Historik Timothy Snyder ve své nedávné eseji Budoucnost patří Ukrajině. Sledujeme válku mezi demokracií a nihilismem upozornil na problém, který nastane, když řečníci za svá slova neručí. Z důležitých myšlenek nesených slovy se vytratí jejich obsah, takže se mohou stát svou vlastní karikaturou. O výroku Zelenského „Nepotřebuji odvoz, potřebuji munici“ Snyder píše jako o možném okamžiku procitnutí. Západní politici předpokládali, že Zelenskyj bude chtít prchnout, ale on místo toho dal svým slovům váhu tím, že si za nimi stál i za cenu ohrožení vlastního života.

Na naše domy naštěstí nedopadají rakety a bomby, nejsme zdaleka vystaveni tak přísným a tvrdým volbám, přesto bychom měli přemýšlet o tom, nakolik my sami ručíme za hodnoty demokracie. Fukuyamova idea „konce dějin“ jako finálního vítězství liberální demokracie měla v devadesátých letech v postsovětském bloku velmi významný normotvorný vliv. Sám Francis Fukuyama sice svou ideu později zásadně přehodnotil, avšak pyšná představa, že liberální demokracie se jaksi sama a přirozeně dokáže prosadit, již zůstala. Politikům umožňovala mluvit o demokracii, a zároveň jednat v rozporu s vlastními slovy. O nic nešlo, konec dějin byl daný. Toto — diplomaticky řečeno — „příliš volné nakládání se slovy“ vedlo mimo jiné ke vzestupu populistických politických stran, neboť populisté umí levně žonglovat se slovy lépe než ostatní.

Vždy, když některý vyhlášený český antifeminista cituje Tomáše Garrigue Masaryka nebo Miladu Horákovou, v duchu se za něj stydím, protože ti by si od něj přinejmenším zdvořile odsedli, či daleko spíše se pustili do veřejného sporu. Oba totiž dobře věděli, že rovnost žen a mužů je jedním z principů a předpokladů demokracie. My jsme si ale zvykli na to, že je normální ji bagatelizovat či zesměšňovat. Tragikomických příkladů je hodně. Nerovnost odměňování žen a mužů je označována za mýtus, nízké zastoupení žen v rozhodovacích funkcích je vykládáno jako jejich svobodné rozhodnutí, odmítání sexismu zase jako nedostatek smyslu pro humor.

Zvláště je třeba zdůraznit deset let odkládanou ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, označovanou jako Istanbulská úmluva. Fantasmagorie, jež se  vyrojily ve veřejné debatě o úmluvě, způsobují, že na genderově podmíněné násilí je stále nahlíženo jako na důsledek vlastního selhání oběti.

Erazim Kohák v knize Zelená svatozář píše: „Jestliže v České republice představují ženské platy v průměru dvě třetiny mužských, jestliže nám pracoviště plné dělnic s mužem jako vedoucím připadá samozřejmé a opak nemyslitelný, pak je s naší demokracií něco zatrápeně v nepořádku. V tomto smyslu máme všichni morální povinnost být ‚feministy‘ — ohradit se proti diskriminaci žen.“

Rovnost žen a česká politická kultura

Muži mají v Poslanecké sněmovně i Senátu parlamentu ČR velmi výraznou většinu. Jak osobně ručí za to, že ženy mají v naší republice rovnocenné postavení? Zastávají odvážnou pozici, kterou podporují demokracii, anebo se skrývají někde v azylu genderových předsudků? Společnost ignorující nerovnost žen a mužů je společnost s ručením omezeným za demokracii.

Když se časopis Refresher otázal zákonodárců, zda se pokládají za feministy, museli si někteří vygooglovat, na co se jich vůbec ptají. Pak se často uchýlili k odpovědím typu: já mám ženy rád, já mám doma čtyři ženy, mám pro ženy slabost.

Na důležitou otázku těžko odpovíte dobře, když ji ani nepochopíte. Kroky k pozitivním změnám navíc vnímá jako nežádoucí i celá řada žen. Jde o důsledek silného, neviditelného sociálního tlaku, který ženy nutí ztotožnit se s podřízeným stavem.

Organizace žen Česká ženská lobby kvalifikovaně a systematicky na nerovnost upozorňuje a snaží se ji odstraňovat. Mužů usilujících o totéž, je podstatně méně. Záměrem ceny Genderman, založené v roce 2017, proto bylo zviditelnit muže, kteří podporují rovnost a vymezují se vůči sexismu. Čtyři ročníky ceny Genderman roku pomohly etablovat opomíjený typ mužské odpovědnosti ve veřejném prostoru. Ve spolupráci s nominovanými gendermany bylo natočeno video vyzývající k ratifikaci Istanbulské úmluvy, ale ani to s naprostou většinou politiků nepohnulo.

S letošním pátým ročníkem proto přichází výrazná změna. Nominace se zúžila na europoslance, ministry, poslance, senátory, hejtmany, primátory a prezidenta republiky. Zvolený okruh zhruba 250 mužů má moc prosadit doslova cokoliv. Mohou ovlivnit, zda budeme v mezinárodním srovnání Světového ekonomického fóra v oblasti rovnosti žen a mužů v první desítce států, anebo zůstaneme jako dosud až v té osmé.

Muž, zvláště je-li ve vysoké politické funkci, musí dokázat diskutovat o systémové privilegované pozici mužů, musí ji být schopen reflektovat a tuto reflexi přetavit v kroky vedoucí ke zlepšení stavu. Ty, kterým tato vůle nechybí, chceme cenou Genderman podpořit. Ty ostatní chceme inspirovat a připomenout jim odpovědnost, kterou na sebe spolu s mandátem vzali.

Pravidla ocenění Genderman roku 2022 a nominační formulář je k dispozici na webové adrese www.genderman.cz. Nominovat může kdokoliv z řad veřejnosti. Podmínkou je doložit nominovaný čin odkazem na konkrétní legislativu, dokument, videozáznam, rozhovor či výrok daného politika. Nominace je možné podávat od 15. 9. do 15. 11. 2022. Oceněné následně vybere odborná porota. Slavnostní vyhlášení oceněných proběhne v prosinci.