Tolerance k násilí na ženách nás vylučuje z rodiny vyspělých evropských zemí
Andrea PrajerováPrincipem Istanbulské úmluvy, která již přes deset let čeká na ratifikaci, je posílit ochranu obětí genderově podmíněného násilí, zejména žen či osob s menšinovou sexuální orientací. Čísla v ČR zůstávají otřesná. Změní se to s novou vládou?
25. listopadu, na Mezinárodní den potírání násilí proti ženám, byla zahájena každoroční kampaň OSN 16 dní aktivismu proti genderově-podmíněnému násilí. Tato mezinárodně koordinovaná iniciativa si už posledních dvacet let klade stejný cíl.
Za pomoci různých jedinců, skupin a organizací po celém světě zvyšuje povědomí o nutnosti prevence a boje proti násilí, které ženy, dívky, ale také i genderově a sexuálně marginalizované osoby zažívají na denním pořádku. A jak víme, doba pandemie ještě umocnila mnohé společenské nerovnosti a míru sexualizovaného násilí ve společnosti.
Statistika „jedna ze tří“ snad už nikoho ani nepřekvapí. To, že každá třetí žena nebo dívka starší patnácti let má zkušenost s nějakou formou násilí, se bere jako normální věc. Asi si to zasloužila. To nevěděla, co ji čeká? Co měla na sobě? A proč si to nechala líbit? Proč od něj neodešla? A nevymyslela si to náhodou, aby byla zajímavá?