Indický premiér Naréndra Módí prohlásil v pondělí druhou největší přehradní nádrž světa Sardar Sarovar za dokončenou. Jedna z nejkontroverznějších staveb v dějinách Indie trvala včetně příprav bezmála šedesát let a po celou dobu byla jedním z velkých témat indického politického života.

Premiér Módí při oficiálním zahájení označil přehradní nádrž za inženýrský zázrak, který při stavbě překonal mimořádně velké překážky. Zdůraznil, že přehrada ležící na řece Narmada má poskytnout pitnou vodu, zavlažování a elektřinu třem indickým státům, kromě Gudžarátu, v němž se nalézá, ještě pro Madhjapradéš a Maháráštru.

Před ohromnými ekologickými i sociálními dopady projektu už desítky let varují zejména místní domorodé komunity, nejčastěji adivásiové, kteří jsou spolu s ekologickými organizacemi, obhájci lidských práv a zemědělci sdružení v organizaci Narmada Bachao Andolan. Adivásiové jsou příslušníci původních národů, žijících podnes v kmenovém uspořádání. Kvůli napouštěné nádrži má na čtyřicet tisíc místních obyvatel přijít o své domovy.

„Některé vesnice, jež skončí pod hladinou přehrady, zaplavila voda již tento týden, natekla do domů více než třem tisícům rodin. Vláda je přesídluje do malých přístřešků, kam se v žádném případě nemůže vměstnat celá domácnost. Jak mohou tvrdit, že je stavba hotová, když nám dosud nebyli schopní zaručit náhradní bydlení a kompenzovat ztráty?“ cituje Guardian legendární mluvčí místních obyvatel Medhu Patkarovou.

Za domorodce se postavila i mezinárodní ekologická organizace Greenpeace. „Lidé žijící v okolí přehrady prokázali nesmírnou odvahu a odolnost, zejména když většina z nich odmítla opustit své domovy, jak jim doporučovala vláda. Celý projekt nepomáhá rozvoji země, pokud neexistuje spravedlivý a uskutečnitelný plán, jak vyrovnat škody napáchané desetitisícům farmářů a vesničanů,“ řekl deníku Indian Express výkonný ředitel indické pobočky Greenpeace Ravi Chellam.

Dějiny stavby jsou protkané konflikty

Stavbu přehradní nádrže Sardar Sarovar provází kontroverze a problémy od prvních chvil. V roce 1961 první indický premiér Džaváharlál Néhrú sice položil základní kámen, ale kvůli protestům místních a náročnosti projektu se začalo stavět až o šestadvacet let později.

Organizaci Narmada Bachao Andolan se díky mohutné kampani podařilo připravit projekt o financování ze Světové banky. V roce 1992 nařídila jako jeden z hlavních investorů přezkoumání celého projektu. O dva roky později, poté co výzkum odhalil velké neblahé dopady stavby na životní prostředí a místní komunity, banka své investice stáhla.

Peníze tak musela vláda získat od státu Gudžarát. V roce 1996 pokračování výstavby přehrady zakázal Indický nejvyšší soud, po čtyřech letech však za mnohem přísnějších pravidel dostavbu povolil. Jednou z podmínek bylo, že stát dotčeným komunitám adekvátně nahradí utrpěné ztráty. Právě daný slib však podle kritiků Módího vláda nedodržela.

„Je to tragédie, po tolika letech boje občanské společnosti i místních lidí. I přesto, že nejvyšší soud rozhodl v náš prospěch, v realitě se nic podstatného nezměnilo,“ dodal Ravi Chellam. Podle Medhy Patkarové se organizace Narmada Bachao Andolan nyní bude soustředit právě na vymáhání adekvátního odškodnění pro místní komunity.

Další informace:

The Guardian Indian PM inaugurates Sardar Sarovar dam in face of activist anger

The Indian Express Greenpeace condemns Sardar Sarovar Dam’s inauguration

The India West Modi Inaugurates Sardar Sarovar Dam, Calls Project an ‘Engineering Miracle’