Zástupci hnutí ANO, SPD a Motoristů na začátku listopadu podepsali koaliční smlouvu nové vlády. A společně s koaliční smlouvou už veřejnost viděla i programové prohlášení. V něm se objevuje věta, která sice zní nenápadně, její dopad by však mohl být zásadní: „Omezíme financování politických neziskových organizací z veřejných zdrojů.“ Problematická je z několika důvodů.

Jak bude vláda vyhodnocovat, která nezisková organizace je „politická” a která ne? Zájmy naprosto všech z nás jsou přece ve výsledku politické a neměl by o nich rozhodovat nebo je (ne)hájit jen politický lobbing korporací a velkých firem.

Do jaké míry toto opatření poslouží jako zbraň proti desítkám českých organizací, které se věnují například ochraně práv, rovným příležitostem, vzdělávání nebo lidské důstojnosti?

Podle rétoriky především SPD a Motoristů sobě se dá předpokládat, že lidskoprávní organizace vláda za „politické“ označí. Tuto tezi podporují i výroky některých ze zástupců těchto stran, které se týkají například zrušení financování neziskovek, které prosazují „LGBT, genderovou nebo multikulturní agendu“.

My se v Konsentu věnujeme mimo jiné prosazování systémových změn, takže se nabízí otázka, zda za „politické“ nebudeme označeni také. Přitom ale prosazujeme změny, které podporuje a s nimiž souhlasí drtivá většina české veřejnosti.

Sexuální a vztahovou výchovu na školách si nepřejí jen 2 % lidí v zemi. Se zakotvením práva na interrupci do ústavy souhlasí 68 % veřejnosti. A 69 % lidí už v roce 2023 souhlasilo s tím, že sex bez souhlasu má být trestný.

Neděláme „politický aktivismus“ ani „propagandu“, „neparazitujeme na státním rozpočtu ve jménu fašizujících ideologií“, jak se o neziskových organizacích vyjádřil Tomio Okamura, ale hájíme zájmy a prokazatelné názory většiny společnosti.

Registr „zahraničních agentů“

Kromě omezování financování neziskových organizacích vyhodnocených jako „politické“ obsahuje programové prohlášení také vznik registru organizací, které čerpají finance ze zahraničí. Tyto organizace by mohly být nově vnímané jako „zahraniční agenti“, což je označení, které již známe z Ruska, Maďarska nebo Gruzie.

SPD a Motoristé zde rádi coby inspirací argumentují americkým systémem. Důležité je ale říct, že podle tzv. Foreign Agents Registration Act (FARA) se v USA jako „zahraniční agenti“ musí registrovat jen ty organizace, které „působí ve Spojených státech jménem zahraničního zadavatele (kterým může být například zahraniční vláda, zahraniční politická strana nebo jiná zahraniční organizace)“.

FARA se tedy netýká nestátních neziskových organizací, a tudíž funkčním příkladem toho, co má v plánu naše budoucí vláda, jednoduše není. Navrhovaný princip označování organizací je nejen potenciálně netransparentní, ale pro organizace také stigmatizující a znevýhodňující. Takovéto „onálepkování“ do jisté míry také poškozuje činnost organizací a jejich vnímání veřejností — působí podezřele a „cize“.

V rámci svého navazování přeshraničních kontaktů jsme nedávno hovořili se zástupkyněmi gruzínského Social Justice Centre, které nám popisovaly, k čemu v Gruzii podobné vládní kroky vedly. Nejdříve označování a registr, potom zákazy, nakonec kompletní likvidace nezávislých hlasů a znemožnění jakékoli činnosti. Nechce se nám věřit, že toto je směr, kterým se chce vydat i část budoucí české politické reprezentace.

Nabízí se i srovnání se situací v sousedním Maďarsku. Orbánův režim začínal podobně: nejprve mluvil o „potřebě ochránit národní zájmy“, o „zahraničních vlivech“ a o „politických aktivistech“. O několik let později v Maďarsku působí prakticky jen ty organizace, které mlčí a souhlasí. Ty ostatní buď skončily, nebo se přesunuly do exilu.

A stejná logika, tedy rozdělení občanské společnosti na ty „hodné a součinné“ a ty „neposlušné a nepohodlné“ se skrze programové prohlášení budoucí vlády může dostat i do českého prostoru a může vést k tomu, že lidská práva, rovnost nebo ochrana menšin budou vnímány jako podezřelé ideologické a aktivistické snahy.

Co všechno je v ohrožení?

Pokud by vláda své plány prosadila, ohrozila by existenci stovek organizací po celé republice — nejen těch více viditelných v Praze. Zasažené by mohly být například organizace pomáhající obětem domácího násilí, centra pro mladé lidi, ekologické iniciativy, watchdogové hlídající korupci a různé vzdělávací projekty.

Pro mnohé z organizací by ztráta veřejného financování znamenala značné omezení či dokonce úplný konec činnosti — a tím i oslabení hlasu, který mluví za ty, kteří nemají sílu nebo nemohou za sebe mluvit sami.

V současné situaci je celkem snadné podlehnout pocitu bezmoci, což je přesně to, na co autoritářské vlády spoléhají. Ale každý z nás je součástí občanské společnosti a je na našem vlastním svědomí, jestli nám dovolí nebo nedovolí udělat to, co je správné.

A správné je dál pomáhat jeden druhému, chránit ty, kteří to potřebují, mluvit o tom, co je důležité, a plnit veřejný prostor našimi myšlenkami tak, aby se nemohl zaplnit hlukem těch, kteří chtějí potlačovat naši svobodu.