Od září 2020 jsem působila v Radě vlády pro záležitosti romské menšiny coby dobrovolná členka z řad občanské společnosti. Vzhledem ke všemu, co se od té doby ve světě událo, to však bylo dlouhých pět let. A po pěti letech jsem nyní rezignovala.

Než ovšem své rozhodnutí na funkci rezignovat dále vysvětlím, ráda bych poznamenala, že nebylo ovlivněno prací těch, kteří se v současné době touto agendou na úřadu vlády zabývají. Tyto zaměstnankyně a zaměstnanci jsou bez pochyb profesionálové, kteří s omezenými zdroji dokážou hodně, a mají proto můj obdiv.

Mezi největší výzvy, kterým jsme během mého působení v Radě čelili, patřila smrt Stanislava Tomáše v policejní vazbě a diskriminace romských Ukrajinců žádajících o dočasnou ochranu po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Dále pak mezietnické napětí a násilí mezi některými Romy a některými Ukrajinci v posledních letech či odrazující neschopnost kohokoli ve výkonné moci napravit chybný postup ministerstva zdravotnictví v probíhajícím procesu odškodňování těch, kteří byli nuceně sterilizováni. Objevily se také problémy týkající se památníku Lety, které se ukázaly jako obtížně řešitelné a zůstávají nevyřešené.

Jakýkoli poradní orgán má omezené možnosti a otázka, kterou si člověk musí neustále pokládat, je, zda jeho úsilí bude při rozhodování skutečně hrát roli, nebo zda se jedná jen o konzultaci, která bude mít nepatrný, nebo dokonce žádný dopad. Navíc po přijetí Strategie pro začleňování Romů v roce v roce 2025 a zavedení funkce vládního Zmocněnce pro záležitosti romské menšiny v roce 2022 se zdá, že pokrok v otázkách, které jsou pro mě nejdůležitější, už náleží jiným institucím.

Nebylo dobře, bude však hůř

Vyjednávat o otázce participace Romů nebylo nikdy snadné ani za předchozí vlády. Na serveru Romea.cz můžete ostatně sledovat probíhající diskusi o tom, jak těžké je najít v této otázce společnou dohodu byť jen s vedením Agentury pro sociální začleňování.

Nyní se však širší kontext politické situace proměnil do takové míry, že nevěřím, že lze ve střednědobém horizontu očekávat jakýkoli pokrok. Budu ráda, když události dokážou, že se mýlím, bylo však docela frustrující vidět, že na podzim nebyli do dolní komory opět zvoleni žádní romští kandidáti.

Moje představa zlepšení v těchto otázkách přitom nespočívá v tom, že peníze z EU či Norska budou plynout do České republiky adresně Romům, nýbrž v tom, že se Romové budou rovnocenně podílet na české demokracii a reprezentovat ji. A to se mi dnes zdá stejně nedosažitelné jako v posledních pětadvaceti letech.

Nová vláda je s prosazováním rovnosti neslučitelná. Zákonodárný sbor se posunul příliš doprava a k moci přivedl antidemokratické, prokremelské síly vedené politiky, kteří nechápou lidská práva a věří, že na ně osobně se právní stát vztahovat nesmí.

Jediná rada, kterou mám pro ty, kteří se zavázali být proti environmentální agendě, proti EU, proti Romům, proti imigraci, proti LGBTQ, misogynisté, nacionalisté, neofašisté, prokremelští, rasisté, pravicoví populisté a xenofobové, je, že jejich postoje jsou receptem na katastrofu.

ANO svůj skluz doprava potvrdilo, když se po volbách do Evropského parlamentu připojilo k frakci Patrioté. Nejvíce přitom pochybilo tím, že s sebou k moci přivedlo extremistická hnutí. A ti, kteří si myslí, že to z ANO dělá ve srovnání s nimi jakousi centristickou sílu, mě nepřesvědčují. Premiérovo vyhýbání se politické odpovědnosti ohledně mnoha obvinění ze střetu zájmů a kontroverzí, které ho pronásledují v průběhu let, ho podle mého názoru mělo už dávno učinit nezpůsobilým k výkonu funkce. Jeho napodobování Trumpa a skutečnost, že Česká republika je nyní na paralelní cestě se Spojenými státy, je pro mě doslova otřesná.

Braňme se

Navrhovaná nominace Turka do vlády je ukázkovým příkladem minimalizace a normalizace protiromské nenávisti, kterou někteří z nás v občanské společnosti po celá desetiletí odsuzujeme, nemluvě o grotesknosti toho, že Motoristé sobě drží ministerstvo životního prostředí. Turek je nezpůsobilý k výkonu funkce a Prezident Pavel prozatím naštěstí jeho jmenování brání.

Přes všechny své nedostatky byla předchozí administrativa jedním z nejvěrnějších spojenců Ukrajiny na světě, a to jak v činech, tak v rétorice. Bylo zcela předvídatelné, že Okamura využije svého úřadu k pokračování své prokremelské xenofobie, a je chybou ANO, že opakuje své obvyklé nesmysly. Navíc z nejmocnější pozice, jakou kdy mělo.

Hlasitý odpor k programu vlády je nyní důležitější než kdy dřív. Byla jsem moc ráda, když jsem 17. listopadu v Praze viděla Jarmilu Balážovou a Davida Tišera na pódiu s hnutím Milion chvilek. Věřím, že občanská společnost zůstane svobodná, pokud do toho dáme všechno.

Vím totiž, že mnoho lidí si opravdu přeje, aby tato společnost ztělesňovala rovnost a spravedlnost. A ti, kteří jsou ve vládě, mezi ně nepatří. Kéž by jejich čas u moci byl krátký.