Naše touhy jsou formovány společností. Etické porno umožňuje stereotypy odnaučit
Petra Dvořáková„Než jsem začala sledovat etické porno, myslela jsem si, že se mi nelíbí tlustí lidé, že se mi líbí výhradně vousatí muži,“ líčí Florencia Guzetti. DR přináší rozhovor, jehož tématem je etické porno či „právo na to být přitažlivý“.
„Co máš dnes večer v plánu?“ vyzvídají mí dlouhovlasí sousedé ve stanovém kempu, zatímco se po šichtě dělíme o šťavnatost melounu. Slunce poslušně ustupuje nadcházející noci, psy-trancové dunění v dáli bez ustání naléhá, abychom se rozeběhli oddat tanci. Nacházíme se na jedné z největších psychedelických slavností na světě, na portugalském festivalu Boom.
„Rozhodně si nenechám ujít přednášku o etickém pornu,“ odpovídám. Dredatý George se uchechtne: „Jo, to jsme si včera v programu všimli, že se dneska koná něco s dost vtipným názvem.“ „Co to jako je, etické porno?“ reaguje podobně pobaveně temnovlasý Pedro.
Částečně to byla právě konverzace s mými milými stanovými sousedy, kteří své okaté svobodomyslnosti navzdory vnímali přednášku o pornu a etice jako cosi bizarního a k smíchu, co mě motivovalo oslovit autorky dotyčné prezentace s žádostí o rozhovor.
Jejich přednáška provázená obrázky, na něž nejsme z porna zvyklí — orální sex poskytovaný těhotnému transmuži, porno, v němž nechybí ochranné pomůcky jako kondomy či rukavice — zároveň patřila mezi to nejlepší a nejpodnětnější, co jsem na festivalu viděla.
Sofia Laporte a Florencia Guzetti pocházejí z Argentiny, kde studovaly literaturu a klinickou sexuologii z politické perspektivy. V současnosti žijí v Lisabonu. Jsou si partnerkami i kolegyněmi: založily iniciativu O centro do sexo, v rámci níž se věnují osvětě o sexualitě a pornografii, a to z intersekcionální a transfeministické perspektivy.
Vzpomínáte si, kdy jste viděly porno poprvé?
Sofia: Jasnou vzpomínku na své první sledování porna nemám. Porno totiž vstoupilo do mého života, aniž bych jej o to žádala. Když jsem dospívala, nebylo na internetu tolik bezplatného porna jako dnes, ale pornografické obrázky na nás útočily, i když jsme zrovna vyhledávali něco jiného. Takže poprvé to rozhodně nebylo dobrovolně: zkrátka se to přede mnou objevilo.
Vzpomínám si ale na dobu, kdy jsem začala být zvědavá a hledat… vlastně ani nevím co. Věděla jsem ale, že dělám něco, co není správné a co musím tajit před svými rodiči a přáteli, něco, kvůli čemu bych se měla cítit provinile. Zároveň jsem nevěděla, proč to není správné. Byla jsem zvědavá a vzrušená a porno, které jsem sledovala, se mi zdálo poněkud hrubé — ale zároveň jsem se na něj chtěla dívat.
Florencia: Když mi bylo tak třináct, dívala jsem se na porno doma u kamarádů. Neměli jsme v úmyslu vzrušit se pornem jako takovým: vzrušující bylo to, že jsme sledovali něco, co jsme sledovat neměli.
Když mi pak bylo osmnáct, bavili jsme se s mým prvním přítelem o pornu a on prohlásil něco ve smyslu, že já se na porno stejně nikdy nedívám. Tak jsem se podívala na YouPorn a snažila jsem se v tom nalézt zalíbení. Dívala jsem se na to s pocitem: tohle by se mi mělo líbit.
Jak sledování mainstreamového porna ovlivňovalo způsob, jakým jste prožívaly svá těla a sexualitu?
Sofia: Naše představy o sexu a jeho prožívání formuje celá kultura, nikoliv pouze porno. I v hollywoodských filmech sex zpravidla končí společným orgasmem. Porno konkrétně ale formuje naše představy o tom, jak máme při sexu vypadat, jak se máme projevovat, co se nám má líbit, jak máme uspokojovat své partnery či partnerky. Prezentuje nejčastěji heterosexuální sex bílých a oholených těl v posteli s dokola se opakujícími scénáři.
Pamatuji si, že jsem dříve používala gesta, která mi nepatřila, ale já si zkrátka myslela, že jsou sexy a že je ode mě můj partner očekává. A tak jsem předstírala třeba určitý způsob vzdychání. Ani nevím, kdy to začalo, zkrátka to vstoupilo do způsobu, jakým jsem prožívala svou sexualitu, aniž bych vědomě věděla, co se děje.
