Jmenování Jana Gregora, bývalého místopředsedy Aliance pro rodinu, šéfporadcem ministra práce a sociálních věcí vzbudilo pozornost médií i odborné veřejnosti. Jeho obhájci v čele s ministrem Alešem Juchelkou zdůrazňují Gregorovy osobní kvality — je mladý, inteligentní a otec dvou dětí. A také prý své názory nikomu nevnucuje. Podobně jej podporuje miliardář Marek Španěl, vlastník Parlamentních listů a donor Aliance pro rodinu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí ale není seznamka nebo něco podobného. Odpovědné funkce by se na něm neměly rozdělovat podle osobních sympatií. Poradní role na úrovni resortu zahrnuje rozhodování o službách péče o ohrožené děti, slaďování práce a péče, sociálních službách a právních pravidlech chránících zranitelné skupiny.

Ultrakonzervativní agenda útočí na samy principy demokratického státu

Kritická pozornost směřuje k Gregorově dlouhodobé angažovanosti v ultrakonzervativní rodinné agendě. Ta vyvolává odpor i mezi politickými představiteli sdílejícími blízké hodnoty.

Gregorovo veřejné působení vykazuje opakující se vzorec: setrvale napadá státní opatření zaměřená na ochranu dětí a rodin. Když se řešil zákaz fyzického trestání dětí, Gregor upozorňoval na možnost zneužití státu vůči rodinám s odlišným náboženským či vzdělávacím zaměřením. Podobně odmítal dětský certifikát zajišťující, aby s dětmi nepracovali odsouzení pachatelé násilných trestných činů. V jeho argumentaci se opatření na ochranu dětí a obětí násilí jeví jako obtěžující regulace, kterou je třeba rozstřelit argumentem o svobodě rodiny.

Stejný vzorec lze sledovat u Aliance pro rodinu, která dlouhodobě kritizuje opatření podporující rodiče — například dětské skupiny, sousedské hlídání nebo kompenzace obcím za nedostatek míst ve školkách — jako „sociální inženýrství“. Nejnověji Aliance pro rodinu tato opatření na sociálních sítích přirovnává k prorodinné politice ruského režimu Vladimira Putina.

Že Gregor své názory nikomu nevnucuje? Aliance pro rodinu není debatní kroužek: je to lobbistická organizace, která roky tlačí na politiky, vede kampaně a snaží se zastavit legislativní změny, ať už jde o rodiny stejnopohlavních párů, nebo o reformy v ochraně dětí. Říkat o Gregorovi, že „nikomu nic nevnucuje“, je jako tvrdit, že lobbing je jen nevinná výměna názorů.

Dalším problémem je nejasnost konkrétních pravomocí a agendy Gregora na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Veřejnost zatím nezná jeho přesnou náplň práce, odpovědnosti ani způsob ošetření potenciálních střetů zájmů. To zvyšuje riziko, že poradce s jasně definovanou ideologickou agendou bude mít možnost ovlivňovat rozhodování resortu bez transparentního rámce.

Je tak vcelku jedno, jestli je Gregor „fajn kluk“, jak jej popisuje ministr Juchelka. Podstatnější otázkou je, pro koho má být jeho práce na MPSV přínosem. Dosavadní působení Jana Gregora i prostředí, z něhož přichází, vyvolávají oprávněné pochybnosti, zda může jeho angažmá posílit ochranu všech dětí, podporu různorodých rodin a důstojnost lidí v nouzi.

Čekat můžeme pravý opak: agenda Aliance pro rodinu dlouhodobě směřuje k oslabování právní ochrany vybraných skupin, a tím i k narušování principů, na nichž stojí demokratický stát.