„Co máš dnes večer v plánu?“ vyzvídají mí dlouhovlasí sousedé ve stanovém kempu, zatímco se po šichtě dělíme o šťavnatost melounu. Slunce poslušně ustupuje nadcházející noci, psy-trancové dunění v dáli bez ustání naléhá, abychom se rozeběhli oddat tanci. Nacházíme se na jedné z největších psychedelických slavností na světě, na portugalském festivalu Boom.

„Rozhodně si nenechám ujít přednášku o etickém pornu,“ odpovídám. Dredatý George se uchechtne: „Jo, to jsme si včera v programu všimli, že se dneska koná něco s dost vtipným názvem.“ „Co to jako je, etické porno?“ reaguje podobně pobaveně temnovlasý Pedro.

Částečně to byla právě konverzace s mými milými stanovými sousedy, kteří své okaté svobodomyslnosti navzdory vnímali přednášku o pornu a etice jako cosi bizarního a k smíchu, co mě motivovalo oslovit autorky dotyčné prezentace s žádostí o rozhovor.

Jejich přednáška provázená obrázky, na něž nejsme z porna zvyklí — orální sex poskytovaný těhotnému transmuži, porno, v němž nechybí ochranné pomůcky jako kondomy či rukavice — zároveň patřila mezi to nejlepší a nejpodnětnější, co jsem na festivalu viděla.

Sofia Laporte a Florencia Guzetti pocházejí z Argentiny, kde studovaly literaturu a klinickou sexuologii z politické perspektivy. V současnosti žijí v Lisabonu. Jsou si partnerkami i kolegyněmi: založily iniciativu O centro do sexo, v rámci níž se věnují osvětě o sexualitě a pornografii, a to z intersekcionální a transfeministické perspektivy.

Vzpomínáte si, kdy jste viděly porno poprvé?

Sofia: Jasnou vzpomínku na své první sledování porna nemám. Porno totiž vstoupilo do mého života, aniž bych jej o to žádala. Když jsem dospívala, nebylo na internetu tolik bezplatného porna jako dnes, ale pornografické obrázky na nás útočily, i když jsme zrovna vyhledávali něco jiného. Takže poprvé to rozhodně nebylo dobrovolně: zkrátka se to přede mnou objevilo.

Vzpomínám si ale na dobu, kdy jsem začala být zvědavá a hledat… vlastně ani nevím co. Věděla jsem ale, že dělám něco, co není správné a co musím tajit před svými rodiči a přáteli, něco, kvůli čemu bych se měla cítit provinile. Zároveň jsem nevěděla, proč to není správné. Byla jsem zvědavá a vzrušená a porno, které jsem sledovala, se mi zdálo poněkud hrubé — ale zároveň jsem se na něj chtěla dívat.

Florencia: Když mi bylo tak třináct, dívala jsem se na porno doma u kamarádů. Neměli jsme v úmyslu vzrušit se pornem jako takovým: vzrušující bylo to, že jsme sledovali něco, co jsme sledovat neměli.

Když mi pak bylo osmnáct, bavili jsme se s mým prvním přítelem o pornu a on prohlásil něco ve smyslu, že já se na porno stejně nikdy nedívám. Tak jsem se podívala na YouPorn a snažila jsem se v tom nalézt zalíbení. Dívala jsem se na to s pocitem: tohle by se mi mělo líbit.

Jak sledování mainstreamového porna ovlivňovalo způsob, jakým jste prožívaly svá těla a sexualitu?

Sofia: Naše představy o sexu a jeho prožívání formuje celá kultura, nikoliv pouze porno. I v hollywoodských filmech sex zpravidla končí společným orgasmem. Porno konkrétně ale formuje naše představy o tom, jak máme při sexu vypadat, jak se máme projevovat, co se nám má líbit, jak máme uspokojovat své partnery či partnerky. Prezentuje nejčastěji heterosexuální sex bílých a oholených těl v posteli s dokola se opakujícími scénáři.

Pamatuji si, že jsem dříve používala gesta, která mi nepatřila, ale já si zkrátka myslela, že jsou sexy a že je ode mě můj partner očekává. A tak jsem předstírala třeba určitý způsob vzdychání. Ani nevím, kdy to začalo, zkrátka to vstoupilo do způsobu, jakým jsem prožívala svou sexualitu, aniž bych vědomě věděla, co se děje.

Florencia: Potřebujeme se odnaučit, čemu jsme se učili od malička. Já jsem se třeba domnívala, že jsem heterosexuální, protože tak to zkrátka bylo: jste heterosexuální, dokud se neprokáže opak.

Sofia: Přesně tak, dlouho mnou cloumal především zmatek. Chtěla jsem se na porno dívat, ale nevěděla jsem, jestli to je správně, jestli se mi to doopravdy líbí. Tohle všechno se změnilo, když jsem začala sledovat jiný typ porna.

