Evropský soud pro lidská práva začátkem dubna rozhodl, že švýcarské orgány neposkytly dostatečnou ochranu ženě, kterou brutálně napadl její partner, s nímž se chtěla rozejít. Přitom si byly — či musely být — vědomy, že ženě hrozí nebezpečí. Bylo tím porušeno její právo na život. Proč je toto rozhodnutí zajímavé z hlediska českého práva?

Evropský soud pro lidská práva v uvedené kauze (N. D. proti Švýcarsku) většinou pěti hlasů proti dvěma konstatoval porušení ženina práva na život. Švýcarské orgány ji totiž neinformovaly o tom, že její partner byl v minulosti odsouzen za znásilnění a vraždu.

Nutno dodat, že švýcarská právní úprava to v dané době ani neumožňovala. Tuto informační asymetrii však švýcarské orgány ani nijak nekompenzovaly, ačkoliv přijetí vhodných operativních opatření mohlo reálně vývoj událostí zvrátit a ženu ochránit.

Můžeme zde tedy vidět určitou souvislost s otázkou aktuálně tolik diskutovaného dětského certifikátu. Pojďme to však vzít popořadě — od toho, co se ženě přesně stalo, a odůvodnění porušení jejího práva na život až po souvislost s ochranou dětí před sexualizovaným násilím ze strany osob s určitou trestní minulostí.

S ohledem na značnou citlivost tématu se v následujícím textu v maximální možné míře vyhýbám právním pojmům jako pachatel, obviněný či odsouzený. Pracuji zejména s neutrálnějším — a neprávním — pojmem agresor, který nevypovídá nic o tom, jak se k agresi z jeho strany postavilo právo. Ostatně, naše právo ve vztahu k postavení (zvlášť zranitelných) obětí nepovažuje za relevantní, zda byl pachatel trestného činu zjištěn či odsouzen.

Proč porušení práva na život?

Ještě předtím, než jsem si rozsudek přečetla, mi na mysli vytanula otázka, proč asi Evropský soud pro lidská práva řešil ženinu stížnost z hlediska práva na život. Odpověď na tuto otázku jsem pochopila záhy. Agresor — ženin budoucí partner — byl v listopadu 1995 odsouzen za znásilnění a vraždu jiné ženy ke dvanácti letům odnětí svobody. V květnu 2001 byl podmíněně propuštěn. O několik let později proti němu bylo opět vedeno trestní řízení — tentokrát mimo jiné pro vyhrožování bývalé přítelkyni.

Z psychiatrické zprávy a posudku zpracovaného v tomto řízení vyplývalo, že vážnému nebezpečí z jeho strany jsou vystaveny zejména jeho intimní partnerky v okamžiku rozpadu vztahu.

Krátce po těchto událostech navázala žena s agresorem vztah. O jeho trestní minulosti nic netušila. Kvůli jeho chování však kontaktovala jeho lékaře, který jí doporučil, aby vztah ukončila, nicméně aby tak neučinila náhle. Tento lékař následně záležitost konzultoval i se soudním psychiatrem, který muže označil za „časovanou bombu“. Se souhlasem ženy navíc informoval i policii.