Destinace napříč Evropou s plížícím se létem opět otevírají náruč neudržitelně cestujícím turistům. Debata o tom, že a jak bychom měli změnit způsob, jakým cestujeme, ani v důsledku naší koronavirové zkušenosti přitom prakticky nezačala. 

Platforma, která kdysi sdružovala tuláky snažící se cestovat s respektem ke svému okolí, se naopak mezitím řítí do záhuby. Řeč je o Couchsurfingu, největší sociální síti propojující nezištné hostitele a cestovatele na celém světě.

Když jsem se ke svému couchsurfingovému účtu pokusila před pár dny přihlásit, místo zpráv od přátel či potenciálních hostů se přede mnou otevřela platební brána. „Jakožto členové Couchsurfingu všichni věříme ve větší hodnoty, než jakými jsou peníze, vlastnictví, status,“ zněla první věta pod výběrem ze dvou možností: platit dva a půl dolaru měsíčně nebo čtrnáct dolarů ročně. 

Třikrát jsem se pokusila částku neúspěšně uhradit, načež jsem si uvědomila, že moje dříve nejoblíbenější sociální síť už mi nestojí ani za telefonát do banky. „Zašli jste tak daleko, že i kdybyste své rozhodnutí odvolali hned zítra, už bych nestál o to se vrátit,“ zní jeden z mnoha kritických vzkazů vedení Couchsurfingu, publikovaných ve facebookové skupině pražských uživatelů. 

Nejde o dva a půl dolaru. Netransparentní a předem neohlášené zpoplatnění Couchsurfingu není ničím jiným než přirozeným vyústěním dlouhodobé zvůle majitelů sítě, kteří někdejší digikrálovství solidarity přetvářejí v byznys s cool fasádou. 

Sen, který se stal skutečností

Když Američan Casey Fenton v roce 1999 ukořistil levnou letenku na Island, placené ubytování v jedné z nejdražších zemí světa si jakožto student dovolit nemohl. Hacknul proto databázi rejkjavícké univerzity a kontaktoval s žádostí o přespání patnáct set náhodných studentů. Obdržel desítky kladných odpovědí.

Pobyt nakonec strávil u bluesového zpěváka a o pět let později založil Couchsurfing. Síť se záhy stala domovem nonkonformních dlouhodobých cestovatelů s krosnou na zádech, kteří o existenci sítě nadšeně informovali sobě podobné tuláky. Couchsurfeři zpravidla cestovali s nízkým rozpočtem, zato pomalu a s upřímným zájmem poznat přírodu, autentickou kulturu a příběhy místních lidí. Právě to síť propojující cizince s místními umožňovala. A když se usadili, s radostí vítali hosty u sebe doma.

 

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.