Indický premiér Naréndra Módí prohlásil v pondělí druhou největší přehradní nádrž světa Sardar Sarovar za dokončenou. Jedna z nejkontroverznějších staveb v dějinách Indie trvala včetně příprav bezmála šedesát let a po celou dobu byla jedním z velkých témat indického politického života.

Premiér Módí při oficiálním zahájení označil přehradní nádrž za inženýrský zázrak, který při stavbě překonal mimořádně velké překážky. Zdůraznil, že přehrada ležící na řece Narmada má poskytnout pitnou vodu, zavlažování a elektřinu třem indickým státům, kromě Gudžarátu, v němž se nalézá, ještě pro Madhjapradéš a Maháráštru.

Před ohromnými ekologickými i sociálními dopady projektu už desítky let varují zejména místní domorodé komunity, nejčastěji adivásiové, kteří jsou spolu s ekologickými organizacemi, obhájci lidských práv a zemědělci sdružení v organizaci Narmada Bachao Andolan. Adivásiové jsou příslušníci původních národů, žijících podnes v kmenovém uspořádání. Kvůli napouštěné nádrži má na čtyřicet tisíc místních obyvatel přijít o své domovy.

„Některé vesnice, jež skončí pod hladinou přehrady, zaplavila voda již tento týden, natekla do domů více než třem tisícům rodin. Vláda je přesídluje do malých přístřešků, kam se v žádném případě nemůže vměstnat celá domácnost. Jak mohou tvrdit, že je stavba hotová, když nám dosud nebyli schopní zaručit náhradní bydlení a kompenzovat ztráty?“ cituje Guardian legendární mluvčí místních obyvatel Medhu Patkarovou.