Německý nezdar. S „legalizací" prostituce není ve výsledku spokojen nikdo
Petra DvořákováBrzy uplyne dvacet let od doby, kdy Německo učinilo z prostituce legální sexuální práci. Zákon o prostituci však očekávání s ním spojená dosud nesplnil. Se současnou legislativou ve výsledku není spokojen nikdo.
Od roku 2002, kdy vešel v platnost zákon o prostituci, jenž přiznal poskytovatelkám a poskytovatelům sexuálních služeb pracovní a sociální práva, sexbyznys v Německu nabobtnal jako nikde jinde v Evropě. Brzy na to následovalo rozšíření Evropské unie o východoevropské státy a německý trh se sexem přivítal příliv nových pracovnic a pracovníků — migranty.
Náš západní soused dostává pravidelně nálepku „bordel Evropy“. S rozšířením německého sexprůmyslu o řetězce několikapatrových megabordelů a sauna klubů, nabízejících kromě sexuálních služeb i wellnes či jídlo, se Německo stalo populární destinací sexturistů ze všech koutů světa.
Nejstřízlivější odhady, které vycházejí ze studie o počtu lidí inzerujících sexuální služby na internetu, hovoří o maximálně sto tisících osob pracujících v německém sexbyznysu. Jenomže zvláště migranti kvůli jazykové bariéře či nedostupnosti internetu nedokáží své služby inzerovat. Nezbývá jim tak, než se nabízet v terénu: na ulici, v baru či klubu.
Jiné odhady tak hovoří o dvou až čtyř stech tisících pracovnic a pracovníků na německém trhu se sexem. Dle dalších neoficiálních odhadů pak v Německu platí za sex více než milion mužů denně.
Přesná čísla nikdo nezná. Neregistrované pracovnice lze spočítat jen těžko. Mnoho žen ze sexbyznysu migruje po celé zemi či Evropě. Před dvěma lety navíc všechno zkomplikovala pandemie.
Tak jako číšník ví, jak namíchat koktejl
S rozšířením sexuálního průmyslu se o něm v Německu zároveň více diskutuje — na akademické půdě, v médiích, v hospodách. Častěji než u nás tu lze potkat člověka, který sexuální pracovnici osobně zná.
„Živila se tím moje expřítelkyně,“ líčí Mo, srdečný blonďák s mikádem a očima štěněte, s nímž v kuřácké místnosti jedné z počmáraných hospod na berlínském Friedrichsheinu konverzuji o zimní depresi. „Vídala klienty, i když jsme spolu chodili. Bylo to zvláštní. Pro mě je sex dost intimní záležitost. Pro ni to byla práce. Dobře věděla, co má v posteli dělat: tak jako číšník ví, jak namíchat koktejl. Mechanicky,“ popisuje a potáhne si z cigarety.
Když se pak dostala jedna z jeho blízkých kamarádek do finančních problémů, Mo jí pověděl, čím se živí jeho přítelkyně. „Moje kamarádka byla opravdu nádherná žena… Začínala na sto padesáti eurech za hodinu, končila na čtyřech stovkách,“ odmlčí se. „Jenže pak se v tom přestala cítit pohodlně. Začala si připadat špinavá. Dodnes jsem zřejmě jediným, kdo to o ní ví.“
Vysvlékly se pro muže
Přestože se v Německu o sexbyznysu debatuje častěji než u nás, neznamená to, že se tu o něm snadno píší reportáže. Německá debata o prostituci je nepříjemně polarizovaná. Většina organizací sexuálních pracovnic váhá, zda mluvit s kýmkoliv, kdo není apriorním zastáncem dekriminalizace sexbyznysu. Tu totiž považují za jedinou účinnou cestu k bezpečným podmínkám své práce.
Ochotněji mluví abolicionisté, tedy zastánci kriminalizace nákupu sexuálních služeb, přezdívané též jako „severský model“. Zpravidla jde o ženy s traumatickými zkušenostmi z prostituce a organizace pomáhající obětem obchodu s lidmi. Namísto výrazu „sexuální práce“ používají výraz „prostituce“ a ženy v sexbyznysu vnímají jako oběti patriarchálního systému, jenž dělá z žen v nouzi obchodní artikl. V Německu představují menšinu.
