Bajka o bergamotu

Zuzana Vlasatá

Je tu srpen a s ním přichází tradičně letní seriál Deníku Referendum, tentokrát na téma reflexe nejrůznějších omylů, které autorům a autorkám v životě snad dočasně zamotaly hlavu, nakonec se však ukázaly jako podnětné.

—„Dáš si bergamotovou šťávu?“

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

—„Bergamotovou co?“

—„Šťávu.“

—„Jak jako bergamotovou šťávu, to snad ani nemůže existovat, ne?“

Sklenici bergamotové šťávy jsem přijala a s krajním podezřením ochutnala. Překvapila mě nažloutle zelená barva tekutiny, která vůbec nekorespondovala s mou představou o tom, co se právě chystám pozřít. A bylo to přesně takové, jak jsem očekávala. Vyloženě odporné.

Přesně takhle začalo prozření z mého nejhlubšího životního omylu, který si do detailů uvědomuji. Odhadem dvacet let jsem si myslela, že surovina, jíž je ochucený slavný čaj typu earl grey, je koření — něco jako skořice, hřebíček nebo badyán. Nikoliv citrusový plod.

Kdo by si myslel, že bergamot je koření stejně jako badyán, hřebíček nebo skořice, je na velkém omylu. Foto Corked

V životě jsem se pochopitelně mýlila v řadě věcí. Pokaždé například podlehnu víře, že lidé, kteří, ačkoliv chodí na sraz či na pracovní schůzku neustále pozdě, to napříště opravdu zvládnou načas. Co jen jsem se načekala — a ještě načekám.

Myslela jsem si také, že počáteční česká hysterická reakce na takzvanou uprchlickou krizi postupně utichne a naše země začne potřebným lidem pomáhat. Před deseti, pěti, před jedním rokem jsem si myslela, že ceny bydlení už nemůžou v Brně stoupat výš. O některých lidech jsem si myslela, že by mi nikdy neublížili.

A samozřejmě jsem si myslela, že v roce 2018 bude česká, co česká, světová společnost na poněkud jiné úrovni mentální a intelektuální vyspělosti a bude projevovat alespoň náznaky pudu sebezáchovy před klimatickými změnami či válečnými konflikty. Myslím si — zvláště pak od chvíle, co jsem na svět přivedla také jedno — že by nikdo záměrně neublížil dítěti. A současně tuším, že i zde se bohužel mýlím.

Nicméně ať přemýšlím, jak přemýšlím, žádný z mých omylů nebyl tak hluboký a do důsledků dovedený jako ten s bergamotem.

Zmíněná historka se odehrála někdy letos zjara. Ještě v zimě jsem si tudíž čaj earl grey s chutí připravovala silný, s mlékem a klidně i s medem. Jak také jinak, když pro mě byl vlastně něco jako yogi tea, tedy čaj ochucený směsí skořice, hřebíčku, fenyklu, pomerančové kůry, zázvoru a bílého pepře?

Když jsem ale prozřela a ukázalo se, že bergamot — navzdory svému jménu, které zní přece skoro jako badyán! — je vlastně něco jako přerostlý, hrbolatý, nazelenalý citron, dělá se mi při představě jeho kombinace s mlékem skoro nevolno.

Od té chvíle dokážu pít earl grey pouze vlažný či zcela vychladlý a už si rozhodně nedávám do šálku dva pytlíky, aby byl co nejsilnější. Přece nebudu citrusový plod, který roste na jihu Itálie, prznit mlékem a balit se u něj s představou praskajícího krbu do deky.

Ohromný kopernikovský obrat pro Zuzanu Vlasatou a nepatrná změna pro lidstvo. Nebo ne? Můj životní omyl mě poučil o tom, co jsou to předsudky dovedené do praxe.