Jak jste se k jinému typu porna dostaly a jak vás to ovlivnilo?

Sofia: S Florou jsme se potkaly na univerzitě v Buenos Aires a měly jsme společně seminář o feministické literatuře. Seminář se snažil zodpovědět otázku, zda něco jako feministická literatura vůbec existuje a co ji případně definuje. Začaly jsme spolupracovat na skupinové práci a obě jsme si kladly otázku: A co feministické porno, existuje? A pokud ano, co jej činí feministickým? Nic o etickém pornu jsme nevěděly, byla to naprosto abstraktní otázka, na níž jsme začaly společně hledat odpověď.

Florencia: V semináři jsme řešily otázky typu, zda může do feministické literatury spadat kniha napsaná mužským autorem. A tak jsme se podobně začaly ptát: kdo feministické porno vytváří? Koho reprezentuje? Komu je určené?

Sofia: První, na koho jsme narazily, byla Erika Lust. Předplatily jsme si její porno na rok v době, kdy jsem se stěhovala na osm měsíců do Francie a kdy jsme zároveň začínaly randit. Sledovaly jsme porno každá u sebe doma a psaly jsme si o něm, vzrušené ze všech těch nových věcí, které jsme viděly. Byl to naprosto nový svět, který nás stimuloval nejen sexuálně, ale i intelektuálně. Obě jsme předtím byly víceméně heterosexuální a teprve tehdy jsme začaly konečně objevovat svou sexualitu.

Florencia: Mluvily jsme společně o tom, co se nám líbí, a co ne, což nám umožnilo komunikovat o sexu způsobem, na nějž jsem nebyla zvyklá.

Sofia: Sdílely jsme spolu překvapení i znechucení, vzrušení i pochybnosti. Bylo to velmi komplexní, vůbec nešlo pouze o to masturbovat a udělat se. Spektrum reprezentace je totiž v etickém pornu neskutečně široké, můžete najít spoustu typů nejenom těl, ale i praktik či prostředí, estetiky. V kontextu nového vztahu to bylo neskutečně stimulující.

Vzpomenete si na konkrétní film, který vás hodně ovlivnil?

Florencia: Jedním z prvních byl We are the fucking world od Olympe de G. Je tam asi deset performerů a na začátku filmu všichni sedí, jedí sušenky a mluví o tom, co budou dělat, na co se cítí, že dneska to nevidí třeba na anální sex. Je to velká orgie, ale je vidět, že se během ní všichni dobře baví a i v průběhu se navzájem ujišťují o tom, že se cítí pohodlně. Bylo to první porno, v němž jsem viděla tak moc konsentu a péče. Nejsou tam vůbec záběry na genitálie — i ty samozřejmě v etickém pornu mohou být — ale nemusí.

Sofia: Část, v níž spolu mluví, přitom není nudným čekáním na začátek filmu. Lidé po sobě pokukují, smějí se, představují si, co se asi bude dít. Jde o plynulou součást sexuálního aktu.

Jak byste vlastně etické porno definovaly?

Florencia: Pokud mluvíme o etickém pornu, máme na mysli především způsob jeho produkce a zacházení s pracovníky. Pracovníci jsou dobře zaplacení, jejich práva jsou dodržována, s každou praktikou výslovně souhlasí a mají možnost ji vykonávat bezpečně.

Sofia: Sexuální práce je totiž v etickém pornu chápaná jako práce. Existují ale i další výrazy, jimiž se jiný druh porna označuje. Třeba indie porno charakterizuje především jeho estetika a skutečně pestrá reprezentace.

S otázkou reprezentace souvisí i otázka „práva na to být přitažlivý“ (anglicky „right to be desired“). O tom se diskutuje v souvislosti s lidmi, jejichž těla neodpovídají normě třeba kvůli handicapu, etnicitě či váze, a která proto většinová společnost zpravidla nepovažuje za potenciální objekt sexuální touhy. Takové právo samozřejmě nelze vpravdě vymáhat. Co může nicméně společnost udělat pro to, aby toto právo přiznala co nejširšímu spektru lidí?

Florencia: Široká reprezentace všech typů těl je prvním krokem k uznání toho, že i každé tělo může být vnímáno jako přitažlivé. Než jsem začala sledovat etické porno, myslela jsem si, že se mi nelíbí tlustí lidé — vlastně jsem si dlouho myslela, že se mi líbí výhradně vousatí muži, respektive jeden typ mužů, který se mi teď vlastně ani moc nelíbí. A pak jsem v pornu viděla nádhernou performerku s opravdu velkým tělem — a pocítila jsem touhu. Překvapilo mě to a následně jsem si uvědomila, že do té doby jsem neviděla nikoho s takovým typem těla prožívat či způsobovat rozkoš.

