Účelově vytvořené slovo „femicida“ bohužel zcela zesměšňuje násilí na ženách a degraduje význam slova genocida.

Jeho definice jakožto „vražda ženy, jež byla spáchána na základě jejího pohlaví“ je asi tak rozumná, jako kdybychom vraždu definovali jakožto vraždu člověka, jež byla spáchána na základě jeho člověčenství (tedy proto, že zavražděný byl člověkem).

Člověk, který by chtěl vraždit ženy opravdu jen proto, že jsou to ženy, by se přece s takto vytčeným cílem určitě nerozhodl pro společný život se ženou jen proto, aby ji po nějaké době společného soužití zavraždil. Pokud by jeho cílem opravdu bylo vraždit ženy jen proto, že jsou to ženy, nepotřebuje k tomu navazovat vztah se ženou a nepotřebuje s ní dlouhodobě žít. Důvod násilí mezi partnery je tedy evidentně zcela jiný, důvodem určitě není samotná příslušnost partnera k určitému pohlaví.

Feminicida je docela korektní slovo, znamená prostě vraždu spáchanou na ženě, tak jako suicida vraždu spáchanou na sobě samém (sebevražda) a patricida vraždu spáchanou na otci (otcovražda).

Pokud chcete aktivistickému použití toho slova něco vyčítat, pak svévolný posun obsahu slova.

Kotecký -- zřejmě ve snaze zpřístupnit problém -- hřeší hned dvakrát.

Přebírá do českého jazykové prostředí termín z jazykové oblasti, ve které jsou posuny latinských významů obvyklé -- v češtině nikoliv a ono to pak zní divně i Nushartovi.

Za druhé, když už se pokouší to slovo zmermocnit a provázat s genderově motivovaným násilím, pak měl udělat pořádně. Sociologický jev, který popisuje, se týká vražd, u nichž hrálo roli, že vrah identifikoval oběť jako ženu -- a právě proto považoval její vraždu za něco morálně přijatelného. Nezabil ji tedy kvůli pohlaví, ale kvůli pojetí ženy -- její role, postavení a její nebezpečnosti --, kterou si vytvořil z nabídky poskytované mu kulturním prostředím, ve kterém žije.

Potíž je, že takovou motivaci v České republice nemáme v posledních desetiletích nijak výrazně dokumentovanou, statisticky zachycený trend vražd a závažných trestných činů domněnku o ní také nijak nepodporuje.

Nesetkal jsem se s tím, že v případě sebevraždy by se mluvilo „o suicidě“, obvykle se tedy mluvilo nikoliv o suicidě, ale o suicidiu.

-------------

Slova „femicida“ a „genocida“ jsou podobná – první, co většinu lidí napadne při vyslovení toho prvního slova, je to druhé slovo „genocida“, a to z toho důvodu, že jde o slovo frekventované a tudíž známé. „Femicida“ ovšem neznamená „úmyslné vyvražďování žen“. Tento význam je pouze předstíraný, v tomto kontextu jde tedy o použití účelové, cílem je vzbudit dojem, že ženy jsou masově vyvražďovány jen z toho důvodu, že jsou ženy (podobně jako třeba Židé byli vyvražďováni jen z toho důvodu, že šlo o Židy). To samozřejmě není pravda, vražda jednoho z partnerů partnerem druhým v jejich společném vztahu není – podobně jako třeba ve vztazích stejnopohlavních, vraždou z důvodu pohlaví oběti.

Trochu jasno, by do problému mohl autor článku vnést i tím, kdyby rozlišil, zda femicida je vražda ženy z důvodu jejího pohlaví, nebo vražda ženy z důvodu jejího genderu.

Autor se zatím přiklonil k té první verzi definice femicidy, ale v dalším textu to zpochybňuje zmínkami o genderově motivovaném násilí. Jestliže autor nejprve použil místo slova „gender“ slovo „pohlaví“, znamená to, že v té jeho interpretaci se femicida týká pouze žen, které jsou ženami z hlediska biologického?

Takovéto dělení žen na „pravé ženy“ a ženy, které jsou ženami v důsledku svého osobního rozhodnutí, není ovšem zase z genderového hlediska morálně správné. Týká se tedy femicida i těchto žen? A změní se nějak ta data, když se pachatel vraždy ženy rozhodne být ženou a jít si odsedět svůj trest do ženské věznice?

Ona by statistika musela být, aby byla k něčemu, ještě diferencovanější. Nikoliv každá vražda ženy je genderově motivovaná. A to nemluvím o tom, že v České republice je naštěstí tak málo vražd, že z toho ani relevantní statistické závěry dělat nelze. On by to byl docela problém i v osmkrát lidnatějším Německu.

Máme kazuistiky a případy zcela očividné -- vraždy pro čest, vraždy spáchané tyrany žen na obětech, které se od nich pokusily utéct apod.

Ale jen mírně zmateného aktivistů napadne uplatňovat ve střední Evropě statistický přístup, převzatý ze zemí, kde už bohužel podobné statistiky relevantní jsou: USA, UK, Brazilie.

Mimochodem, jsem zastánce co nejrychlejší ratifikace Istanbulské úmluvy, ale v zemích s tak rozvinutou právní ochranou žen jako je ČR je prostě nonsens očekávat, že by se tím u nás jakkoli zvýšila bezpečnost žen před závažnými trestnými činy.

Souhlasím, je nonsens očekávat, že podpis (či ratifikace) Istanbulské úmluvy by měl za následek zlepšení situace žen, a to nejen v ČR, ale úplně kdekoliv. Postavení ženy ve společnosti je závislé na kultuře té které společnosti. Přijetí právního aktu, jehož cílem je destrukce místně příslušných zvyklostí a místní kultury, postavení žen nikde nezlepší, vyvolá totiž naopak odpor, ženám se to pak bude nespravedlivě vyčítat a jejich postavení ve společnosti se tím jen zhorší.

Myslím, že nemáte pravdu. Existuje velké množství zemí, kde by splnění závazků vyplývajících z Istambulské úmluvy ochranu žen proti násilí zřetelně zlepšilo.

On může být zákon, který tak trochu odporuje zdravému rozumu a společnost nijak neodsuzuje toho, kdo ho obchází -- a přesto do značné míry funguje. Například antipotratové zákonodárství v Polsku ty sice vyvolávají potratovou turistiku, ohrožení žen prasácky provedenými potraty a podobné ohavnosti, ale přes masivní nesouhlas velké části polské veřejnosti udržují potraty umělé interrupce velmi nízko. Proč by tedy neměly podobně fungovat zákony, které nejsou proti zdravému rozumu, jen nejsou v souladu s místními zvyklostmi.

V České republice by ale přijetí IU vyžadovalo velice málo zásahů do legislativy a žádný do trestního zákoníku.