Drtivá většina studentů českých středních škol si přeje, aby se ve školách věnovalo více prostoru sexuálních výchově. Ukázalo to už rozsáhlé dotazníkové šetření České středoškolské unie (ČSU) před několika lety, v němž se příslušně vyslovilo 80 procent dětí; potvrzují to ale i další zdroje. Děti v dotaznících uvádějí, že témata jako masturbace, orgasmus nebo první sex bývají opomíjeny na úkor výkladu o AIDS a sexuálně přenosných chorobách. Školu označují přitom jako nejméně častý zdroj informací sexualitě a partnerství. V příslušném ohledu vede internet a postřehy vrstevníků a vrstevnic, nikoliv rodina, jak by odpovídalo konzervativnímu ideálu. Téměř polovina respondentů šetření ČSU uvedla, že se se sexuální výchovou v pravém slova smyslu ve školních lavicích vůbec nesetkala.

Žáci by podle průzkumu zároveň preferovali edukaci v tématech spojených se sexem ne od pedagogů vlastní školy, ale od externích pracovníků, a to kvůli studu i potenciálním předsudkům jejich učitelů. V České republice, jakož i jinde v Evropě, ovšem paralelně působí různé konzervativní spolky a extremistická lobbingová hnutí, která proti rozvoji sexuální výchovy na školách a zapojování specializovaných organizací brojí. S nárůstem podpory populistických stran se přitom jejich vliv propisuje i do politik vznikajících vlád.

„Vzdělávání musí zůstat prosté ideologických vlivů i působení politických neziskových organizací,“ čteme kupříkladu v programovém prohlášení aktuální vlády Andreje Babiše.

Oficiálně už dnes i české rámcové vzdělávací programy deklarují, že výuka v oblasti sexuality je „pro žáka průvodcem v období dospívání. V souladu s jeho potřebami podporuje pozitivní přijetí vlastního těla a vlastní pohlavní identity, vede k respektujícímu chování ve vztazích a destigmatizaci ne-heterosexuality.“ Rámce rovněž zmiňují vzdělávání o souhlasu, nenásilí i o tom, jak rozeznat ubližování v partnerství.

Realita je ale složitější. V minulém vládním období podpořil tehdejší ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláš Bek (STAN) implementaci výuky o emancipaci žen a sexuálních menšin do hodin dějepisu. V reakci na to začal spolek Tradiční rodina mobilizovat rodiče, aby své děti na hodiny s tímto obsahem neposílali. Předsedkyní spolku je členka aktuálně vládního hnutí SPD Ivana Schneiderová.

V tématech spojených se sexuální výchovou a genderem se na úrovni vysoké politiky dlouhodobě daří ultrakonzervativní Alianci pro rodinu. Jana Gregora, dosavadního místopředsedu tohoto hnutí, si teď do pozice šéfa poradců vybral Aleš Juchelka (ANO). Ten nově vede ministerstvo práce a sociálních věcí. Aliance pro rodinu je mimo jiné známá právě bojem proti sexuální edukaci a též vazbami na polskou organizaci Ordo Iuris, jejíž lobbing vyústil v tamní zákaz interrupcí.

Zkušenosti z Evropy

Z okolních zemí proslulo spory o sexuální výchovu zejména Polsko. Jak připomíná Gazeta Wyborcza, protesty proti zavádění nového tematického předmětu pro děti od čtvrté třídy způsobily, že byl z povinného změněn na povinně volitelný. V Maďarsku zase vláda Viktora Orbána rozkouskovala sexuální výchovu na střípky ve výuce biologie a předmětu výchova k rodinnému životu. Podle novinářů z HVG tak záleží dnes na jednotlivých učitelích, jak daleko si troufnou v daném tématu zajít a do jaké míry budou ochotni riskovat střet s restriktivním zákonem o „ochraně dětí“ z roku 2021.

Naopak v rakouských školách prostupuje dle kolegů z listu Der Standard sexuální výchova celé spektrum předmětů včetně psychologie či nauky o náboženství. Tamní ministerstvo školství hovoří o důležitosti začlenění sexuální výchovy do osnov již od útlého věku, což ostatně doporučuje i Světová zdravotnická organizace.

V pobaltských zemích je dle magazínu Delfi situace podobná jako u nás. Mezi žactvem převládá názor, že sexuální výchova na školách by měla být otevřenější a zaměřená na různé aspekty sexuálního života. V současnosti se přitom odbývá nezřídka přehráváním naučných videí typu, jak nasadit kondom, nebo přednáškami o pohlavních chorobách.

Ještě složitější je situace v balkánských zemích. Rumunský ministr školství se nechal přímo slyšet, že sexuální výchova by se ve školách učit neměla, protože se jedná o „ideologizované“ téma. V Bulharsku je výuka integrována do předmětů, jako je biologie a výchova ke zdraví.

Ohledně řecké situace redaktorka Giota Tessiová z deníku Efsyn uvádí, že ačkoliv existují oficiální rámce, které nauku o sexu zmiňují, reálná praxe je odvislá opět především od vůle konkrétních vyučujících. Stejně jako v tuzemsku zde přitom učitelky a učitelé upřednostňují výuku méně citlivých a ne tak tabuizovaných témat.