„Bývala jsem promiskuitní, zvědavá… v mánii jsem se rozhodla, že se stanu striptérkou. Skončila jsem jako servírka nahoře bez za dvě stovky na hodinu. Zákazníci si mně bez dovolení točili a sahali na mě,“ vypráví barevně oděná dvaadvacetiletá žena s pracovním jménem Dolores María, zatímco v pražském parku popíjíme pivo z plastových kelímků, poznamenaných obtisky našich rudých rtěnek.

V další mánii se Dolores rozhodla, že bude točit lesbické porno. Než si to stačila rozmyslet, točila porno i s muži. Načež nastoupila do erotického masážního salónu, aniž by uměla masírovat. Nevadilo to. Erotické masáže slouží jako maskování privátů, kam si muži chodí pro sex za úplatu.

„A tak jsem opět překročila svou hranici, aniž jsem si to stačila uvědomit. Byla jsem strašně mladá. Ani jsem nevěděla, kde ta má hranice leží. Začala jsem se vyhýbat lidem, do práce jsem chodila na speedu, cítila jsem strach,“ vypráví Dolores o době, kdy jí bylo osmnáct.

Mezitím jí učaroval Berlín. Město otevřené jinakostem. Z České republiky se proto přestěhovala do Německa a našla si práci v BDSM salonu. „Teď se do práce těším, zdá se mi zajímavá. Baví mně pozorovat, jak se během ní rozpouští lidské ego. Do salonu přijde suverénní muž a za dvacet minut pod tebou klečí odevzdaný jako dítě,“ popisuje fascinovaně.

Své pracovní obrození přičítá jak vnitřnímu dozrání, tak odlišnostem otevřenějšímu německému prostředí. V Německu je prostituce na rozdíl od České republiky legální sexuální prací a v Berlíně fungují sexuální pracovnice jako navzájem se podporující komunita.

„Mluvím o práci s ostatními ženami. Dáváme si vědět, kam jedeme na eskort. Nebojíme se jít do ulic demonstrovat za svá práva. Němečtí zákazníci jsou vzdělanější a respektují nás. Jasně, že se stane, že se zákazník chová, jako by si koupil mě, nejen dohodnutou službu, ale to se ti koneckonců stane, i když jdeš na rande přes Tinder,“ vysvětluje.

V Německu je registrovaná jako živnostnice, takže když koronavirová krize podnítila zákaz poskytování sexuálních služeb, dosáhla na jednorázovou státní podporu v hodnotě pěti tisíc eur. Každý půlrok konzultuje svou situaci se sociálními pracovníky, kteří se ujišťují, že v sexbyznysu pracuje dobrovolně.

Přiznává, že by to nedělala, kdyby nemusela pracovat. „Ale nechci být zaměstnaná na odcizené neflexibilní pracovní pozici. Na dobrovolnou práci v kapitalismu nevěřím. Je prostituce vykořisťující prací anebo je prací ve vykořisťujícím systému?“ ptá se.

Prostituce taková, jaká by měla být, pomyslela jsem si během Doloresina vyprávění. Její příběh se jeví jako přesvědčivý argument pro legalizaci prostituce coby cesty k bezpečí a důstojnosti poskytovatelek sexuálních služeb.

Společnost si legalizací umyla nad ženami ruce

Jenže sečtělá a přemýšlivá Dolores žije v Berlíně, má sociální kapitál, poskytuje specifické služby, které zajímají i ji samou, a to za vysoké ceny bohatým klientům. A navíc chová úctu k sobě i ke svým hranicím. V sexbyznysu patří spíš k úkazu — k drtivé menšině žen, které do něj vstoupily nejen kvůli penězům, ale i ze zájmu.

„Podle nás si společnost nad ženami v prostituci legalizací umyla ruce. Přestala je vnímat jako osoby, které potřebují pomoct. Ještě jsem se nesetkala s ženou, která by se v prostituci cítila pohodlně a spokojeně,“ namítá Hana Souhradová z českého týmu německé organizace Karo, působící na obou stranách pohraničí.

Klientela Karo je protipólem žen jako Dolores. Jde o ženy v pouliční prostituci, které zpravidla žijí v sociálním vyloučení a nezřídka jsou do prostituce vmanipulovány. „Pocházejí z rozvrácených rodin, v nichž bylo násilí a ponižování normou, takže si své ponížení neuvědomují. Partnery si vybírají na základě toho, co viděly doma — násilníky. Často jsou mentálně hendikepované. O dobrovolné volbě v jejich případě nemůže být řeč,“ vykresluje Souhradová.

Sexbyznys se spíš než Dolores v Berlíně podobá ženě ze subsaharské Afriky, která rok neviděla svůj pas a dennodenně popírá sama sebe. Sexbyznys je také studentka, která se nechává vydržovat několika bohatými muži a pojímá svou obživu jako výraz svobody nakládání se svým tělem. Sexbyznys je v polovině případů samoživitelka, která chce mít čím nakrmit své děti.

Legalizace v ČR: Diskuze ještě ani pořádně nezačala

V České republice se poskytování i nákup sexuálních služeb nacházejí v právním vakuu: nejsou výslovně zakázány, ani povoleny. Sexuální služby jsou vyloučeny z povolených živností. Kuplířství, tedy zprostředkování prostituce, by zas mělo být postihováno podle trestního zákona. Srdíčky zdobené štíty nočních klubů včetně toho, že se nad nimi už nikdo ani nepozastavuje, však dokazují, že tady kuplířství kvete jedna báseň.

Obce dále mají pravomoc zakázat pouliční prostituci územní vyhláškou. Ani tam, kde vyhlášky platí, však ženy z ulic nezmizely. Jsou jen zpravidla kvůli pokutám od policie ještě o něco zadluženější.

Legalizace prostituce u nás byla probírána několikrát. O zlepšení pozice žen v sexbyznysu, nikoliv jen o represemi prolezlé nastolení veřejného pořádku jako návrhy předešlé, ale usiluje teprve až návrh tezí k legalizaci prostituce z loňského roku, vypracovaný pirátským poslancem Jakubem Michálkem. Spekuluje se, že sexuální práce by mohla být živností, spadající pod služby osobního charakteru. Konkrétní legislativní návrh k legalizaci však zatím chybí.

 

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.