Odsouzení Weinsteina: kdy prolomíme ticho my?

Marie Štefanidesová

Zatímco americká společnost ukazuje snahu začít více důvěřovat obětem sexuálního násilí, českou debatu ovládají mýty a nepravdy. Režisér Jiří Strach tak může dál v klidu nosit své tričko „Je Suis Weinstein“.

Ačkoliv zprávu o jeho vině přinesla většina českých zpravodajských serverů, erudovaných komentářů, které by případ zasadily do širšího kontextu, bylo pomálu. Kromě Silvie Lauder v Respektu, která se podobnými tématy zabývá dlouhodobě, lze najít například rozhovor s Johannou Nejedlovou ze spolku Konsent v Českém rozhlasu, kam ale jako jejího oponenta pozvali — zřejmě v rámci zásady „pět minut pro rovnoprávnost, pět minut proti“ — konzervativce Romana Jocha.

Odhlédneme-li od excesů typu bulvárního plátku g.cz, kde byl Weinstein zcela vážně přirovnán k Mistru Janu Husovi, nepovažovaly vesměs české novinářské a odborné kruhy za důležité se vyjádřit. Zmíněná Silvie Lauder přitom tento moment vidí jako klíčový nejen pro celou kauzu a hnutí MeToo, ale i pro celospolečenský pohled na sexuální násilí a roli oběti a násilníka v něm — jak píše ve svém komentáři v Respektu, „ohromná pozornost, které je Weinsteinovi věnována, dává naděje, že ona proměna nastane nejen u soudců a policistů, ale také u veřejnosti.“

Bez problému... Foto FB Jiřího Stracha

×