V životě jsem se mýlila ve spoustě věcí. Třeba že Ostravar je dobré pivo, že by mi mohly slušet vlasy na ježka, nebo že je super nápad vzít si k džínové minisukni bílé kozačky. Ten největší omyl byl samozřejmě zcela jiného rázu a trvalo mi řadu let ho prohlédnout.

Složitá rodinná a finanční situace mi připravily nepříliš šťastné dětství a mládí. Řešila jsem věci, které by neměl řešit ani nikdo starší, než jsem tehdy byla já. Zápasila jsem do toho sama se sebou, se školou, s pubertou, s tím, o čem jsem netušila, že se tomu říká teen angst. V okamžicích vyznačujících se až extrémním zdáním bezvýchodnosti jsem se utěšovala větou, kterou mi jednou řekl otec — to, co ti život teď bere, ti všechno jednou vrátí.