Konsent, který se dlouhodobě zabývá prevencí sexuálního obtěžování a sexuálního násilí, tento týden zveřejnil nové podklady pro sexuální výchovu. Samotné lekce se zabývají těmito tématy: souhlas, mýty o pohlavních orgánech a sexu, sexuální obtěžování a pornografie. Všemi procházejí leitmotivy jako je vzájemný respekt či komunikace v intimním partnerství. Materiály, z nichž by mohli učitelé při hodinách čerpat, totiž českému systému dlouhodobě chybí.

Snahy o jejich vytvoření byly už kolem roku 2010, narazily však na odpor ze strany rodičů. Podle ředitelky Konsentu Johany Nejedlové se ale jednalo o skupinu, která byla v menšině. „Ministerstvo školství nakonec metodiky stáhlo. Nyní jsou k tématu například podklady pro školky od organizace Nesehnutí. Všeobecně ale neexistuje velká podpora pro neziskové organizace, které se mu chtějí věnovat,“ řekla Deníku Referendum.

Při výběru témat sehrálo svou roli i zaměření Konsentu. „Souvisí s ním problematika souhlasu a sexuálního obtěžování. K naší činnosti patří i boření mýtů a stereotypů, proto jsme chtěli, aby to bylo součástí metodiky. Témata pornografie a mýtů o sexu souvisejí také. Vznikají kvůli nim například nerealistické představy o lidských tělech,“ uvedla pro Deník Referendum metodička organizace Dagmar Krišová.

V České republice se v otázkách sexuální výchovy klade velký důraz na biologické aspekty a prevenci rizik a rizikového chování. V souvislosti s tím se ve výuce řeší zejména pohlavní choroby. Nedávné studie Světové zdravotnické organizace ukazují, že se školství v Evropě obecně zaměřuje především právě na biologické aspekty sexuality. Autoři výzkumu proto doporučují, aby bylo těžiště výuky přeneseno blíže psychosociálním otázkám jako je například gender, souhlas nebo sexuální identita.

V českých školách zkrátka sexuální výchova není na dostačující úrovni. O sexu se v nich čtyřicet sedm procent dotázaných studentů a studentek nedozvědělo nic. To alespoň tvrdí výzkum České středoškolské unie. Informace o intimním soužití tak mládež získává nejčastěji od vrstevníků a z internetu.

Zájem o téma sexuální výchovy vyučující mají

Průzkum, který si Konsent nechal vypracovat, zjistil, že většina dotázaných pedagogů a pedagožek považuje témata jako je sexuální násilí, sexuální orientace, pornografie, antikoncepce, zdravé navazování vztahů a mýty o sexualitě za důležitá. V případě sexuálního násilí uvedlo třicet šest procent respondentů a respondentek, že téma do výuky patří, ale nevyučuje se.

Až dvanáct procent dětí v České republice se ještě před desátým rokem setká s pornem. „Máme informace ze škol, že už na prvním stupni děti o přestávkách sledují pornografický materiál,“ říká Krišová.

Stejnojmenná lekce otevírá témata s ním spojená. Upozorňuje studenty třeba na fakt, že porno většinou zkresluje obraz reálných lidských těl i průběhu samotného sexu, a na mladé lidi to má pak negativní dopady.

„Porno často zobrazuje násilí, zejména násilí namířené proti ženám. Vytváří tak dojem, že se to ženám líbí,“ vysvětluje výukový materiál. S tím souvisí i skutečnost, že porno většinou klade větší důraz na potěšení muže. Ženy v něm figurují jako ty, které mají muže vzrušit.

V ČR je citelným problémem i sexuální obtěžování. Zkušenost s ním totiž má padesát procent žen. Se sexuálním nátlakem se na střední škole setkala dvě procenta dotázaných a patnácti procentům se dostalo nevyžádané sexuální pozornosti ze strany vyučujících. Právě obtěžování se týká další lekce. „To, jak se k sexuálnímu obtěžování ve škole postavíme, dává žákům a žákyním jasný signál o tom, co je a co není přípustné i v jejich budoucím životě,“ informuje metodika.

Nereprodukovat zkreslené představy

Ke zlepšení situace kolem obtěžování a znásilňování by podle Konsentu přispělo, kdyby společnost nereprodukovala stereotypní představy o ženách a mužích a brala projevy sexuálního obtěžování a násilí vážně. Odpovědný přístup totiž ukazuje dětem jasné hranice. Autoři metodických podkladů argumentují, že reakce typu „co se škádlívá, to se rádo mívá“ nebo „takoví jsou kluci“ situaci nebezpečně zlehčují a naznačují pachateli, že jeho chování je vlastně v pořádku. V neposlední řadě je také zásadní důvěřovat oběti.

Za důležitý v otázkách sexuální výchovy považuje Konsent i koncept souhlasu. Podle něj je jeho znalost pro dospívající posilující, protože je učí, že souhlas není samozřejmost. Třeba oběti sexuálního násilí bývají často kritizovány za to, že v situaci ohrožení neřekly dostatečně jasné ne. Metodika vysvětluje, že lidé, kteří čelí sexuálnímu nátlaku, jsou v psychicky extrémně náročné situaci. V sedmdesáti procentech případů se totiž oběť ocitne v paralýze a během ní se nedokáže ani bránit, ani vyjadřovat.

K sexuální výchově patří také problematika pohlavních orgánů. Na mýty o nich se proto zaměřila čtvrtá lekce. Studující se v ní seznámí s mýty kolem panenské blány, četnosti sexuálních styků nebo velikosti a délky penisu. Vysvětluje i to, kdo jsou intersexuální lidé.

Podle Nejedlové je zájem o materiály větší, než v Konsentu očekávali. Za jediný den si je stáhlo pět set vyučujících. „Chtěli jsme jim hlavně nabídnout podklady, které by mohli využít v hodinách,“ uzavřela pro Deník Referendum.