Epidemické křivky drží trend pomalého sestupu. Navzdory dílčímu rozvolnění potřebujeme pokračovat a nepustit reprodukční číslo infekce (R) na delší dobu k jedné. Výzvou zůstává také stále poměrně silný výskyt nákazy v některých regionech a limity v preventivním testování. V úhrnu se ovšem zdá, že pokud něco citelně nepokazíme, máme slušnou šanci na klidné léto.

Týdenní medián každodenních záchytů covid-19 činí ke čtvrtečnímu ránu necelých 2200. Trend je stále zřetelně sestupný, tempo poklesu se drží na podobné míře od poloviny dubna. Zjednodušené R odpovídá velmi pomalému klesání, pohybuje se mezi 0,85 a 0,9. Dodejme, že především regionálně je R velmi nestabilní a slouží jen orientačně. Čím méně bude infikovaných, tím snáze může číslo poskakovat.

Hlavním statistickým parametrem pro rozvolňování se stal týdenní přírůstek nakažených v přepočtu na regionální počet obyvatel. Hranice sta infikovaných na sto tisíc obyvatel (celorepublikově v absolutních číslech to znamená zhruba patnáct set nově pozitivních denně) podmiňuje především otevírání škol. Legálně otevřené zahrádky restaurací se váží k incidenci pětasedmdesát ke sto tisícům, kina, divadla či wellness provozy na padesát ke sto tisícům.

Česká republika za poslední týden eviduje 118 nakažených na sto tisíc obyvatel, číslo se však až násobně liší podle krajů. Karlovarsko a Královéhradecko je pod padesáti je sto tisícům, následuje Plzeňsko. Pod stovku se vejde i Liberecký, Pardubický a Středočeský kraj spolu s Prahou. Naopak v jižních Čechách, na Vysočině a Zlínsku sedmidenní incidence činí kolem 180 na 100 tisíc.

Pokračuje i pokles počtu hospitalizovaných s aktivní nákazou. Nemocnice poprvé od zhruba poloviny října v příznivém trendu dosáhly pod 2500 pacientů a pět set z nich je ve velmi těžkém stavu. Druhý parametr — představující zvlášť pomalý druh dat vykreslující jen pozvolné křivky — přesvědčivě, byť pomalu klesá ke čtyřem stům. Na covid-19 umírá při odečtení nedávných nekompletních dat méně než padesát lidí denně.

Sčítání ztrát: první kvartál 2021 je otřesný

Nelze sice říci, že by šlo o bůhvíjak skvělá data, ukazují ovšem, že jsme dávno opustili nejhorší fázi epidemie. Nadchází čas, kdy budeme sčítat ztráty.

Především ti po těžším průběhu infekce potřebují nadále odbornou pomoc a plní kliniky postcovidové péče. Kromě nejhorších následků spojených se srážlivostí krve či poškozením plic, jako je riziko tromboembolitických příhod či plicní fibrózy, lze již jen statistickou jistotou očekávat, že tisíce vyléčených trpí obtížně zařaditelnou a širokou škálou obtíží spadajících pod termín „post-covid syndrom“.

Ale přežili, což bohužel nelze říci o všech. Nejhorší bilanci, tedy celkovou úmrtnost, postupně dopočítává Český statistický úřad. Nově jsou k dispozici předběžná data pro víceméně celý první kvartál roku 2021. Vyplývá z nich, že od začátku roku do konce března zemřelo v České republice přes 43 tisíc lidí, tedy zhruba o polovinu více, než je běžné.

Takzvaných nadúmrtí je přesně 14 271. Číslo až překvapivě přesně odpovídá oficiálnímu počtu zemřelých v souvislosti s covid-19 — ministerstvo zdravotnictví jich za stejný časový úsek eviduje necelých 14 tisíc.

Výkyvy celkové úmrtnostní křivky již od září úzce korelují s vývojem epidemie. Teorie vycházející z kruhů zlehčujících pandemii říká, že tisíce lidí nezabil covid-19, ale protiepidemická opatření.

Taková tvrzení jsou zjevně absurdní. Demografická data nestínují vývoj restrikcí, nýbrž nákazy. Vidíme i regionální souvislosti. Například lednová rekordní úmrtnost byla zřetelně nejhorší v koronavirem týraném Karlovarském kraji.

Nadále se objevují nesmyslná srovnání covid-19 s chřipkou. Covid-19 je i podle možná podhodnocených dat ministerstva zdravotnictví za poslední rok spojen s podobným počtem úmrtí, jaký v běžných letech evidují podrobné statistické přehledy u všech zhoubných novotvarů dohromady.