Amnesty a Konsent zdůrazňují, že bez souhlasu je sex vždy znásilněním

Aneta Lakomá

Znásilnění je v České republice nadále velmi časté. Také proto, jak nepřesně je v českém prostředí definováno. O nápravu usiluje aktuální kampaň Konsentu a Amnesty International.

Ačkoli je v České republice každoročně spácháno zhruba dvanáct tisíc znásilnění, hlášeno je pouze kolem šesti set případů. Problémem je strach oběti z dalšího traumatu při vyšetřování i právě stereotypy, které se v české společnosti ke znásilnění vážou. Je nejvyšší čas změnit zákon. Foto FB Česká ženská lobby

Amnesty International a Konsent pořádají na Malostranském náměstí v Praze happening Chce to souhlas. Připomínají jím palčivou nutnost změnit v trestním zákoníku definici znásilnění. Akce probíhá u příležitosti výročí začátku stejnojmenné kampaně, v jejímž rámci Amnesty International ve spolupráci s Konsentem, Českou ženskou lobby a komunitou Ženy v právu o tuto změnu usiluje.

Trestní zákoník České republiky totiž zná pouze tzv. znásilnění pod pohrůžkou a znásilnění zneužitím bezbrannosti. Podle organizátorů happeningu je toto znění nedostačující, protože velkou část případů vůbec nereflektuje. Po zákonodárcích proto požadují novou definici znásilnění založenou na absenci souhlasu. Není totiž důležité, jestli znásilněná osoba řekla ne, ale to, zda řekla ano. Takovouto definici má už nyní v zákoně třináct evropských států.

Irena Hůlová z Amnesty International pro Deník Referendum uvedla, že na tom, aby se definice znásilnění změnila, se shodují politici napříč stranami. „Obešli jsme všechny politické kluby a všichni souhlasí s tím, že by se zákonem chtěli něco dělat. V současné době by se politici chtěli shodnout na nějakém znění, které by bylo přijatelné pro celou politickou scénu,“ říká Hůlová. Doufá také, že řešení v Poslanecné sněmovně pomůže i nově vniklý Podvýbor pro problematiku domácího a sexuálního násilí.

Jak Konsent a Amnesty International upozorňují, jakákoli podoba znásilnění má na oběť devastační dopady. Dlouhodobé následky se projevují až u devadesáti procent z poškozených a silně zasahují i jejich okolí.

Ačkoli je v České republice každoročně spácháno zhruba dvanáct tisíc znásilnění, hlášeno je pouze kolem šesti set případů. Problémem je strach oběti z dalšího traumatu při vyšetřování i právě stereotypy, které se v české společnosti ke znásilnění vážou.