Finanční správy s využitím umělé inteligence, zato bez jasných záruk, může být pokročilým nástrojem „zaklekávání“ nepohodlných podnikatelů a byznysové konkurence.

Novinkou je plán šikany občanských iniciativ a nevládních organizací pracujících v sociální péči, vzdělávání, kultuře, oblasti osvěty, ochrany přírody a práv zranitelných skupin. Záminka větší transparentnosti a úspor je chabá. Ze všech příjemců dotací neexistuje už nyní více kontrolovaná skupina než organizace, které o nevelkou podporu od státu, krajů a obcí soutěží ve veřejných výběrových řízeních.

Na rozdíl od sportovních svazů, z nichž některé provází obrovské korupční skandály, úplatkářství a nepodmíněné tresty za zneužívání svěřených peněz. A na rozdíl od fosilního a agroprůmyslu, které pobírají dotace bez soutěže, bez kontroly a — jak ukázal rozsudek soudu v případě Agrofertu — i protiprávně. Tažení proti takzvaným politickým neziskovkám je manévr na odvedení pozornosti a otevřený útok na občanskou společnost, obojí po vzoru Putinova Ruska nebo Orbánova Maďarska.

A konečně — vláda chce ukotvit českou korunu v Ústavě a „nepřijmout euro ani nepodnikat žádné kroky k jeho zavedení“. Připomeňme, že Česká republika se přístupovou smlouvou zavázala euro přijmout — k když termín nebyl určen, závazek platí, jak potvrdila i Česká národní banka. Ústavní zabetonování koruny je v přímém rozporu se závazkem daným členstvím. V neposlední řadě jde proti zájmu firem i lidí, kteří za devizové operace platí drahé poplatky bankám a směnárnám.

Hospodářská politika pro minulé století

Vznikající kabinet prosazuje zastaralý model průmyslové výroby a exportu s nízkou přidanou hodnotou. Slibuje levnou a stabilní energii z uhlí, jádra a plynu, a zároveň energetickou soběstačnost — přestože jak jaderné palivo, tak zemní plyn Česká republika dováží, navíc zčásti z rizikových zemí.

Proti modernizaci energetiky je zaměřené i odmítání systému emisních povolenek. Záměr zavést pro uhelné elektrárny „zákonné podpůrné mechanismy“ je bezpečná cesta jen k ještě většímu vyvádění státních peněz uhlobaronům.

Obrovský finanční tunel hrozí nejen v souvislosti s výstavbou dalších jaderných bloků v Dukovanech, na které uzavřela smlouvu odstupující vláda, ale i při plánované stavbě dalších reaktorů v Temelíně.

Už nyní platíme v poměru ke kupní síle obyvatel takřka nejvyšší ceny energií v Evropě a budeme platit ještě víc, protože nastupující vláda hodlá nejen sázet na upadající energetická odvětví, ale také zatížit levné, čisté a bezpečné obnovitelné zdroje dalšími poplatky.

Potřeby chřadnoucího průmyslu mají být napříště určující i pro školství, vědu a výzkum: programové prohlášení zpochybňuje humanitní obory a propaguje učňovské vzdělání, přičemž ignoruje fakt, že budoucnost potřebuje lidi, kteří umí přemýšlet, učit se novým věcem a spolupracovat. Jen takové dovednosti jim umožní uplatnit se na rychle se měnícím pracovním trhu.

Vláda už předem rezignuje na reformu úřadů práce, které by měly umět lidem účinně pomáhat s rekvalifikací. Největším rizikem vládních plánů v oblasti vzdělání je omezení inkluze, jinými slovy prohloubení segregace, vyloučení a programového znevýhodňování dětí se zvláštními potřebami nejen kvůli zdraví, ale i sociálnímu postavení jejich rodičů. Kromě toho, že je to asociální a bezcitné, je to také ekonomicky neprozíravé.

