MDŽ, ROH a rovnoprávnost žen na pracovním trhu

Šárka Homfray

Právě nyní je nejvhodnější doba, aby ženy získaly lepší finanční i společenské ohodnocení své práce, aby se prolomily skleněné bariéry v genderově nestereotypním vzdělávání a zaměstnávání. K tomu je třeba se sjednocovat, mimo jiné i v odborech.

Na konferenci o rozdílech v odměňování Péče, práce, peníze zazněl velice trefný výrok socioložky Hany Maříkové, podle které se společnost k ženám a jejich práci chová velice utilitárně. Když je potřebuje, povolává je do všech možných zaměstnání, i těch tradičně mužských, a když jejich potřeba pomine, posílá je opět do domácnosti, kde je jejich „přirozené místo“. Aktuální situace na pracovním trhu by se tak dala vyjádřit i jakýmsi „bonmotem“ — došli lidé, už berou i ženy.

Karafiát a chlebíčky

Komunistický režim se však tomto ohledu ovšem k ženám a jejich práci choval vysloveně perverzně. Vycházeje z tezích o emancipaci žen jim umožnil vzdělávat se i pracovat v dosud nebývalém rozsahu. Oproštění se od původních, domácích povinností, však pokulhávalo. Při jejich velice vysoké zaměstnanosti pak ženy koncentroval v nižších pozicích a feminizovaných profesích, standardem byla druhá směna doma. Řekla bych, že (nejen) z postavení normalizační pracující ženy musel Marx v rakvi permanentně rotovat.

×
Diskuse
March 8, 2019 v 16.48
Jakápak asi rovnoprávnost může vládnout na trhu?
JN
March 9, 2019 v 10.09
Autorka bohužel stereotypně chápe vztah mužů a žen jako antagonistický.
Na druhou stranu je ovšem určitým způsobem pravda, že společnost(?) se k ženám a k jejich práci chová utilitárně: Na jedné straně železné opony byla práce žen potřeba k budování světlých zítřků, na druhé straně železné opony zase ke snížení ceny práce maskované pak inflací. Výsledek byl na obou stranách stejný: tam, kde rodině dřív stačil plat jeden, musely být pak platy dva. (Takže kapitalista se raduje a "Marx v rakvi opět rotuje" :-)
Vzájemné spory o výši platů mezi různými skupinami zaměstnanců jsou přínosné hlavně pro zaměstnavatele (podobně, jako třeba spor o snižování ceny práce migrací).