Stejně tak nemá novinářka šanci dostat se během krátkého času do německých bordelů. „Ty tu chceš pracovat?“ ptali se mě automaticky zaměstnanci nočních podniků, ač jsem do telefonu vysvětlovala, že chci jako novinářka mluvit s manažerem, případně s pracovnicemi. „Dovnitř jako žena nemůžeš. Pracovnice na sobě mají pouze spodní prádlo. Nechtějí, aby je takhle viděla jiná žena. Vysvlékly se pro muže,“ vysvětlil mi zaměstnanec čtvrtě červených luceren v Düsseldorfu.
„A co kdyby sexuální služby chtěla koupit žena?“ namítla jsem. „Pak je to soukromá věc mezi ní a pracovnicí. Sem však mohou výhradně zákazníci a pracovnice,“ odvětil. V sexbyznysu prostě navzdory menšině mužských či trans pracovníků platí, že muž je zákazník a žena poskytovatelka.
Do třetice je pak nesnadné nalézt v Německu sexuální pracovnice ochotné hovořit s novináři. „Součástí destigmatizace sexuální práce je respekt k času sexuálních pracovnic. Jsme unavené z toho, jak po nás chce neustále někdo příběh zadarmo,“ odpověděla mi pracovnice, která si za rozhovor řekla zprvu o svou hodinovou taxu dvě stě padesát eur a posléze navrhla slevu na stovku.
Sice by během našeho rozhovoru mohla přijít o klienta, na druhou stranu se tak novinářům těžko naplňuje požadavek, jejž mi opakovaně kladly na srdce německé organizace sexuálních pracovnic: Nezapomeň vyprávět příběh z našeho pohledu, naše hlasy jsou v debatě o sexbyznysu systematicky umlčované…
Stejně tak se mnou odmítala mluvit většina žen z Kurfürstenstraße, nejproslulejšího dějiště pouliční prostituce v Berlíně. Nejedna tvrdila, že se mnou nesmí mluvit kvůli pasákovi či jeho ženské obdobě — „madam“.
Sex all inclusive pro muže, směny bez přestávky pro ženy
Petra Dvořáková připomíná zmateného novináře Rudého práva v období perestrojky. Chceme tedy, soudruzi, tu perestrojku prostituce podle německého vzoru, nebo ji nechceme? Chceme podpořit migraci žen za prací, nebo tu migraci podpořit nechceme? Chceme naplňovat odvěké právo žen rozhodovat o vlatním těle a prodávat ho, nebo toto právo žen naplňovat nechceme?
„Pro evropské bílé buržoazní feministky je velmi snadné prohlásit, že prodej sexuálních služeb zraňuje ženskou důstojnost. Nemusejí se totiž jako Bulharky, Rumunky a Maďarky, jež německému trhu se sexem dominují, rozhodovat, zda do sexbyznysu vstoupit, nebo ne. Potřebujeme prostě rozšířit přístup k sociální podpoře a práva migrantů.“
Text byl vytvořen s finanční podporou EU.
Je pro bílé evropské Bulharky, Rumunky a Maďarky snadné prohlásit, že prodej sexuálních služeb zraňuje ženskou důstojnost, nebo potřebují rozšířit přístup k sociální podpoře a právu migrantů? A co na to Rebelde? Domluví se nakonec abolicionisté s alibicionisty? Zvítězí odvěké právo žen rozhodovat o vlatním těle? Podaří se stabilizovat trh s prostitucí? Bude cena ženského těla pro zákazníky přijatelná? Potvrdí se závažné podezření leseb z transfobie (neboť lesby se často chovají jako lesby a nechtějí navazovat intimní vztahy se znevýhodněnými ženami, které mají penis)?
Ono je to snadné. Pokud nechceme trh s bílým masem, nevyřeší to ani represe, ani legalizace.
A pokud nejsem hovado, pak nemohu předpokládat, že by ty ženy z Bulharska, Rumunska nebo Nigérie většinou od dětství toužily po tom, byt sexuálními pracovnicemi v Německu a nechat se týrat od pasáků a překupníků. Tudíž pokud nechceme trh s bílým masem, zdá se vhodná sociální politika vůči migrantům v Německu a pak také společná sociální politika EU jako vhodný nástroj potlačování tohoto morálního zla.
*
Říkáte „morální zlo“? Zajímal by mě současný postoj Pirátů k tomuto morálnímu zlu.