Andrej Babiš navazuje na představu svého předchůdce Petra Fialy o „Česku jako křižovatce“ čili o zabetonované zemi plné logistických parků a terminálů. Stovky kilometrů nových dálnic znamenají nejen zplodiny a hluk z kamionové dopravy, ale také zábor statisíců hektarů orné půdy, otevírání desítek nových kamenolomů a pískoven a potlačování práv občanů a samospráv mluvit do toho, jestli jejich bydliště obklopí nové megastavby.

Ve stejném duchu chce kabinet budovat ekologicky i ekonomicky nesmyslné jezy na Labi. Babiš rezignoval na výstavbu slibovaných vysokorychlostních železnic, rozšiřovat se bude naopak pražské letiště, a to bez ohledu na dopady na obyvatele pražské aglomerace. Oligarchové se o svůj čistý vzduch, klidné prostředí a výhled do přírody bát nemusí. O ně se nastupující vláda dobře postará.

Bytová politika druhé vlády Andreje Babiše jde na ruku oligopolu největších stavebních a developerských firem a skupince extrémně bohatých privátních investorů. Opatření na ochranu nájemníků zoufale chybí. Prohlášení „bytových komplexů za strategické stavby“ hrozí vznikem shora ordinovaných panelových sídlišť „na polích za vsí“, jako tomu bylo za socialismu. Místo výstavby veřejných a městských bytů pro nájemníky se mluví o investičních pobídkách pro soukromé investory do nájemního bydlení. Rušení energetických norem na byty pak zvedne energetické náklady pro jejich obyvatele.

Policejní stát a odcházení ze střední Evropy

Kapitoly o bezpečnosti psal zřejmě milovník policejního státu: posílení práv držitelů zbraní — dva roky po tragické střelbě na Filozofické fakultě Karlovy univerzity —, větší množství policistů v ulicích, kriminalizace bezdomovectví i absence prevence trestných činů jsou návratem do hluboké minulosti.

Pod záminkou „zachování svobody projevu“ se zcela rezignuje na obranu proti ruské propagandě a dezinformacím. Avizovaná úprava služebního zákona je poukázka na ještě větší vliv oligarchů a velkého byznysu na politické rozhodování ovládnutí státní správy oligarchií. Fialovou vládou slibovaná „deagrofertizace“ v resortu zemědělství neproběhla, takže Andrej Babiš může v klidu pokračovat tam, kde před čtyřmi lety skončil.

Resort obrany pod vedením kandidáta na ministra, zbrojařského lobbisty Josefa Hynka, se má soustředit na nákupy a úlitby vlivnému segmentu domácího zbrojního průmyslu, aniž by se nastupující kabinet orientoval v základní strategické otázce, proti komu a jak se chceme bránit. Vládní plány jen otevírají prostor nevýhodným akvizicím ve prospěch lobby oligarchických zbrojařů a korporací. Prostor pro korupci otevírá i zjevné ignorování společných aliančních a evropských plánů a od nich se odvíjejícího vyzbrojování.

Zahraniční politika se redukuje na ekonomickou diplomacii, počítá s oslabováním evropských vazeb a zcela rezignuje na ochranu a podporu lidských práv ve světě. Odmítá posilování evropské integrace, pro kterou je třeba reformovat právo veta členských zemí, a vůbec neřeší zásadní otázku budoucího rozšiřování. Chce oslabovat společnou zemědělskou politiku, přehlíží principy energetické bezpečnosti a exportní příležitosti pro zelené technologie, které dnes táhnou růst českého průmyslu.

Rozrodit Češky, rozložit solidaritu

Kabinet hodlá „rozrodit“ ženy, které mají zajistit budoucí hospodářskou udržitelnost země. Alarmující jsou teze sociálních plánovačů o manželství jako nejstabilnějším prostředí pro výchovu dětí. Zbytek sociální politiky se nese v duchu Leninova hesla „kdo nepracuje, ať nejí“.

Za slovy o „rozšíření kapacit zařízení dlouhodobé péče revizí financování a zapojením soukromého kapitálu a prostředků“ se skrývá lukrativní byznysová příležitost pro velké provozovatele soukromých center péče o seniory — takže prémiová péče pro zajištěné seniory by mohla být hrazena nejen přemrštěnými poplatky, na které se skládá už teď celá rodina, ale navíc i státem.

