Neúměrná zátěž: Dopad pandemie covidu-19 na ženy

Sofia Fernandes, Klervi Kerneïs

Ekonomický propad, který následoval pandemii covidu-19, se nejvíce dotkl pracovnic. A situace se navíc může i nadále zhoršovat.

Možnost, že by pandemie zvrátila nedávné pokroky v oblasti genderové rovnosti na trhu práce, je opravdovou hrozbou, již je třeba řešit, aby se předešlo dlouhodobým dopadům na zaměstnanost žen. Ilustrace FB Rovná odměna
Možnost, že by pandemie zvrátila nedávné pokroky v oblasti genderové rovnosti na trhu práce, je opravdovou hrozbou, již je třeba řešit, aby se předešlo dlouhodobým dopadům na zaměstnanost žen. Ilustrace FB Rovná odměna

Na rozdíl od předešlých ekonomických krizí se ta současná neúměrně odrazila v zaměstnanosti žen napříč celou Evropskou unií. Je to patrné nejen ve značném nárůstu propouštění v sektorech, které zaměstnávají převážně ženy, ale odráží se to zcela překvapivě též v jejich horších pracovních podmínkách, zvýšené finanční prekérnosti a v narůstajícím nesouladu mezi prací a soukromím.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Mezi březnem 2020 a únorem 2021 se počet nezaměstnaných zvýšil o zhruba 2,4 milionu, z nichž ženy tvořily více než 1,3 milionu. Nezaměstnanost žen se tak zvýšila o 20,4 procent, zatímco nezaměstnanost mužů o 16,3 procent.

Mimo propouštění — které se téměř ve všech státech Evropské unie povedlo skrze krátkodobá opatření částečně omezit — je dopad pandemie také patrný v poklesu odpracovaných hodin. Mezi posledním čtvrtletím roku 2019 a druhým čtvrtletím 2020 byl přitom pokles odpracovaných hodin v rámci hlavního pracovního poměru opět výraznější u žen (-18,1 procent) než u mužů (-14,3 procent).

Stávající nepoměry

Silnější dopad pandemie na ženy v různých ekonomických odvětvích kopíruje dlouhodobé genderové nepoměry. Nařízení „společenského odstupu“ a lockdownu se nejvíce dotkla těch služeb, které vyžadují přímý kontakt s lidmi, a kde nelze používat telekomunikace: jde o oblasti ubytování, gastronomie, turismu, maloobchodu, kultury, práce v domácnosti a podobně.

Vzhledem k tomu, že ženy v těchto sektorech tvoří 61 procent pracovní síly, jsou vystaveny omezení pracovních hodin i neplacenému volnu disproporčně: muži mezi posledním čtvrtletím 2019 a třetím čtvrtletím 2020 zaznamenali vyšší míru nezaměstnanosti pouze v sektorech maloobchodu a kultury (viz graf). V sektorech gastronomie a hotelnictví — které byly bezpochyby zasaženy nejvíce — přišlo v tomto období o práci 880000 lidí, z toho 535000 žen.

Obory dominované muži, jako třeba průmyslová odvětví a stavebnictví, nebyly sice vůči krizi imunní, zpomalení jejich činnosti však bylo méně významné. Navíc se v následujících měsících vrátily do hry mnohem rychleji než ty sektory, jež stojí na osobním kontaktu a jejichž pokles byl srovnatelně dramatický i ve druhé a třetí pandemické vlně.

Navíc nová pracovní místa, která vznikla mezi čtvrtým kvartálem 2019 a třetím kvartálem 2020 systematicky preferovala muže (s výjimkou veřejného sektoru). Například nová pracovní místa v oboru telekomunikací a programování zaměstnala 630000 mužů, ale méně než 170000 žen.

Nárůst a pokles pracovních míst v Evropské unii mezi čtvrtým kvartálem 2019 a třetím kvartálem 2020. Graf Eurostat
Nárůst a pokles pracovních míst v Evropské unii mezi čtvrtým kvartálem 2019 a třetím kvartálem 2020. Graf Eurostat

V delším časovém horizontu se navíc čeká další oslabení zaměstnatelnosti žen. S ukončením krátkodobé pracovní podpory a jiných veřejných opatření totiž utrpí nejvíce ty sektory, které se nedovedou rychle vzpamatovat. Další uzavírání firem dále zvýší nezaměstnanost.

Dle předpovědi Evropské komise se bude sektor služeb vzpamatovávat déle a své předkrizové úrovně dosáhne až na konci roku 2021. To by znamenalo, že ženy budou dopadem krize trpět déle než muži. Výzkumy navíc ukazují, že jakmile přestane nabídka různých pracovních úlev, situace zaměstnanců v jiném než standardním pracovním poměru se stane výrazně horší než u tzv. kmenových zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že většinu zaměstnanců v této kategorii tvoří ženy, budou většímu riziku toho, že v následujících měsících přijdou o práci, čelit právě ony.

