Ne znamená ne. Přelomová změna v ochraně obětí znásilnění

Klára Kocmanová

Na podpis prezidenta čeká novela, která nově definuje znásilnění. Místopředsedkyně Pirátské strany představuje nové pojetí jako krok, který významně napomůže ochraně obětí a proměně stereotypního náhledu na znásilnění.

Velký posun je i to, že dítě do dvanácti let věku bude automaticky chápáno jako bezbranné a sexuální trestný čin proti němu bude vždy považován za znásilnění. Foto Alexas Fotos, Pixabay

Každá desátá žena v České republice byla znásilněná. Obětí je i každý třicátý muž. O nápravu definice trestného činu znásilnění usilujeme s Piráty přes tři roky, protože současná právní definice není dostatečná. Konečně po dlouhých jednáních prošla Sněmovnou a Senátem s naprosto většinovou podporou nová úprava.

Náprava zastaralého pojetí

Proč byla změna tolik potřebná? K naplnění nyní stále ještě platné definice znásilnění je totiž třeba donucení násilím, pohrůžkou násilí nebo zneužití bezbrannosti. Taková definice v podstatě reflektuje skoro výlučně jen situace, které jsou založené na stereotypní představě o tom, jak takové znásilnění probíhá. Jenže tak tomu zdaleka pokaždé není.

Lidé se obyčejně představují znásilnění tak, že oběť přepadne cizí osoba někde v temné uličce a násilím ji donutí k sexu, zatímco oběť se, bušící pěstmi nebo kopající, hlava nehlava brání. Takové situace se sice stávají, ale zdaleka ne tak často, jako jiné případy.

Dosavadní definice nepokrývá řadu reálných situací, ke kterým dochází dnes a denně. Nejčastěji, až v sedmdesáti procentech případů se oběti nebrání, protože jsou paralyzovány strachem. Dokonce za trestný čin znásilnění není dnes považovaná ani situace, kdy oběť jasně vysloví nesouhlas verbálně, fyzicky se však neodváží bránit, a pachatel i přes tento nesouhlas pokračuje.

V současné zákonné definici sexuálních trestných činů není také dostatečně reflektováno vztahové násilí. Takové oběti se často nebrání, ne protože nemohou, ale protože ví, že obrana nemá cenu, protože už jim v minulosti nepomohla, případně situaci jen zhoršila.

My se ale jako společnost vyvíjíme a vývojem prochází také naše vnímání, co za znásilnění považujeme. To se pak musí odrazit i v trestním zákoníku. Ještě v polovině minulého století například nebylo považováno za trestné, pokud ke znásilnění došlo mezi manželi. A je to teprve lehce přes dvacet let, odkdy považujeme za trestné, když znásilní žena muže.

Proto jsem ráda, že trestní zákoník bude reflektovat to, co nyní na základě dat a odborných stanovisek víme: že velká část obětí, i přesto, že mají strach o svůj život, se při znásilnění fyzicky nebrání. Prostě zamrznou, nedokážou se pohnout nebo mluvit, což je naprosto přirozená reakce těla na ohrožení.

Velký posun je i to, že dítě do dvanácti let věku bude automaticky chápáno jako bezbranné a sexuální trestný čin proti němu bude vždy považován za znásilnění.

Na vině je vždy pachatel

S Piráty jsme původně prosazovali verzi definice založenou na souhlasu, která je již platná například ve Španělsku, Švédsku, Belgii nebo Nizozemsku. Pro zavedení této varianty nicméně nakonec v České republice nebyla shoda. Základním důvodem pro takzvanou souhlasnou definici znásilnění je předpoklad, že abyste mohli mít sex, musíte si být jistí, že druhá osoba chce mít sex s vámi.

Základním rozdílem mezi „souhlasnou“ a „nesouhlasnou“ definicí je to, že prokázání nesouhlasu klade další nároky na již tak dost traumatizovanou oběť, která musí dokazovat, že nesouhlas vyjádřila.

Z našeho původního návrhu založeného na souhlasu se nicméně podařilo do schválené úpravy vyjednat lepší definici bezbrannosti, která pokrývá například již zmiňované případy paralýzy. Více než dvouletá debata, veřejná i neveřejná, dle mého pomohla mimo jiné také formovat celkové vnímání sexuálního násilí ve veřejném prostoru. Téma budí velký ohlas a emoce.

Jsem ráda, že jako politická reprezentace teď dáváme veřejnosti vědět, že nám na ochraně obětí záleží. Je třeba takto dál pracovat na vyvracení stereotypů, které kolem sexuálních trestných činů stále kolují — například se stále snižuje počet lidí v České republice, kteří věří, že za znásilnění si oběť může sama. Na vině je vždycky jenom pachatel, nehledě na to, co má oběť na sobě, nebo kolik toho vypila a je dobře, že to takto vnímá čím dál více lidí.

Díky důkladnému projednávání na různých úrovních změna nakonec získala nevídanou podporu jak ve Sněmovně, tak v Senátu, od vládní koalice i opozice. Oběma komorami prošla téměř jednomyslně. Nyní novela čeká na podpis prezidenta, po němž by měla nabýt účinnosti od 1. ledna 2025.

Náprava definice znásilnění je  velký krok správným směrem, přesto ale zcela neřeší všechny problémy, které jsou se sexualizovaným násilím spjaté. Proto jsem už teď připravena ve spolupráci s kolegy a kolegyněmi z podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí dál řešit další otázky, jako je povinné vzdělávání soudců, dlouho očekávaný dětský certifikát, podpora programů pro práci s původci násilí, dostatečná síť pomoci obětem, azylové domy nebo sexuální násilí v online prostoru.