Sofia: Problém ale nezačíná v pornu. Porno je pouhou součástí systému, který říká, že tito lidé jsou přitažliví, zatímco jiní ne. A tak jako je porno součástí problému, je zároveň součástí potenciální nápravy. Porno, v němž jsou zastoupená i jiná těla, může být způsobem, jak se vzepřít proti systému, který říká, že někteří lidé nejsou hodní touhy. Nikoho ale samozřejmě nemůžeme nutit, aby po někom toužil.

Florencia: Platí nicméně, že naše touhy nejsou „přirozené“, jak se mnozí domnívají. Formuje je společnost a my s nimi můžeme vědomě pracovat. Není to tak, že se s jedním typem touhy narodíme a se stejným typem touhy zemřeme.

Sofia: Pokud se vystavíte obrázkům, které jste do té doby neviděli, možná zjistíte, že se vám líbí — a bez jakéhokoliv úsilí. Zároveň se díky nim můžete konečně cítit zastoupení i vy. Já jsem sama sebe v mainstreamovém pornu nenašla, nebyla jsem žádnou z těch žen na obrazovce — ale měla jsem pocit, že bych jí měla být, že na sobě musím zapracovat, abych jí byla. Takže jsem se ve svém těle cítila nepohodlně a předstírala jsem věci, které jsem necítila.

Nejde tedy pouze o to, že začnete některé lidi nově vnímat jako přitažlivé, ale i o to, že jako přitažlivé začnete vnímat sami sebe. Může jít o cestu vlastního sebepřijetí a rozvoje harmonického vztahu ke svému tělu. Na světě přece nežijí pouze bílí štíhlí zdraví a mladí lidé.

Není pravda, že by v mainstreamovém pornu vůbec nefigurovali třeba lidé odlišné etnicity. Jejich těla jsou nicméně často pouhým exotickým fetišem. Jak exotifikaci a fetišizaci odlišných těl zabránit?

Florencia: Sama jsem si tuto otázku mnohokrát položila. Problém mainstreamového porna či reklam na H&M a dalších velkých značek je, že často pracují s obrázkem jedné černé nebo jinak odlišné osoby, aby něco dokázali či potvrdili. V etickém pornu jsou nicméně odlišná těla zastoupená nahodile: jedno tlusté tělo, jedno trans tělo, jedno černé tělo. Široké spektrum lidí, tak jako ve světě.

Fetišizace znamená, že po někom toužíme na základě svých stereotypních představ o něm. Pamatuji si, že v patnácti jsem si myslela, že musím vyzkoušet sex s černochem. Ne proto, že se mi líbí, ale abych si odškrtla položku na seznamu. Můj kamarád je černý a gay. Kdykoliv jde na party, lidé od něj očekávají, že naplní jejich představu o černém gayi s velkým penisem.

Sofia: V etickém pornu černoch nemusí nikoho penetrovat, všichni dělají, co chtějí, nehrají žádné předem dané role, které od nich očekáváme na základě jejich genderu či etnicity. Etické porno umožňuje odnaučit se stereotypy a pohnout se z místa, které nám v sexu do té doby „náleželo“.

Často je zdůrazňováno, že pokud chceme porno konzumovat eticky, je třeba za něj platit. Je sledování neplaceného porna ze své podstaty neetické?

Sofia: I neplacený obsah může vzniknout a být distribuován za souhlasu všech zúčastněných. Pakliže proces jeho produkce a šíření nedoprovázelo v žádné jeho části vykořisťování, všechno je v pořádku. Někteří performeři, kteří mají své platformy, pak nabízejí neplacené porno na exponovaných stránkách jako Pornhub, aby z nich přetáhli lidi na své placené weby. Problém s platformami jako Pornhub ale je, že materiál na nich není ověřený, takže nemáme zaručeno, že vznikl eticky. Rozhodně ale nejsem zastánkyní zákazu Pornhubu, to není řešení, spousta lidí pro Pornhub pracuje eticky a se souhlasem.

Florencia: Na etickém pornu je krásné, že jeho součástí je často i proces komunikace performerů, kteří se baví o tom, jak se cítí, co by rádi dělali. Představte si, že by to tak bylo i v realitě: před tím, než byste s někým něco měli, pobavili byste se o tom, jak a na co se ten den cítíte, ne se jenom bezhlavě vrhli na penetraci.

Sofia: Někteří bijí na poplach: teenageři používají porno jako nástroj sexuální výchovy, zakažme ho! Porno ale může být výborným nástrojem sexuální výchovy, záleží však na tom, o jaké porno jde: jestli v něm vidíte sexuální praktiky prováděné bezpečně a za souhlasu všech. V etickém pornu se lidé v průběhu sexu smějí, nemusejí nutně dosáhnout orgasmu, nebo třeba prohlásí: hele, tohle se mi nelíbí, pojďme zkusit něco jiného. A to je skvělá sexuální výchova. Nejenom pro teenagery, ale i pro dospělé.