„Můj dům, tvůj dům,“ vítal mě obligátní formulkou Oussama. Společně jsme uvařili zeleninový tažin a povrchně si zakonverzovali. „A kde budu spát?“ rozhlížela jsem se po gauči. „Mám obří postel, vejdeme se na ni oba,“ kynul k ložnici.

Takže moje postel, tvoje postel. Snad nic nezkusí, pomyslela jsem si, ale alarm se mi v hlavě nerozblikal. Šlo o moji třetí zkušenost s ubytováním přes Couchsurfing. Byla jsem okouzlená skutečností, že v době kapitalismu taková platforma vůbec existuje. Oussamovu dobrotu na jeho profilu opěvovalo čtrnáct pozitivních referencí.

První noc od sebe naše těla dělil dostatečný prostor. Druhý den jsme prokřižovali tetuánskou medinu a zakouřili si z vodní dýmky ve zšeřelé kavárně. Když jsme pak přikrytí tmou leželi na posteli, zeptal se: „Nechceš sex?“ Dotaz pronesl fádně, jako by se ptal, zda nepotřebuji druhou přikrývku. Nezmohla jsem se na víc než na jednoslabičné „ne“. Dostatečný prostor od sebe dělil naše těla i druhou noc.

Třetí den se mne pokusil políbit. Když jsem se odtáhla, snažil se zachovat si ego větou „Stejně nejsi hezká.“ Když jsem opakovala, že s ním spát nechci, ptal se „Proč?“, jako by muselo pro netouhu existovat „proto“ v podobě menstruace, přítele či panenství. V noci jsem ze svého těla musela shazovat jeho ruce. Nervozitou jsem se nevyspala.

Odjela jsem do Tangieru, kde jsem u svého respektuplného hostitele — ba krále lidskosti — poznala další couchsurferku Merle. Bezprostřední dredařka s rozzářeným obličejem, se zrovna vrátila z Chefchaouenu, modrého města v horách. Neblahou shodou okolností za sebou měla stejnou zkušenost jako já. I s ní chtěl hostitel sdílet nejen postel.

„Probudila jsem se uprostřed noci. Jeho tělo bylo namáčknuto na mém. Znejistěla jsem. Je to nedopatření? Odtáhla jsem se. Než jsem stačila usnout, jeho tělo se otíralo o mé. Tak jsem se odtáhla. On se přimáčknul. To se opakovalo, dokud jsem se neocitla na kraji postele. Sedla jsem si na zem a čekala na svítání,“ vyprávěla. Ráno mužovi sdělila, že odjíždí.

Přestože oba překročili naše hranice a my jsme jim daly nevoli najevo, obě jsme váhaly, zda jim napsat negativní referenci. Na naše váhání se lze podívat shora a hodit nám jej s vinou za průběh neprospaných nocí v cizích postelích na hlavu. Nevarovat před chtivými prsty domnělých dobráků další potenciální oběti je bezohledné.

Obě jsme však měly pocit, že jsme se neohradily dostatečně. V případě couchsurfingu se navíc pro oběti sexuálního obtěžování typický pocit spoluviny mísí s vděčností za projevené milosrdenství v podobě střechy nad hlavou.

Poté, co jsem se odhodlala Oussamovi negativní referenci napsat, mi krom navztekaného vzkazu od něho přistála v inboxu děkovná zpráva od surferky, která u Oussamy hodlala přespat — dokud si nepřečetla o mé zkušenosti. Krátce nato byl jeho účet deaktivován — pravděpodobně si jej pro poskvrnění mou referencí smazal sám.

Hostitel má navrch

Moje první a nejzávažnější zkušenost se sexuálním obtěžováním v rámci couchsurfingu se odehrála před více než čtyřmi lety. Od doby, jež od setkání s Oussamou uplynula, jsem platformu použila nesčetněkrát — jak při cestování, v pozici hosta, tak v Praze v pozici hostitelky. Naučila jsem se na platformě pohybovat se zdravou opatrností a vybíravostí a vděčím jí za aleje nádherných dní a hovorů, za dosud trvající přátelství.

Ne že by se mi nikdy více nepřihodilo, že hostitel projevil zájem o něco víc — až na dvě výjimky (z celkových vysokých desítek hostitelů) však mou odpověď okamžitě respektoval. Obě výjimky na mě taktéž zkoušely trik se sdílením postele.

Naopak jsem to byla já, kdo pro omezené možnosti svého pokoje v pozici hostitelky příslušníkům obou pohlaví nabízel polovinu své obří postele — s přátelským upozorněním, že jim tím prokazuji důvěru. Jedinkrát se mi stalo, že se mě i kamarádku, která u mě spala též, host — na rozdíl od nás naprosto sťat vínem — pokusil políbit. Uložily jsme jej na zem a nic jsme si z toho nedělaly.

Kdybych se však v totožné situaci ocitla sama a v pozici hosta, určitě bych se tak komfortně necítila. Hostitel má navrch — nachází se v důvěrně známém městě, v důvěrně známém doma, má klíče, síť kontaktů.

Občas mi však ve zprávách přistane vzkaz od muže, jenž si síť plete se seznamkou. Párkrát mne ve zprávě potenciální host či hostitel oslovil jako „sweetie“ či „baby“, pročež se mým hostem či hostitelem nestal. Jindy se se mnou o vyprávění o sexuálním nátlaku ze strany hostitele podělila jiná surferka či surfer.

Rozhodla jsem se proto zjistit, jak často hostitelé na planetě Couchsurfing svou moc nad situací zneužívají. S dotazem na zkušenosti se sexuálním obtěžováním jsem obepsala své bývalé hosty a hostitele a totožný dotaz jsem umístila do skupin couchsurferů na Facebooku.

Počet uživatelů se za deset let zdesetinásobil

Američan Casey Fenton v roce 1999 ukořistil levnou letenku na Island. Na ubytování v jedné z nejdražších zemí světa ale neměl. Hacknul proto databázi islandské univerzity a kontaktoval s žádostí o přespání patnáct set náhodných studentů. Obdržel desítky kladných odpovědí. Pobyt v Reykjavíku strávil u bluesového zpěváka a o pět let později založil Couchsurfing.

Základním posláním Couchsurfingu je propojit cestovatele a nezištné hostitele po celém světě. Přijímat sebemenší poplatky za ubytování přes Couchsurfing znamená porušit pravidla a koledovat si o deaktivaci účtu.

Nejde o to mít kde složit hlavu a krosnu. Většina hostitelů od hostů očekává společně strávený čas, nálož konverzací, nové pohledy na svět. Zároveň lze síť pojímat jako naději na socializaci během osamoceného cestování: oslovit místní skrze platformu či se účastnit setkání couchsurfingové komunity.

 

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.