Čtyřicátý sjezd Evropských Zelených v portugalském Lisabonu určil klíčové priority pro budoucnost ekologické politiky: hájit evropskou Zelenou dohodu jako základ spravedlivé transformace a modernizace hospodářství, předkládat funkční řešení krize bydlení a všudypřítomného znečištění životního prostředí, posilovat občanskou společnost a regulovat narůstající moc technologických korporací.

Zelení zároveň vyzývají k odporu vůči krajní pravicí, k boji s oligarchy i autoritáři a nadále pevně podporují Ukrajinu i obranu Evropy jako prostoru svobody a demokracie.

Zelení ze všech evropských zemí i partnerských organizací z Gruzie, Turecka, Běloruska či Ukrajiny na svém 40. kongresu zhodnotili dosavadní úspěchy, pojmenovali klíčové výzvy a stanovili politický směr pro nadcházející roky. Zelené strany představují odborně kompetentní, hodnotově ukotvenou a relevantní politickou sílu, která je klíčová pro budování progresivních sil po celé Evropě.

Shromáždění stovek delegátů a delegátek členských stran, národních i místních lídrů, aktivistů a aktivistek, zástupců občanské společnosti a podporovatelů z celé Evropy bylo tentokrát především výzvou k akci. Evropa se nachází na zásadní křižovatce a zelené hnutí zdůrazňuje potřebu rozhodného politického směru, který zajistí ochranu demokracie, klimatu, právního státu i společenské prosperity.

„Extrémní klimatické jevy se zintenzivňují a miliony lidí čelí rostoucímu ekonomickému tlaku, zejména v oblasti bydlení a životních nákladů. Naše progresivní hnutí představuje řešení, které chrání klima a životní prostředí, práva a svobody lidí, právní stát a staví se na odpor proti krajní pravici,“ shrnul vizi spolupředseda EGP Ciarán Cuffé.

Obrana Evropy proti krajní pravici

Z desítek rozhovorů, klíčových vystoupení, debat a přednášek vyplynulo, že Zelení a jejich partneři po celé Evropě — včetně zemí jako Bělorusko, Ukrajina, Srbsko či Gruzie — čelí obdobným obtížím a výzvám. Především účelovým, avšak mimořádně rozšířeným lžím o tom, že ochrana klimatu a přírody je v rozporu s ekonomickou prosperitou.

Opak je přitom pravdou: na mrtvé planetě nemůže existovat žádný ekonomický růst. Prostředí kontaminované mikroplasty či věčnými chemikáliemi zásadně ohrožuje lidské zdraví i reprodukční schopnosti žen a mužů a zároveň generuje obrovské náklady pro veřejné zdravotní systémy.

Všudypřítomným rizikem je nástup autokratů a krajní pravice, která se — často ve spolupráci s významnou částí evropských konzervativních lidovců (EPP) — pokouší demontovat řadu klíčových ekologických a sociálních opatření Evropské zelené dohody prosazených v předchozích pěti letech.

Toto riziko jasně pojmenovala spolupředsedkyně Evropských Zelených Vula Tsetsi: „Evropská lidová strana Manfreda Webera s krajní pravicí už nejen flirtuje, ona s ní vládne. Normalizací této spolupráce v Evropském parlamentu přivádí k moci extremisty napojené na maďarského autokrata Viktora Orbána, francouzskou nacionalistku Marin Le Penovou, italskou ultrapravicovou premiérku Giorgiu Meloniovou, nebo španělského krajně pravicového politika Andreho Venturu. Nejde jen o útoky na opatření v oblasti klimatu. Jsou to útoky na samotný evropský projekt: na demokracii, právní stát a základní práva.“

Nástup krajní pravice potvrzují i nedávná hlasování Evropského parlamentu, který odmítá, oddaluje či oslabuje regulace korporací nezbytné pro ochranu lidí i životního prostředí. Velké firmy tak — díky společnému postupu lidovců a krajní pravice — nebudou muset prověřovat ani zveřejňovat dopady svého podnikání na životní prostředí či sociální a lidská práva.

Odkládá se i boj proti odlesňování a ruší se dotační ochrana zemědělské půdy. V následujících týdnech navíc hrozí schválení další deregulace technologických gigantů provozujících sociální sítě, které šíří nenávist a nepřátelskou propagandu. Konzervativci z EPP se v těchto otázkách opakovaně spojují s krajně pravicovými frakcemi a prolamují tak demokratickou bariéru, jež dosud bránila extremistům v přístupu k moci.

