Na rozdíl od předešlých ekonomických krizí se ta současná neúměrně odrazila v zaměstnanosti žen napříč celou Evropskou unií. Je to patrné nejen ve značném nárůstu propouštění v sektorech, které zaměstnávají převážně ženy, ale odráží se to zcela překvapivě též v jejich horších pracovních podmínkách, zvýšené finanční prekérnosti a v narůstajícím nesouladu mezi prací a soukromím.

Mezi březnem 2020 a únorem 2021 se počet nezaměstnaných zvýšil o zhruba 2,4 milionu, z nichž ženy tvořily více než 1,3 milionu. Nezaměstnanost žen se tak zvýšila o 20,4 procent, zatímco nezaměstnanost mužů o 16,3 procent.

Mimo propouštění — které se téměř ve všech státech Evropské unie povedlo skrze krátkodobá opatření částečně omezit — je dopad pandemie také patrný v poklesu odpracovaných hodin. Mezi posledním čtvrtletím roku 2019 a druhým čtvrtletím 2020 byl přitom pokles odpracovaných hodin v rámci hlavního pracovního poměru opět výraznější u žen (-18,1 procent) než u mužů (-14,3 procent).

Stávající nepoměry

Silnější dopad pandemie na ženy v různých ekonomických odvětvích kopíruje dlouhodobé genderové nepoměry. Nařízení „společenského odstupu“ a lockdownu se nejvíce dotkla těch služeb, které vyžadují přímý kontakt s lidmi, a kde nelze používat telekomunikace: jde o oblasti ubytování, gastronomie, turismu, maloobchodu, kultury, práce v domácnosti a podobně.

Vzhledem k tomu, že ženy v těchto sektorech tvoří 61 procent pracovní síly, jsou vystaveny omezení pracovních hodin i neplacenému volnu disproporčně: muži mezi posledním čtvrtletím 2019 a třetím čtvrtletím 2020 zaznamenali vyšší míru nezaměstnanosti pouze v sektorech maloobchodu a kultury (viz graf). V sektorech gastronomie a hotelnictví — které byly bezpochyby zasaženy nejvíce — přišlo v tomto období o práci 880000 lidí, z toho 535000 žen.

Obory dominované muži, jako třeba průmyslová odvětví a stavebnictví, nebyly sice vůči krizi imunní, zpomalení jejich činnosti však bylo méně významné. Navíc se v následujících měsících vrátily do hry mnohem rychleji než ty sektory, jež stojí na osobním kontaktu a jejichž pokles byl srovnatelně dramatický i ve druhé a třetí pandemické vlně.

Navíc nová pracovní místa, která vznikla mezi čtvrtým kvartálem 2019 a třetím kvartálem 2020 systematicky preferovala muže (s výjimkou veřejného sektoru). Například nová pracovní místa v oboru telekomunikací a programování zaměstnala 630000 mužů, ale méně než 170000 žen.

V delším časovém horizontu se navíc čeká další oslabení zaměstnatelnosti žen. S ukončením krátkodobé pracovní podpory a jiných veřejných opatření totiž utrpí nejvíce ty sektory, které se nedovedou rychle vzpamatovat. Další uzavírání firem dále zvýší nezaměstnanost.

Dle předpovědi Evropské komise se bude sektor služeb vzpamatovávat déle a své předkrizové úrovně dosáhne až na konci roku 2021. To by znamenalo, že ženy budou dopadem krize trpět déle než muži. Výzkumy navíc ukazují, že jakmile přestane nabídka různých pracovních úlev, situace zaměstnanců v jiném než standardním pracovním poměru se stane výrazně horší než u tzv. kmenových zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že většinu zaměstnanců v této kategorii tvoří ženy, budou většímu riziku toho, že v následujících měsících přijdou o práci, čelit právě ony.

Podhodnocené

Ženy také tvoří většinu zaměstnanců pracujících v první linii: 76 procent personálu ve zdravotnictví, 82 procent pokladních v potravinových řetězcích, 86 procent pracovníků v pečovatelství, 93 procent v oboru péče o děti a učitelství, a 95 procent v úklidu či v pečování o domácnosti. Už během krize tyto zaměstnankyně čelily zvýšené pracovní zátěži a byly ve větší míře vystaveny zdravotním a emocionálním rizikům než jakákoliv jiná kategorie zaměstnanců. Navzdory náročným pracovním podmínkám jsou tyto pozice navíc jedny z nejhůře ohodnocených v celé Evropské unii.

A navzdory tomu že výjimečná opatření pro ochranu zaměstnanců i firem zavedená během krize omezila ty nejhorší ztráty, ženy jsou na tom i nadále ekonomicky hůře než muži, nejspíše z důvodu dosavadní nerovnosti v postavení. Ženy tvoří většinu nízce ohodnocených pracovníků v Evropě — 58 procent pracovníků pobírajících minimální mzdu a 62 procent těch, kteří vydělávají značně méně než je minimální mzda.

I z tohoto důvodu byla mnohdy štědrá opatření pro náhradu mzdy v dobách pandemie pro zajištění ekonomického bezpečí nedostačující. Podle Eurofondu momentálně hlásí problémy udržet svůj životní standard více žen než mužů: 58 procent z nich sdělilo, že by takto nedovedlo žít déle než tři měsíce, v případě mužů šlo o 48 procent.