—„Dáš si bergamotovou šťávu?“

—„Bergamotovou co?“

—„Šťávu.“

—„Jak jako bergamotovou šťávu, to snad ani nemůže existovat, ne?“

Sklenici bergamotové šťávy jsem přijala a s krajním podezřením ochutnala. Překvapila mě nažloutle zelená barva tekutiny, která vůbec nekorespondovala s mou představou o tom, co se právě chystám pozřít. A bylo to přesně takové, jak jsem očekávala. Vyloženě odporné.

Přesně takhle začalo prozření z mého nejhlubšího životního omylu, který si do detailů uvědomuji. Odhadem dvacet let jsem si myslela, že surovina, jíž je ochucený slavný čaj typu earl grey, je koření — něco jako skořice, hřebíček nebo badyán. Nikoliv citrusový plod.

↗

Kdo by si myslel, že bergamot je koření stejně jako badyán, hřebíček nebo skořice, je na velkém omylu. Foto Corked

V životě jsem se pochopitelně mýlila v řadě věcí. Pokaždé například podlehnu víře, že lidé, kteří, ačkoliv chodí na sraz či na pracovní schůzku neustále pozdě, to napříště opravdu zvládnou načas. Co jen jsem se načekala — a ještě načekám.

Myslela jsem si také, že počáteční česká hysterická reakce na takzvanou uprchlickou krizi postupně utichne a naše země začne potřebným lidem pomáhat. Před deseti, pěti, před jedním rokem jsem si myslela, že ceny bydlení už nemůžou v Brně stoupat výš. O některých lidech jsem si myslela, že by mi nikdy neublížili.

A samozřejmě jsem si myslela, že v roce 2018 bude česká, co česká, světová společnost na poněkud jiné úrovni mentální a intelektuální vyspělosti a bude projevovat alespoň náznaky pudu sebezáchovy před klimatickými změnami či válečnými konflikty. Myslím si — zvláště pak od chvíle, co jsem na svět přivedla také jedno — že by nikdo záměrně neublížil dítěti. A současně tuším, že i zde se bohužel mýlím.

Nicméně ať přemýšlím, jak přemýšlím, žádný z mých omylů nebyl tak hluboký a do důsledků dovedený jako ten s bergamotem.

Zmíněná historka se odehrála někdy letos zjara. Ještě v zimě jsem si tudíž čaj earl grey s chutí připravovala silný, s mlékem a klidně i s medem. Jak také jinak, když pro mě byl vlastně něco jako yogi tea, tedy čaj ochucený směsí skořice, hřebíčku, fenyklu, pomerančové kůry, zázvoru a bílého pepře?

Když jsem ale prozřela a ukázalo se, že bergamot — navzdory svému jménu, které zní přece skoro jako badyán! — je vlastně něco jako přerostlý, hrbolatý, nazelenalý citron, dělá se mi při představě jeho kombinace s mlékem skoro nevolno.

Od té chvíle dokážu pít earl grey pouze vlažný či zcela vychladlý a už si rozhodně nedávám do šálku dva pytlíky, aby byl co nejsilnější. Přece nebudu citrusový plod, který roste na jihu Itálie, prznit mlékem a balit se u něj s představou praskajícího krbu do deky.

Ohromný kopernikovský obrat pro Zuzanu Vlasatou a nepatrná změna pro lidstvo. Nebo ne? Můj životní omyl mě poučil o tom, co jsou to předsudky dovedené do praxe.

Nezáleží, co o pití čaje typu earl grey říká bonton. Mé rozhodnutí, jak jej pít, se řídí čistě mou představou — a posléze znalostmi — o tom, co je bergamot. Věřím-li, že je bergamot koření, kombinuji jej s mlékem a cukrem a piji jej horký. Vím-li, že je to citrusový plod, piji jej vychlazený a neochucený. Patrně dokonce věřím v jeho osvěžující účinky.

Nakonec musím připustit, že jsem ráda, že jde jenom o čaj. Že jsem měla tu možnost žít v omylu — a procitnout z něj — na příkladu věci poněkud neškodné. Dosaďme si ale za čaj lidi různých barev pleti či vyznání. Nebo třeba ženy. O těch si na můj vkus společnost příliš často myslí, že je nelze kombinovat s všemožnými funkcemi, posty a činnostmi.

Abych byla spravedlivá, totéž platí samozřejmě o mužích. Když už se zde před čtenáři tak otevírám, byla jsem to nakonec já, kdo o mužích prohlásil, že jsou nižší živočišný druh, čehož je definitivním důkazem to, že neumí nakojit, tudíž kompletně zaopatřit své novorozené dítě.

Inu, stále je co se učit a na čem pracovat. Mýlit se a dovádět své omyly do absurdních důsledků je evidentně velmi snadné. A nebezpečné. Bergamotová šťáva mi stále nechutná, zato jsem viděla spoustu mužů bravurně pečovat o své i cizí děti.