Mám pocit, že se celý život mýlím víc než naopak. Ve všem možném. Zadání naštěstí zřejmě počítá s tím, že půjde o pikanterie intelektuální a veřejně přístupné. Pak mohu odpovědět úplně přesně. 29. prosince 1989 po poledni jsem nechala doma spát jedenapůlroční dítě a vyběhla jsem nakoupit za roh do zeleniny.

Při nabírání brambor (prodávaly se tehdy velmi ekologicky tak, že z obrovské hromady zabahněných brambor nabíral prodavač velkou plechovou naběračkou a sypal to rovnou do nákupní tašky, takže bylo vhodné mít jenom na brambory jednu permanentně zašpiněnou) jsem slyšela v rádiu přenos prezidentské volby z Vladislavského sálu. Šla jsem pak domů příšerně smutnou, špinavou a zanedbanou dolní Veletržní ulicí a byla jsem přesvědčená, že brzy bude všechno kolem čisté, v materiálním smyslu i ve všech těch přenesených.