Ačkoliv zprávu o jeho vině přinesla většina českých zpravodajských serverů, erudovaných komentářů, které by případ zasadily do širšího kontextu, bylo pomálu. Kromě Silvie Lauder v Respektu, která se podobnými tématy zabývá dlouhodobě, lze najít například rozhovor s Johannou Nejedlovou ze spolku Konsent v Českém rozhlasu, kam ale jako jejího oponenta pozvali — zřejmě v rámci zásady „pět minut pro rovnoprávnost, pět minut proti“ — konzervativce Romana Jocha.

Odhlédneme-li od excesů typu bulvárního plátku g.cz, kde byl Weinstein zcela vážně přirovnán k Mistru Janu Husovi, nepovažovaly vesměs české novinářské a odborné kruhy za důležité se vyjádřit. Zmíněná Silvie Lauder přitom tento moment vidí jako klíčový nejen pro celou kauzu a hnutí MeToo, ale i pro celospolečenský pohled na sexuální násilí a roli oběti a násilníka v něm — jak píše ve svém komentáři v Respektu, „ohromná pozornost, které je Weinsteinovi věnována, dává naděje, že ona proměna nastane nejen u soudců a policistů, ale také u veřejnosti.“

Bez problému... Foto FB Jiřího Stracha

U té české to ale bohužel asi ještě nějakou dobu potrvá. Namísto uvědomění, že za zločin může jeho pachatel a nikoli oběť, se z MeToo vyrobil démonický strašák opředený mnoha mýty a nepravdami. Díky Weinsteinovu odsouzení si možná alespoň někdo uvědomil, o jak závažné zločiny v podobných případech jde. Co ale všechny ostatní případy, z nichž mnohé se k soudu nikdy nedostaly?

Kultura znásilnění přetrvává

„Pokud ses opila a teď ho obviňuješ ze znásilnění, pak jsi agresor ty,“ řekl mi například jeden známý, mimo jiné otec dvou malých dcer, když jsem se pod vlivem celosvětové vlny sama svěřila se svým zážitkem. Tím, že jsem se opila, myslel situaci, kdy majitel jedné (dnes už zaniklé) hospody využil mého velmi zranitelného psychického stavu a cíleně mě opil až do bezvědomí - tedy do stavu, kdy jsem nemohla dát souhlas s čímkoliv, co se mi dělo.

Podobných i mnohem děsivějších zážitků jsem v té době od mnoha žen — i některých mužů — slyšela a četla bezpočet. Ženy v mém okolí se svěřovaly s tím, že sexuální obtěžování zažívají už od svých deseti či dvanácti let.

Jedna z nich dokonce popisovala, jak jí spolužáci sahali pod podprsenku a kalhotky, což pedagogický sbor nechávalo naprosto chladným, a pokud se pokusila bránit, poznámku dostali všichni. Později na vysoké škole potom jistý profesor dělal peklo ze života všem studentkám, které odmítly jeho sexuální návrhy.