Soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 Petr Novák v listopadu loňského roku odsoudil psychiatra Jana Cimického za devětatřicet případů vydírání a znásilnění, kterých se měl dopustit na svých pacientkách a studentkách. Útoky spadají do období mezi lety 1979 a 2019. O případu jsme mluvili s moderátorkou a scenáristkou Martinou Hynkovou Vrbovou, jednou z žen, které se rozhodly veřejně promluvit o chování lékaře Cimického.

Martina Hynková Vrbová s ním před dvaceti lety spolupracovala na pořadu Co mám dělat, když...?, kde byla nejen moderátorkou, ale i autorkou scénáře a přípravy rozhovorů. Cimický v pořadu jako odborník radil divákům, jak se vyrovnat s různými životními situacemi. Pořad byl zaměřený především na náctileté a řešil témata, jako jsou šikana ve škole, rozvody rodičů nebo jiné problémy, s nimiž se mladí lidé mohou setkat.

V loňském roce proběhly hned dva soudní procesy týkající se sexuálního násilí, které zahrnovaly společensky známé osobnosti. Po exposlanci Dominiku Ferim si na konci roku vyslechl rozsudek i psychiatr Jan Cimický. Zatímco Feri již pobývá ve vězení, Cimický se proti rozsudku odvolal. Martino, vy jste byla jednou z žen, které s Cimickým pracovaly, a také jste se později rozhodla veřejně vystoupit a popsat, jak se k vám lékař choval. Vzpomínáte si na ten moment, kdy jste si řekla: „Dost, musí se o tom začít mluvit nahlas!“?

Vzpomínám si na to naprosto přesně. Seděla jsem na pohovce a poslouchala reportáž pořadu 168 hodin, kde byl rozhovor s ženou, která byla opakovaně znásilňována psychiatrem Cimickým. Když paní svůj příběh dovyprávěla, řekla jsem si: „Já už nemůžu mlčet.“

Druhým důležitým momentem bylo to, když se po odvysílání reportáže začaly objevovat hlasy různých vlivných mužů, tehdy například doktora Uzla nebo režiséra Adamce, kteří zpochybňovali výpovědi žen popisujících své zkušenosti s Cimickým. Právě to mě nakonec přimělo se k přidat.

Tehdy jste to sepsala na svůj profil na Instagramu. Dívala jsem se, že i tam se objevovaly komentáře typu: „Proč jste s tím čekala dvacet let? Měla jste to nahlásit už dávno,“ a také komentáře od lidí, kteří vaši zkušenost zpochybňovali...

V době, kdy se mi to stalo, mi bylo něco málo přes dvacet let. Byla jsem víceméně začínající moderátorka, zatímco on byl ve vrcholné fázi své kariéry — člověk, který byl často v médiích, všichni ho poslouchali a jeho rady si brali k srdci. Koneckonců i náš pořad, na kterém jsme spolupracovali, byl zaměřený na to, že Cimický radil náctiletým.

Jiná byla ale také tehdejší společnost. Bylo mi naprosto jasné, že s tím nemám šanci uspět. Jeden moment mě v tom ještě více utvrdil: týden poté, co se to stalo, jsem přišla na natáčení s očekáváním, že mi pan doktor vše vysvětlí a řekne, proč se tehdy ve své ordinaci zachoval tak, jak se zachoval. Proč mě povalil na pohovku a začal osahávat a pokračoval v tom, přestože jsem ho skopla.

Jenže on vyšel ze dveří a řekl mi: „Jak se máš, Martino? To jsem rád, že tě vidím.“ V tu chvíli mi bylo jasné, že prostě bude dělat, jako by se nic nestalo. Bylo mi jasné, že všechno zapře a sama nemám žádnou šanci uspět. Řekla jsem štábu, co se stalo, a vysvětlila, že pořad už nemůžu připravovat. Bylo mi řečeno, abych šla domů. Tím jsme kontakty přerušili.

Zneužité ženy ve svých výpovědích zmiňovaly, že je jejich okolí odrazovalo, aby si na lékařskou celebritu stěžovaly...