Podhodnocené

Ženy také tvoří většinu zaměstnanců pracujících v první linii: 76 procent personálu ve zdravotnictví, 82 procent pokladních v potravinových řetězcích, 86 procent pracovníků v pečovatelství, 93 procent v oboru péče o děti a učitelství, a 95 procent v úklidu či v pečování o domácnosti. Už během krize tyto zaměstnankyně čelily zvýšené pracovní zátěži a byly ve větší míře vystaveny zdravotním a emocionálním rizikům než jakákoliv jiná kategorie zaměstnanců. Navzdory náročným pracovním podmínkám jsou tyto pozice navíc jedny z nejhůře ohodnocených v celé Evropské unii.

A navzdory tomu že výjimečná opatření pro ochranu zaměstnanců i firem zavedená během krize omezila ty nejhorší ztráty, ženy jsou na tom i nadále ekonomicky hůře než muži, nejspíše z důvodu dosavadní nerovnosti v postavení. Ženy tvoří většinu nízce ohodnocených pracovníků v Evropě — 58 procent pracovníků pobírajících minimální mzdu a 62 procent těch, kteří vydělávají značně méně než je minimální mzda.

I z tohoto důvodu byla mnohdy štědrá opatření pro náhradu mzdy v dobách pandemie pro zajištění ekonomického bezpečí nedostačující. Podle Eurofondu momentálně hlásí problémy udržet svůj životní standard více žen než mužů: 58 procent z nich sdělilo, že by takto nedovedlo žít déle než tři měsíce, v případě mužů šlo o 48 procent.

Avšak právě kvůli značné ekonomické zátěži, která během pandemie na mnoho firem dolehla, budou iniciativy pro zajištění genderové rovnosti v krátkodobém časovém horizontu ve většině firemních radách nejspíše druhotné téma — a to i proto, že v celé EU tvoří ženy pouze 34 procent členů správních rad, a pouze devět procent předsedů. Navíc je možné, že státní vlády v tomto období firmám odpustí jisté povinnosti týkající se výkazu mezd a jiných opatření pro řešení platové nerovnosti mezi ženami a muži. Například ve Francii firmy posouvají termíny plnění plánů pro snížení rozdílu v platech žen a mužů již teď, a to navzdory jejich prokázanému pozitivnímu dopadu na celkové zdraví ekonomiky.

Neúměrná zátěž

Všeobecná popularita práce na dálku společně s uzavřením škol a školek během lockdownu dále prohloubily nedostatky v pečování o domácnosti. Staré zvyky se těžce mění, zvláště pokud jde o genderové role, a proto není snaha o nápravu sdílena rovnou měrou.

Podle dosavadních studií jsou to právě ženy, kdo na sebe musí brát lví podíl neplaceného pečování. Službou dětem a domácími povinnostmi stráví mnohem více času než muži (53 hodin oproti 37). Když se přitom zaměříme pouze na ženy s dětmi, je tento rozdíl ještě markantnější: ty u této práce tráví až 85 hodin týdně, zatímco muži v podobném postavení pouze 51.

Současná rostoucí zátěž domácích a pečovatelských povinností přivedla mnoho žen do situace, ve které mají problémy dostát závazkům doma i v práci. Sedmnáct procent žen s dětmi sdělilo, že pro ně bylo těžké soustředit se na práci kvůli rodině, a 13 procent řeklo, že rodina jim přímo znemožnila práci se věnovat. Pandemie se mužů v tomto ohledu příliš nedotkla — se stejnými výzvami se potýkalo pouze 6 a 3 procenta mužů.

Recentní data také naznačují, že to jsou ženy, kdo v dobách pandemie své odpracované hodiny za účelem péče o děti sníží spíše. Tento „nedostatečný zájem“ o pracovní povinnosti by mohl mít dalekosáhlé dopady na jejich kariéry, protože v porovnání s muži, kteří podobným omezením čelit nemuseli, může ohrozit jejich kariérní růst. Navíc je to vystavuje vyššímu riziku ztráty zaměstnání v případech budoucích hromadných propouštění.

Opravdové starosti

Možnost, že by pandemie zvrátila nedávné pokroky v oblasti genderové rovnosti na trhu práce, je opravdovou hrozbou, již je třeba řešit, aby se předešlo dlouhodobým dopadům na zaměstnanost žen. To by totiž pro participantky na trhu práce vedle všeobecného ekonomického propadu znamenalo přímo nástup hluboké genderově podmíněné recese. Je proto třeba, aby Evropská Unie a její členské státy zajistily takový postup, který bude genderově vyvážený. Genderový rozměr musí v jejich plánech pro oživení ekonomiky hrát zásadní roli. Měly by tudíž mimo jiné zohlednit dosavadní rozdíly mezi ženami a muži v zaměstnanosti i ve výdělku.

Pro překonání krize je zapotřebí, aby v jejím řešení hrála genderová rovnost ještě větší roli než tomu bylo dosud.

Z anglického originálu Bearing the brunt: the impact of Covid-19 on women vydaného magazínem Social Europe přeložil VÍT BOHAL. Článek vychází s podporou pražského zastoupení nadace Friedrich-Ebert-Stiftung a Hans-Böckler-Stiftung.