„Můj kamarád býval pohledný muž. Měl stálou přítelkyni. Hodně sportoval. Před sedmi lety se mu však nedařilo najít práci. Postupně ztratil sebedůvěru, přestal komunikovat, izoloval se. Špatně spal, upadl do depresí. Necítil nic. Jen palčivou potřebu zažít jakékoliv vzrušení,“ vypráví Soroosh, mohutný temnovlasý muž s rozvážnou angličtinou a suchým humorem, jemuž se člověk směje spíš ze slušnosti. 


Sedíme v prostorném moderním bytě v německém Düsseldorfu. Vzduch voní po banánech stárnoucích v míse na stole, minimalismus obývacího pokoje je narušen pouze perským kobercem.

Soroosh mě k sobě pozval v reakci na můj příspěvek ve facebookové skupině obyvatel Kolína nad Rýnem, kde jsem sháněla lidi, kteří by mi mohli poradit při práci na textech o německém sexbyznysu. Hodlala jsem se zaměřit především na perspektivu sexuálních pracovnic. Soroosh však znal sexbyznys pouze ze strany poptávky. Jeho zdeptaný kamarád totiž postrádané vzrušení vyhledával na privátech.



„Za sexuální pracovnicí můj kamarád vždycky přišel nadšený, chtěl se jí dotýkat. Jenže jakmile dosáhl orgasmu, nemohl se na ni ani podívat. Pocit prázdna se okamžitě vrátil. S žádnou nespal více než dvakrát. Nedokázal spát ani se svou přítelkyní, rozešli se,“ pokračuje Soroosh.

Na nákupu sexuálních služeb byl jeho kamarád závislý pět let. Vyvázl z ní až díky psychoterapii a Sorooshovi, kterého požádal o pomoc. Omezil alkohol, kvůli němuž ztrácel nad svou závislostí kontrolu, a kdykoliv pocítil nutkání objednat si sexuální pracovnici, zavolal Sorooshovi, který si s ním šel v kritické chvílí například zahrát tenis.

Právě toto vyprávění ve mně vyvolalo zájem o příběhy zákazníků sexbyznysu. V reportážích o trhu se sexem se o nich totiž obvykle nepíše. Ze studií napříč zeměmi a legislativami přitom vyplývá, že zkušenost s placeným sexem má okolo deseti procent mužů. Napsala jsem proto příspěvek do zákaznických fór Norník a Světáci.

Na Světacích jsem se dočkala především reakcí, v nichž mě muži označovali za propagandistku a radili mi, ať do sexbyznysu raději sama vstoupím: „To, že zrovna krásou neoplýváš, z toho nezoufej, v sexbyznysu se uživí i větší hrůzy než jsi ty. Možná ti na to zase přispěje i nějaká neziskovka,“ napsal mi například uživatel Diceros. 



Tři muži nicméně zdvořile vyjádřili zájem podělit se o své zkušenosti — a jak jsem později pochopila, trochu se tak i vyzpovídat ze záliby, kterou úzkostlivě tají s ohledem na svá manželství.

Já za to vždy aspoň zaplatil

„Mám strach ze ztráty svého společenského postavení. Jsem z dobré rodiny, mám slušnou práci,“ vysype na mě Filip hned na úvod. Sešli jsme se v italské kavárně v jihočeském městě. Objednává si horkou oříškovou čokoládu. „Moji rodiče vždycky říkali, že jsem vybíravý. Já na to odpovídal, že vím, co mi chutná,“ zubí se rošťácky.

Filip je vysoký pohledný čtyřicátník s velkýma zelenýma očima. V průběhu našeho setkání několikrát zopakuje, že má fantastickou manželku. Poznali se na střední, jsou spolu dvacet let. „Holky se se mnou vždycky chtěly kamarádit, ale ne se mnou něco mít,“ směje se bezelstně. Před manželkou chodil jen s jednou dívkou.

Touha po poznávání jej přemohla po pěti letech věrnosti. Poté, co s kamarády dvakrát navštívil strip show, zavítal povzbuzen extází do nejproslulejšího pražského nevěstince Showpark. „Euforie z poznání novýho ženskýho těla se tloukla s výčitkami,“ vzpomíná. Euforie však zvítězila. Pravidelným zákazníkem sexuálních pracovnic je Filip s přestávkami již patnáct let.

Před pěti lety, doma začal „cítit pnutí“. Za pomoci terapeutky se tedy pokusil s placeným sexem skončit. „Tři měsíce jsem se snažil bejt hodnej. Jenže pak jsem zjistil, že mi je žena rok a půl nevěrná,“ odmlčí se. O city nešlo. Zkrátka se jí stejně jako Filipovi zachtělo okusit jiné tělo, což Filip s ohledem na „svou historii“ přijal. „Ale já za to aspoň vždycky zaplatil!“ dodává s omluvným smíchem.

Brzy nato Filip se ženou počali jeho vysněné dítě a postavili dům. Začal trávit víc času doma s rodinou, manželství pookřálo i v posteli. K placenému sexu se nicméně postupně vrátil, ač s nižší frekvencí. „Svým způsobem to asi je opravdu závislost. Odstresovávač, jak to pojmenovala moje terapeutka. Když se naštvu, jdu se odreagovat na privát,“ vysvětluje.

Připouští, že před dvěma lety podlehl i pokušení neplaceného mimomanželského sexu. „Jenže to smrdělo průšvihem. Placený sex má výhodu nezávaznosti,” tvrdí. Pociťuje sice občasný smutek z toho, že „žije s partnerkou ve lži“ a že by ji i pouhá část pravdy zničila. „Ale co už. Vybral jsem si cestu. A nemyslím si, že by tím mé okolí strádalo,“ uzavírá.

Nevěřím ničemu, co pět dnů krvácí a přitom nezemře

Na téma zákazníků sexbyznysu v zahraničí vzniklo již několik studií. Hojně citovanou se stala především studie vypracovaná v roce 2011 americkou organizací Prostitution Research and Education pod vedením psycholožky, výzkumnice a aktivistky proti pornografii a prostituci Melissy Farleyové. Ta porovnávala postoje zákazníků sexbyznysu s postoji mužů, kteří za sex nikdy neplatili.

Zákazníci sexbyznysu ze studie nevyšli vůbec dobře. V porovnání s muži, kteří za sex neplatí, častěji přiznali, že se v minulosti dopustili sexuálního násilí. Stejně tak častěji souhlasili s takzvanými mýty o znásilnění: tedy s tvrzením, že za znásilnění si často může žena svým chováním či oblékáním. Zároveň vyjadřovali méně soucitu s pracovnicemi v sexbyznysu.