Šálek darjeelingu? Jen za důstojnou mzdu! Indičtí sběrači čaje stávkují

Josef Patočka

Nízká úroveň mzdových a pracovních podmínek dělníků, kteří v zemích třetího světa produkují komodity pro evropské či americké trhy, je stále častějším tématem zpráv. Nyní za důstojnější podmínky protestují sběrači čaje v Darjeelingu.

Až čtyři sta tisíc sběračů čaje v indickém regionu Darjeeling vstoupilo v úterý do třídenní stávky. Fórum zhruba pětadvaceti místních odborových svazů ji vyhlásilo v reakci na selhání vyjednávání o mzdách. Sběrači žádají výrazné zvýšení minimálních mezd.

Podle zpravodajů si dělníci nemohli ke stávce vybrat lepší čas — pokud by trvala jen trochu déle, začne ohrožovat včasnou sklizeň vzácných čajových lístků. „Sklizeň právě vrcholí. Bude-li stávka pokračovat, povede to k obrovským ztrátám,“ uvedl představitel sdružení majitelů čajových plantáží Indian Tea Association.

Tragické pracovní podmínky

Region Darjeeling, nacházející se u severních hranic Indie ve svazovém státě Západní Bengálsko, v loňském roce vyprodukoval skoro třetinu veškeré indické produkce čaje. Pochází z něj přitom mimo jiné stejnojmenný typ vynikajícího černého čaje, jehož vybrané sorty jsou ceněny milovníky povzbuzujícího nápoje po celé světě.

Čaj tak představuje zásadní exportní zboží. O čajových plantážích se ale často píše nejen v indických médiích právě v souvislosti se spory o mzdy a obecně velmi špatnými pracovními podmínkami. Platy na mnoha plantážích, v nich se pěstuje čaj pro známé evropské značky, jako jsou Tetley, Twinnings či Lipton, zůstávají tak nízké, že lidem často nestačí ani na základní výživu. Mezi sběrači tak panuje vysoká míra podvýživy i nemocnosti.

Dřívější investigativní reportáže BBC i dalších médií odhalily, že dělníci z plantáží, kde se pěstuje čaj pro evropské stoly také často žijí v rozpadajících se domech, nemají hygienické vybavení a tekoucí vodu. A na záchod musí chodit do křoví.

Majitelé plantáží rovněž často nehledí dostatečně na bezpečnost práce a zdraví svých zaměstnanců. Ti tak musí zacházet s toxickými chemikáliemi bez náležitého vybavení. S rodiči přitom často pracují děti.

Problém spočívá mimo jiné v tom, že dělníci jsou na práci i majiteli poskytovaném bydlení závislí a v podstatě se tak stávají rukojmími plantážníků. Jedná se o systém zděděný ještě z britského impéria. Stávky ohrožující sklizeň jsou tak pro ně často jedinou cestou ke zlepšení vlastní životní situace.

Vládní úředníci opustili jednání

O zvýšení minimální mzdy se vyjednávalo celý červenec a vláda slíbila zlepšení, aby stávky odvrátila. Odbory ale byly neústupné a pondělní jednání dopadlo podle deníku the Times of India „prachbídně“.

Vládní delegace vedená úředníky ministerstva práce oznámila, že minimální denní mzda bude zvýšena ze 159 rupií (51 korun) na 172 rupií (55 korun). Odbory nicméně žádaly minimálně 249 rupií (80 korun), a navíc změnu statusu sběračů ze zemědělských na průmyslové dělníky. Úředníci proto kontaktovali ministra práce, který rozhodl o odložení jednání na 20. srpna. Následně přerušili rozhovory a pod záminkou přestávky na oběd se vytratili.

„Nic takového se ještě nikdy nestalo,“ uvedl jeden z odborářských vyjednavačů, „je to zcela nepřijatelné.“ Příznivci odborů následně vyhlásili stávku a započali s dharnou — tradiční metodou protestu prostřednictvím hladovky v sedě před domem pachatele křivdy — tedy před vládními budovami. Na druhý den, v úterý, přerušily stovky tisíc dělníků práci a vydali se do údolí k vládním budovám požadavky odborů podpořit.

„Budeme stávkovat i po následující dva dny, žádáme, aby byl spor o mzdy konečně uzavřen,“ sdělil indickým médiím jeden z představitelů aliance Ziaul Alam během demonstrace dělníků v ulicích města Siliguri.

Stávky zůstávají ušetřeny jen méně početné plantáže vysoko v horách, jež byly již loni poškozeny desítky dní trvajícími protesty ghurkských separatistů. Někteří Ghurkové, kteří v severním Bengálsku převládají, žádají totiž odtržení daného území od Bengálska západního a vznik vlastního svazového státu, Ghurkalandu.

Na plantážích v jejich oblasti se tak nestávkuje, protože ghurkští separatisté současný protest nepodpořili. Zástupci odborového fóra však vyhlásili, že nedovolí po dobu trvání stávky žádné dodávce čaje hory opustit.

Další informace:

    Diskuse
    August 9, 2018 v 8.40
    Ztracené peníze
    Asi by stálo za investigativní reportáž, kam se v obchodu s čajem peníze ztrácejí, že na dělníky v čajových zahradách nezbývá ani celodenní mzda ve výši hodinové minimální mzdy v Česku za Kalouskových škrtů.

    Špičkové dárdžilinské čaje, zejména čerstvou jarní sklizeň, nakupuji ve specializovaných čajových obchodech, pro levný Dárdžiling (případně Nepál) si chodím do Fair Bio. Fairtradeový dáržilinský čaj stojí asi 120 korun za 100 g, tedy asi 60 Kč za obvyklou padesáti gramovou dávku, to je zhruba pětina ceny těch špičkových čajů a přibližně totéž, kolik stojí ty nejlevnější dárdžilinské čaje na trhu; kvalitou se přitom fairtradeový Dárdžiling těm nejlevnějším podobá, až na jednu „maličkost‟, totiž že ty nejlevnější neférové nejsou bio. Jestliže tedy férové čaje jsou skutečné férové, navíc bio, takže jejich pěstitelé vůbec nepracují s jedovatými pesticidy, natož pak bez ochranných prostředků, a přitom jsou nejlevnější na trhu, kam se ztrácejí peníze za všechny ty dražší?