Ve zdravotnictví se má posílit „smluvní volnost mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli péče a umožnit tak pojišťovnám diferencovat platby podle kvality a efektivity péče“. To znamená, že silní hráči budou od zdravotních pojišťoven získávat neadekvátně vysoké platby za jednotlivé výkony, zatímco na menší zdravotnická zařízení se nedostane. To povede k dalšímu zhoršení dostupnosti zdravotní péče v regionech.

Země na prodej: ekologie podle fosilní ideologie

Českému zemědělství se nedaří zejména díky orientaci na produkci komodit určených k exportu na světové trhy — komodit je totiž globálně nadbytek, takže výkupní ceny pro zemědělce jsou nízké. Řešením by mohla být větší podpora péče o krajinu a podpora „prodejů ze dvora“. Vláda navrhuje pravý opak: „dotační podpora produkce potravin a krmiv“ bude zvýhodňovat velké agroholdingy, kde je hlavním měřítkem dosahovaný zisk, nikoli péče o půdu, krajinu a venkovské komunity.

Ostatně pro agrární lobby největších agrochemických a potravinářských holdingů pracuje aspirující ministr zemědělství Marcel Šebestyán. Malí a střední farmáři zůstanou na druhé koleji. Zemědělská půda stejně jako naše lesy budou degradovány na plantáže určené k realizaci krátkodobého ekonomického zisku.

Místo reformy antimonopolního úřadu, který má chránit spotřebitele před oligarchy, chystá kabinet bezzubou funkci „potravinového ombudsmana“.

Ve jménu produkce a zisku chce vláda „odideologizovat“ i ochranu životního prostředí — neurčitá hesla o ochraně přírody střídají návrhy na destrukci populárních nástrojů, jako je podpůrný program takzvaných kotlíkových dotací nebo zelená úsporám na zateplování budov. Kabinet vzdává opatření proti erozi půdy, zato hlasitě brání před recyklačním poplatkem slevové reklamní letáky a chystá výstavbu dalších spaloven odpadu.

Vláda popírá smysluplnost řešení příčin klimatické změny a jako „rozumnou adaptaci“ navrhuje výstavbu betonových přehrad. Přitom podpora spalování uhlí, dovoz zemního plynu a ideologický odpor k rozvoji levných obnovitelných zdrojů povede jak k vysokým cenám energií pro spotřebitele, tak ke zhoršování projevů klimatických změn v podobě veder, povodní či znečištěním vodních zdrojů. To vše dopadne na lidi a jejich zdraví.

Kult národa a tělocvikářů

Kultura má být „základem zachování národní identity“ — což zní jako z příručky bolševického agitátora. Pozitivní je deklarované zvyšování platů v kulturní sféře, naopak živá kultura ostrouhá — což může být likvidační pro řadu hodnotných projektů či festivalů. Tvrdá zkouška čeká média veřejné služby, která mají být po zrušení koncesionářských poplatků fakticky zestátněna. To je obzvlášť rizikové v zemi, kde drtivá většina komerčních médií spadá do portfolií oligarchů.

Na čem kabinet naopak nehodlá šetřit, je sport. Vybuduje se obrovské množství sportovišť! Ze škol a školek sice zmizí inkluze, ale dorazí do nich víc sportovních trenérů. Budeme žít ve vyschlé a špinavé zemi, ale dostaneme alespoň příležitost se ze svých zdravotních těžkostí preventivně „vypotit“.

Program druhé vlády Andreje Babiše představuje návrat k modelu ekonomiky a společnosti, který neodpovídá realitě 21. století. Posiluje zájmy úzké vrstvy nejbohatších, zatímco podkopává sociální soudržnost, vzdělání, ochranu životního prostředí i demokratické principy. Pokud se naplní, povede k dlouhodobému oslabení České republiky — ekonomicky, společensky i bezpečnostně.