„Podle znalce nemělo jednání na nezletilou naštěstí zásadní negativní dopad a je velká pravděpodobnost, že její obtíže úplně zmizí“.

Věta, která v uplynulých dnech doslova otřásla českou veřejností. Jestli přesto nevíte, o co jde, dovolím si krátkou rekapitulaci:

Za pravidelné znásilňování své nezletilé nevlastní dcery, které trvalo více než dva roky, si pachatel od Krajského soudu v Brně odnesl v lednu tohoto roku jako trest - podmínku. Podle české justice ji k souložím a orálnímu sexu nutil s četností až pětkrát týdně, sama poškozená do médií uvedla, že někdy se tak dělo i třikrát za den. Otčím si dceru při znásilnění rovněž natočil na video, aby ji posléze mohl vydírat.

A výše uvedená citace pochází z oficiálního vyjádření soudkyně zpravodajky, které bylo poskytnuto novinářům.

Domnívám se, že nemusíme být nutně vzdělaní v oboru psychologie, aby nám došlo, že vyjádření tohoto soudního znalce je vzhledem k povaze všeho, co se v případu podle oficiálních informací událo, naprosto skandální nejen na obecné rovině, ale zejména a právě v případech sexuálního násilí. Obtíže mladé ženy nezmizely. Několik dnů po verdiktu soudu se pokusila o sebevraždu, údajně už potřetí.

Rozhořčená veřejnost

Proti pouhé podmínce — tradičnímu trestu za znásilnění v ČR, se ostře ohradili nejen odbornice a odborníci na sexuální násilí, ale i široká česká veřejnost prostřednictvím sociálních sítí nebo komentářů na zpravodajských kanálech. Problematika sexuálního násilí se nyní víc než kdy dříve dostává do centra pozornosti i kvůli velmi medializovaným případům bývalého poslance Dominika Feriho, a nověji i známého českého psychiatra Jana Cimického (konečný verdikt ani k jednomu z těchto případů zatím nepadl). A podle mě je to tak jenom dobře.

Podle statistik iniciativy Bez trestu totiž vyvázne za znásilnění s pouhou podmínkou každý druhý pachatel v ČR. A dalším velkým problémem, který přispívá k bagatelizaci sexuálního násilí, je kromě mírných trestů i samotná definice znásilnění. V tomto ohledu se však již konečně blýská na lepší časy. Koncem roku schválila vláda redefinici znásilnění v právním řádu, a nyní by se novým trestním zákoníkem měla zabývat Poslanecká sněmovna.

Zatímco v původním - a dosud platném - zákoně je znásilnění definováno pouze jako donucení k pohlavnímu styku násilím nebo pohrůžkou, nová definice by mohla obsáhnout více případů. Nová formulace „kdo s jiným proti jeho seznatelné vůli vykoná soulož nebo jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží“ by měla obsáhnout i situace, kdy je oběť bezbranná. Mezi bezbrannost spadají například i časté případy, kdy oběť v důsledku stresu tzv. zamrzne, a není schopna se aktivně bránit.

Nová legislativa

Nově má být také uvedeno, že vždy bezbranné je dítě do 12 let (v minulosti se totiž znásilnění dětí posuzovala jako pohlavní zneužití, a trestala se tak ještě mírněji). Přestože nová definice znásilnění, kterou bude Sněmovna projednávat, nekopíruje moderní a aktuální definice evropských států, které ji mají založenou na chybějícím souhlasu, ale jde spíše složitější cestou vyjmenovávání situací bezbrannosti, mohla by postavení obětí a potažmo celý přístup k nim výrazně zlepšit.

Považuji nicméně za velmi smutné, že přístup českého státu k sexuálnímu násilí a právní úpravy jeho postihů justice v podstatě „trénuje a piluje“ právě na konkrétních případech typu Feriho, Cimického, nebo nejnověji neznámého dřevorubce. Za každým případem sexuálního násilí totiž stojí konkrétní a reálné oběti, které mají často nejen omezené možnosti se bránit, ale taky malé šance dobrat se spravedlnosti.

Aktuální kauzou mladé dívky se naštěstí začalo zabývat ministerstvo spravedlnosti i další státní orgány. Je otázkou, jestli se tak stalo nezávisle na masivní vlně nevole a četnosti sdílení kauzy veřejností, nebo až kvůli tomuto tlaku. Buď jak buď, je dobře, že ani tento případ zatím nemá definitivní konec, a poškozená mladá žena se spravedlnosti ještě může dočkat.

Úterní protest

Organizace Konsent a Amnesty International nejen kvůli ní společně svolaly na úterý 23. ledna demonstraci, a pro ženu byla zřízena veřejná sbírka na Doniu. Je určena zejména na terapeutickou pomoc dotyčné, a také na přestěhování ze společné domácnosti, kterou sdílela s matkou, sourozenci i násilníkem.

Ačkoliv si dobře uvědomuji, že jakákoliv ironie v případech sexuálního násilí není příliš na místě, nedá mi se nezeptat, zdali by si veřejnou sbírku nezasloužili i někteří čeští soudci a soudní znalci? Je očividné, že na své dovzdělání v problematice domácího a sexualizovaného násilí potřebují přispět. Bez znalostí a vzdělání, které jsou přímo podstatou jejich činnosti, by totiž svou profesi vůbec neměli provozovat.