Probíhající deregulace — tedy systematické oslabování ochrany Evropanů — je však rovněž výsledkem tlaku lobby starého, energeticky náročného průmyslu založeného na fosilních palivech, který Zelenou dohodu nikdy nepřijal. Ten nyní využívá neschopnosti největší evropské strany EPP naplňovat vlastní programové sliby dané voličům a pod záminkou „zjednodušování“ evropských klimatických opatření prosazuje jejich demontáž.

Progresivní opatření pro řešení potřeb lidí

Evropané stále naléhavěji požadují konkrétní opatření, která pomohou řešit jejich základní životní potřeby, posílit veřejné služby a urychlit odklon od fosilních paliv. Zelení proto přijali několik rezolucí, které volají po solidárnější a demokratičtější Evropě chránící své obyvatele před přírodními katastrofami, ekonomickými otřesy i hybridními a bezpečnostními hrozbami.

Zelení prosazují Evropu propojenou udržitelnou dopravní infrastrukturou, Evropu, která chrání své obyvatele před neregulovanými technologickými korporacemi, odmítá násilí na ženách a hájí mezinárodní právo. Politickou prioritou příštích let bude důsledná obrana Zelené dohody jako klíčového rámce pro spravedlivou transformaci a modernizaci evropské ekonomiky. Právě tato opatření mohou zajistit dlouhodobou a široce sdílenou prosperitu.

Současně Zelení připravují konkrétní progresivní návrhy pro dostupné bydlení, snižování znečištění životního prostředí, podporu nevládních organizací a občanských iniciativ a pro důslednou regulaci technologických korporací a sociálních sítí šířících nenávist.

Tato řešení mají jasnou podporu evropské veřejnosti. Strategií Zelených je proto hledat spojence pro jejich prosazení napříč evropskými institucemi i jednotlivými členskými státy. Ačkoli půjde o mimořádně náročný úkol vyžadující politickou zručnost a řadu nevyhnutelných kompromisů, atmosféra kongresu byla odhodlaná — delegáti i delegátky působili energicky a připraveni obstát v nadcházejících evropských i globálních výzvách.

Jak řekl portugalský Zelený Rui Taveres: „Jako Zelení máme něco, co ostatní politické strany nenabízejí: imaginaci a schopnost nalézat inovativní řešení — a ty pak převádět do funkční praxe.“

Úspěchy zelené politiky

Na kongresu silně rezonoval i hlas zelených stran ze střední a východní Evropy, které současně čelí nástupu krajní pravice a autoritářů i mocenskému vlivu fosilních či agrochemických oligarchů. Právě v nových členských státech EU však ekologická a progresivní politika v posledních pěti letech významně posiluje.

Zelení zde sehrávají klíčovou roli jako obhájci právního státu a občanské společnosti — jak dokládají výsledky v podobě úspěšné správy maďarské Budapešti či chorvatského Záhřebu, parlamentního a vládního angažmá v Polsku či Slovinsku, a nejnověji také získání parlamentních křesel v České republice. Postupná realizace strategie posilování Zelených na východě Evropy tak přináší konkrétní výsledky a ukazuje, že zelené hnutí lze rozvíjet i ve velmi náročném politickém prostředí.

Síla těchto hlasů stojí také za jednoznačnou a pevnou podporou Ukrajiny a za důsledným odmítáním porušování mezinárodního práva — společného jmenovatele jak ruské agrese, tak humanitární krize v Gaze.

Zelení jsou stranou života, a proto zároveň slaví své úspěchy. Po nedávném vítězství v Kodani a zvolení Sisse-Marie Wellingové starostkou dánské metropole stojí Zelení v čele pěti evropských hlavních měst: Amsterdamu, Budapešti, Záhřebu, Rigy a Kodaně.

„Jak ukazují naše vítězství v těchto městech, i nadále reagujeme na touhu Evropanů po Evropě, která chrání lidi a planetu, a to investicemi do čisté energie, odolné infrastruktury a spravedlivých, zelených ekonomik. Chceme dále rozvíjet řešení, která chrání lidi před vlnami veder, suchem a požáry. Naše vize posiluje ty nejvíce ohrožené a zajišťuje, aby klimatická spravedlnost šla ruku v ruce se sociální spravedlností,“ uzavřel spolupředseda Evropských Zelených Cuffe.

Symbolickým zakončením kongresu v duchu hesla „zpátky mezi lidi“ se stal pouliční happening v centru Lisabonu, který volal po dostupném bydlení — tématu, jež dnes spojuje občany napříč celou Evropou.