Nezáleží, co o pití čaje typu earl grey říká bonton. Mé rozhodnutí, jak jej pít, se řídí čistě mou představou — a posléze znalostmi — o tom, co je bergamot. Věřím-li, že je bergamot koření, kombinuji jej s mlékem a cukrem a piji jej horký. Vím-li, že je to citrusový plod, piji jej vychlazený a neochucený. Patrně dokonce věřím v jeho osvěžující účinky.

Nakonec musím připustit, že jsem ráda, že jde jenom o čaj. Že jsem měla tu možnost žít v omylu — a procitnout z něj — na příkladu věci poněkud neškodné. Dosaďme si ale za čaj lidi různých barev pleti či vyznání. Nebo třeba ženy. O těch si na můj vkus společnost příliš často myslí, že je nelze kombinovat s všemožnými funkcemi, posty a činnostmi.

Abych byla spravedlivá, totéž platí samozřejmě o mužích. Když už se zde před čtenáři tak otevírám, byla jsem to nakonec já, kdo o mužích prohlásil, že jsou nižší živočišný druh, čehož je definitivním důkazem to, že neumí nakojit, tudíž kompletně zaopatřit své novorozené dítě.

Inu, stále je co se učit a na čem pracovat. Mýlit se a dovádět své omyly do absurdních důsledků je evidentně velmi snadné. A nebezpečné. Bergamotová šťáva mi stále nechutná, zato jsem viděla spoustu mužů bravurně pečovat o své i cizí děti.

    Diskuse
    PK
    August 1, 2018 v 22.59
    Kdyby se mě někdo zeptal,
    Jestli si dám bergamotovou šťávu, určitě bych nezareagoval "Bergamotovou co?"

    Myslím, že moje reakce by spíše zněla "Jakou šťávu"?

    Slovo "šťáva" totiž znám poměrně dobře.
    IH
    August 1, 2018 v 23.34
    Teda jo!
    Slovo bergamot jsem si totiž až dodnes představoval s velkým B, jako jméno. Pamatoval jsem si je z názvu povídky Leonida Andrejeva Bergamot i Garaška. Nevím, snad jsem ji nikdy nečetl, ale nějak jsem neurčitě předpokládal, že bude o nějakých dvou přátelích (i antipodech), o někom na způsob Amise a Amila, Gargantuy a Pantagruela nebo Dona Quijota a Sancho Panzy.

    Řekl bych však, že bych byl šťastný to člověk, kdybych si nevzpomněl na nějaký horší svůj omyl... Dalo se s tím docela dobře žít, ale třeba budu spát přece jen klidněji.
    Používá-li autorka kolínskou, měla by se podívat na složení silic, aby se jí to taky neblaze nekombinovalo s pitím mléka.
    Bergamotový olej, který dodává příchuť čaji i vůni kosmetickým výrobkům, se získává lisováním slupek. Asociace s citrusovou šťávou je ale zřejmě mocná.
    A vůbec - mléko v čaji je podle mne barbarství.
    August 2, 2018 v 9.34
    Vím, že nic nevím
    Vědět, že nic nevím, je ta najdůležitější vědomost.

    Bez ohledu na to, jak mnoho nebo málo dalších věcí vím, případně se dozvím, dokud vím, že nic nevím, z žádné jiné vědomosti se nezjančím jako Zuzana Vlasatá.

    Z jaké části bergamotu se získává bergamotová silice, už objasnila Helena Zemanová. Zuzana Vlasatá by se měla zamyslet, jestli tu silici v bergamotové šťávě vůbec cítila. A taky proč o bergamotové silici smýšlí po prozření, že pochází z citrusového plodu, úplně jinak než o pomerančové kůře ve svém jogínském čaji.

    Že si zkusila svůj oblíbený čaj připravit jinak, než byla zvyklá, není špatný nápad. Jen by si měla uvědomit, že nic neví, a místo pěstování předsudků, jak se který čaj správně připravovat musí, věnovat pozornost tomu, jak jí výsledek které přípravy chutná.