Pořád ještě ho chtějí legalizovat - přestože není nelegální?
a) Morální zlo je zneužívání slabé pozice migrantek, lhostejnost policie k násilí na nich a neochota vyšetřovat vydírání hrozbami rodině žijící v jiné zemi.
Pokud si někdo opravdu vydělává jako sexuální pracovnice nebo pracovník, dělá to dobrovolně, nikdo ho nevydírá a mohl by dělat něco jiného (a děla to třeba proto, že by se víc styděl prodávat důchodcům předražené hrnce) -- Petra Dvořáková popsala tuším dva takové případy -- pak je věc mezi ním a jeho svědomím a druzí do toho nemají, co mluvit. Natož to soudit.
A vím , tohle bude složité -- legalizace nějaké činnosti neznamená nutně dobrou právní úpravu této činnosti, ale jen jeden krok k ni.
b) To, že je něco z pohledu většiny z nás morálně nepřijatelné, ještě neznamená, že to máme zakázat. Mravnost a právo jsou dvě rozdílné věci.
Například častá a pravidelná konzumace alkoholu vyvolává u prostých duší požadavek prohibice -- a výsledek: pije se dál, jen to mnohem víc ničí rodinné rozpočty a podporuje bujení organizovaného zločinu.
Druzí nemají co mluvit do toho, jestli jste se rozhodl být pekař, truhlář, lékař nebo sexuální pracovník.
K té volbě ovšem náleží, že budete plnit veřejné požadavky kladené na danou profesi a na roli živnostníka, zaměstnance atd.). Od příslušného vzdělání a atestací u lékaře přes hygienická osvědčení u pekaře. A ovšem také po vedení účetnictví, odvádění daní, dodržování zákonů a norem. Vám osobně do té volby těmi podmínkami nikdo nemluví, platí pro každého, kdo by se rozhodl být lékařem, pekařem atd.
A když pomalu, ještě jedno upřesnění.
Mluvím o "veřejných druzích" -- od bab na rynku přes novináře po fanatické řečníky na politických pódiích a kazatelnách všeho druhu.
To, že Vám bude žena mluvit do toho, že jste se ve čtyřiceti rozhodl dělat něco, co oproti vaší předchozí práci snížilo příjem rodiny o třicet procent, nebo Vás přítel upřimně upozorní, že nemáte opravdu dar upéct dobrý chleba, to je v pořádku, ale je to intimní záležitost.
Jestli tomu dobře rozumím, panu Profantovi (pokud by byl nezaměstnaný) by nevadilo, kdyby mu mu úřad práce nabídl volné místo prostituta.
K té volbě ovšem náleží, že budete plnit veřejné požadavky kladené na danou profesi.
To by mi samozřejmě vadilo. Mám určitou, poměrně dlouhodobě získávanou kvalifikaci a úřad práce by tuto kvalifikaci ignoroval a místo toho by mi nabídl práci, která hrubě neodpovídá mému věku, vzhledu a zdravotnímu stavu bych považoval za opovrženíhodnou instituci. Ať už by mi nabízel práci prostituta nebo práci laboratorní síly nebo kresliče (ty dvě později jmenované nemohu vykonávat vzhledem k mému zraku).
Přátelé, nezoufejme. Liberalismus a kapitalismus, ten nejlepší z možných světů, ve kterém již žijeme, nabízí šanci každému. Lidské choutky jsou různé a i muž v pozdním věku se tak může stát prostitutem. Sám jich mnoho takových znám :-)
Líbí se mi, že paní Dvořáková a DR obecně v článku hájí např. zájmy v Německu žijících (relativně, ve srovnání s Čechy) bohatých občanů a ne chudých a neprivilegovaných Čechů. Sám jsem jako zaměstnac Volkswagenu, respektive Škodovky dlouhá léta zájmy Němců hájil a pracoval pro ně a do teď jsem na to hrdý!
Ale zarazila mě ta závěrečná věty o "prohlubující se nerovnosti mezi zeměmi a lidmi". Takto bych nepředstavoval médium hájící (správně) zájmy Pirátů a Starostů, správně chválící "charismatického Rakušana". Někdo by v té větě mohl nalézt marxismus či zkrátka otázku třídní nerovnosti a vykořisťování. Musím panu Patočkovi do redakce napsat, aby paní redaktorce domluvil.
