Tento text byl pro mě zajímavá výzva. Rozhodl jsem se podělit se o pět omylů, se kterými žiji, a věřím, že to byly dobré lekce, byť školné nebylo vždy přiměřené.

1. Všechno jde, když se chce. Na tomhle je velký kus pravdy, ale... chce to taky rutinu. Všechno, co jsem se v životě nějak naučil, jsem se naučil proto, že jsem to dělal, nejen když se mi zrovna chtělo. Dělal jsem to denně, protože to bylo třeba. Paradoxně mě to naučilo pár let závodního plavání. Ne že bych nějak vynikal, ale naučil jsem se, že když každý den skočím do bazénu, svět není tak zlej, aby to nebylo vidět na výsledku. Někomu se dostaví dřív, jinému později — v tom může být leccos povznášejícího i frustrujícího.

2. Vzdělání je v knihách. Měl jsem veliké štěstí na střední školu, a zvláště na učitelku angličtiny. Díky tomu a podpoře rodiny jsem si udělal C1 státnici ještě před maturitou. Aniž bych někde byl, jel jsem až později. Byl to překvapivý výsledek, a tak jsem se dlouho hodně věcí učil z knih. Dělám to tak dodnes, ale už vím, že tam je jenom základ. Mně vyhovuje, nutný asi není, ale rozhodně to není všechno, co se chcete naučit.