.......... aneb vraž tam černou lesbu, eskymáka a obézní transku, a z šukání před kamerama za peníze je sexuální výchova pro děcka!
No neber to!
A přidej odpor k penetraci a z porna jsi na půdě feministické etiky!!!
* * *
Dobrá, svět je velký a tvrdit se dá ledacos ........... ale pochybuji, že se z porna se špetkou sociálního cítění stane něco víc jen proto, že to tak autorky mají rády...
Ale abych nebyl k soudružkám tak tvrdý --- asi to myslí dobře, ale třeba zrovna intersekcionalistická teorie je už ze své podstaty cesta do bludiště, že kterého se nedá vyváznout.
Dobře, systém nejen určuje, co si myslíme a cítíme, co se nám líbí a co ne, jak vnímáme sebe a jiné věci, ale zároveň nás mnohonásobně utlačuje a znásilňuje (rasově, etnicky, sexuálně, věkově, genderově, sociálně, místně, demograficky, generačně, vzděláním, zdravotně, ekologicky, nábožensky, komunikačně, možnostmi atd.) -- některé víc, jiné míň, ale všechny.
Jestli je ale diskriminací úplně všechno a úplně všechno je i politika, nejde vymyslet nic celospolečensky konkrétního, co by pomohlo.
A tak se rodí jen jakési dílčí domotané strategie, kdy se třeba porno vydává za filozofii apod.
Levice se roztříštila sama o sebe a jen paběrkuje nesmyslnými výkřiky o etičnosti porna, třiceti pohlavích atp.
***
My dříve narození jsme pro tento moderní svět už asi příliš konzervativní, pane Morbicere! ;-)
Mladší generace ví přece daleko lépe, v čem spočívá pravá progresivita. Nač si také lámat hlavy s nějakou suchou (levicovou) teorií, jsou zde přece zážitky jiného druhu, které jsou mnohem lákavější a vzrušivější.
„...vlastně jsem si dlouho myslela, že se mi líbí výhradně vousatí muži, respektive jeden typ mužů, který se mi teď vlastně ani moc nelíbí. (...) Platí nicméně, že naše touhy nejsou „přirozené“, jak se mnozí domnívají. Formuje je společnost a my s nimi můžeme vědomě pracovat. Není to tak, že se s jedním typem touhy narodíme a se stejným typem touhy zemřeme. (...) Pokud se vystavíte obrázkům, které jste do té doby neviděli, možná zjistíte...“
Takže když budu třeba chtít, aby se ze mě stal třeba homosexuál, měl bych se vědomě vystavit pornu? Napravím tím to, jak mě zformovala společnost?
Ne, takové porno, aby napravilo Vás, to ještě nikdo nenatočil a bohdá nenatočí... :-)
Já jsem, pane Profante, beznadějný případ. Ale je úžasné, jak například z vás pornografie udělala hlubokomyslného člověka s pevnými mravními zásadami.
Potrat je jistě radostná událost v rodině, ale myslí se samozřejmě interrupce, nikoliv spontánní potrat.
(O tom, zda je událost smutná nebo radostná, tedy z hlediska moderního člověka rozhoduje jenom to, jestli nám to takzvaně „kápne do noty“.)
Z hlediska moderního člověka tedy na cizí životy sereme a říkáme tomu hledisko lidskoprávní.
V pestré a rozmanité lidské společnosti ovšem i v dnešní mizerné konzumní době pořád existují lidé, kteří se dokáží pro druhé obětovat a s myšlenkou na dobro druhých si třeba uprostřed davu cizích lidí altruisticky odpálí na těle bombu, nebo jen někomu uříznou hlavu, než je pak rasistická policie odporně zavraždí.
Mimo naši zkaženou západní společnost tedy ještě pořád existují lidé, kteří jsou pro dobro druhých ochotni obětovat to nejvyšší. Abychom se této ušlechtilosti přiblížili, obětujeme v naší zkažené západní kultuře pro dobro světa zbaběle pouhé nenarozené děti. I tato minimální oběť pro dobro druhých by ale měla být vnímána radostně a s optimismem. Třeba i ta naše pokleslá západní kultura bude jednou schopna výraznějšího sebeobětování. Můžeme tedy s určitým optimismem hleděti vstříc světlým zítřkům. Porno a jeho masová konzumace je jen takovým malým krůčkem na cestě k tomuto budoucímu krásnému světu.
Pornografie ze mě slušného člověka neudělala, ale mojí vlastní vinou. Při pokusu sledovat ji usínám nudou a asi by se to nezměnilo, kdybych si opatřil nějaké etické porno.
Takže takové porno, aby napravilo Vás, ještě nikdo nenatočil a bohdá nenatočí? To by ovšem znamenalo, že jsme oba stejně zkažení.