V dnešní době si člověk nemůže být jist, že jednou získaná kvalifikace mu vystačí na celý život. Mnohé profese zanikají a jiné nové zase vznikají. Chce to jen nebát se změn a neustrnout ve starých zaběhnutých kolejích. Úřady práce samozřejmě na tyto změny pracovního trhu pružně reagují a nabízejí příslušné rekvalifikační kurzy. Navíc, jak se říká, řemeslo má zlaté dno a toto nejstarší řemeslo bude potřeba vždy - jde o perspektivní práci pro budoucnost, neházejte tedy hned flintu do žita.
Když čtu vaše příspěvky, chápu, proč vás chudoba činí zatrpklým. Ono není divu, s fyzickou chudobou se dá ještě docela žít, ale zoufala chudoba ducha a vkusu --věřte mi, s tím Vašim utrpením zcela soucítím.
Také bych byl, pane Profante, asi poněkud zahořklý z toho, že dnešní levice nálepkuje hájení zaměstnanců, důchodců a chudých rodin s dětmi jakožto „populismus“ a místo toho proto raději diskutuje o vybírání daní z prostituce, z prodeje drog, řeší legalizaci pasáků (prostituce samotná totiž u nás nelegální není) a nadává na kapitalismus, že to on do té prostituce ženy tlačí.
Jak směšné je tvrdit, že „nechceme trh s bílým masem a vhodná sociální politika se tedy jeví jako dobrý nástroj k potlačování tohoto morálního zla“ a přitom se tomuto otevřenému pojmenování prostituce bránit a kličkovat, aby sama prostituce náhodou nebyla označena za morální zlo.
Raději si z takové hlouposti dělám už jen legraci.
Ano, hloupost vyžaduje poměrně dlouhodobě získávanou kvalifikaci a úřad práce by tuto kvalifikaci ignoroval...
Nevyhýbám se slovu prostituce. Jen je to něco jiného než obchod s bílým masem.
A nekličkuji. To se Vám jen zdá, protože je to na Vás díky té Vaší pracně získané kvalifikaci příliš složité.
Samozřejmě, obchod s bílým masem je morální zlo, zatímco prostituce je právo ženy rozhodovat o vlatním těle. A jelikož nechceme obchod s bílým masem, podporujeme obchod s lidmi přes Středozemní moře. Podle bývalého ředitele Lékařů bez hranic Arjana Hehenkampa "čtyřicet procent lidí zachráněných z člunů vysvětluje, že byli k nastoupení donuceni násilím" (L’Osservatore Romano, 5. 4. 2017).
A Váš postoj k obchodu s lidmi a k prostituci? Neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde!
než jste se dostal k migrantům a zcela vytrženým informacím. Čekal jsem to dříve. Jděte do háje - a nechť je to český luh bez zlých migračních druhů jako jsou javory. Můžete tam při objímání stromů uvažovat, proč jen lidé věří tomu, že ze Sýrie nebo Etiopie utíkají lidé z tak obyčejných důvodů jako je válka, vyvražďování a hladomor. Takové banality, kdepak, za tím bude obchod s migrací.
A rozhodně Vás při těch úvahách nehodlám jakkoliv rušit rekci na vaše případné blábolení v komentářích DR.
O tom obchodu s lidmi jste tu začal Vy, pane Profante (máte ovšem pravdu, že prostituce s migrací souvisí). Je pochopitelné, když se diskutující snaží ty názory, které jsou nekompatibilní s jeho vlastním přesvědčením, nějak morálně překlasifikovat a podsunout takto změněné svému oponentovi, aby ho očernil.
Právo na azyl a obchod s lidmi jsou ovšem dvě různé věci, přičemž je nutno trvat na tom, že účel [pomoc válečným uprchlíkům] prostředky [obchod s lidmi] nikdy nesvětí.
Touha po morální nadřazenosti ale zajisté může člověka, kterého ovládla a zaslepila, manipulovat k iracionálnímu nálepkování lidí kritizujících obchod s lidmi, může vznášet smyšlená obvinění z negativního postoje k válečným uprchlíkům a označovat pak tyto kritiky obchodu s lidmi paradoxně třeba jako „fašisty“ nebo „xenofoby“, a to přesto, že tento ideologicky zaslepený postoj, motivovaný obdivným pohledem do falešného zrcadla „morální krásy“, těm žadatelům o azyl ve skutečnosti škodí a naopak pomáhá pašeráckými penězi, inkasovanými z obchodu s lidmi, financovat další a další destabilizaci nových budoucích zdrojových zemí migrace.