Ženy se necítí bezpečně. A to se musí změnit
Viktorie VarvařovskáSexuální obtěžování není nic než forma sexuálního násilí. Jakákoli jeho bagatelizace je proto devastující nejen pro jeho oběti, jichž jsou tisíce, ale i pro celou společnost. Český veřejný prostor je v otázce řešení násilí zoufale pozadu.
Když v březnu v Londýně znásilnili a zavraždili Sarah Everardovou, kterou předtím unesli při návratu domů, téma bezpečnosti žen ve veřejném prostoru se začalo řešit i v České republice. Zatímco část společnosti ho nepovažuje za důležité, u spousty žen naopak rezonuje silně.
Začaly se proto svěřovat s různými omezeními, která musí jen z důvodu svého pohlaví dodržovat, aby nejen při večerní cestě domů získaly alespoň nějaký pocit bezpečí. Ženy chodí na kurzy sebeobrany, nechávají se doprovázet ze zastávky domů, na veřejnosti neposlouchají hudbu a nečtou si, kontrolují, zda nejsou pronásledovány, ráno volí takové oblečení, aby nebyly obtěžovány, a obuv podle toho, jak dobře se v ní utíká.
Jistě se nabízí otázka, zda to trochu nepřehánějí? Nepřehánějí. Podle průzkumu Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády se totiž se sexuálním obtěžováním ve veřejné dopravě setká každá třetí žena a každý desátý muž. Nejčastěji uvádějí znepokojující zírání, sexuální narážky a gesta nebo bezdůvodné vstupování do intimní zóny. Hojně zastoupeny jsou ovšem i daleko drsnější projevy.
Před čtvrtinou žen ve veřejné dopravě někdo onanoval
Průzkum se zaměřil na ženy i muže, nicméně výrazně více se se sexuálním obtěžováním ve veřejné dopravě podle očekávání setkávají právě ženy. Průzkum uvádí, že až osm procent jich ve veřejné dopravě zažilo pokus o znásilnění, deset procent bylo donuceno k ukojení rukou nebo jinou částí těla a před čtyřiadvaceti procenty z nich někdo onanoval. U mužů jsou čísla zhruba o polovinu nižší.
Připomínám, že po té vraždě Sarah Everardové zazněl od členky Sněmovny lordů, baronky Jenny Jonesové ze Strany zelených návrh na zákaz vycházení pro muže po šesté hodně večerní, aby se prý ženy mohly na ulicích cítit bezpečněji. Po vraždě Anežky Hrůzové naproti tomu žádný návrh na zákaz vycházení pro Židy nezazněl. Však ji také nezavraždil Žid, nýbrž muž.
Ano, Viktorie Varvařovská v článku sice uvádí, že bychom tento problém neměli klasifikovat jako „výhradně ženský“, byla by ale autorka ochotna distancovat se třeba od používání dehonestujícího „rasistického“ výrazu „toxická maskulinita“, který dnes v naznačeném kontextu zaznívá zcela běžně? Je „maskulinita“ horší než „židovství“?