Nečekaný volební neúspěch hnutí STAČILO! poslal tento projekt do krize. Po vítězném tažení v eurovolbách a krajských volbách si jeho představitelé i podporovatelé mysleli nejméně na 7—8 procent, volební lídryně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná mluvila dokonce o dvojciferném výsledku. Nakonec byl počet hlasů menší a stačil jen na 4,3 %.

Bezprostředně po volbách se začal ze STAČILO! oddělovat nejslabší článek a tím byli sociální demokraté. Dosavadní vedení oznámilo rezignaci a svolání mimořádného sjezdu strany. Uvnitř SOCDEM se vede boj o to, zda ve STAČILO! zůstat a za jakých podmínek. Jaký kurz strana zaujme, naplno a uvidíme až po zmiňovaném sjezdu.

Už nyní můžeme sledovat velmi rozdílné postoje od Vladimíra Špidly a Petra Pavlíka na straně jedné, až po předsedu Mladých sociálních demokratů Luďka Svobodu na straně druhé. Plán prvních zatím moc znám není, plán Svobody a jím podporované dvojice Maláčová — Zaorálek je pokračovat v nějaké spolupráci se STAČILO!.

KSČM je výsledkem STAČILO! jistě otřesena. Instinktivně tedy reagovala minimálně dočasným stažením na své platformy, a celý projekt tak zůstal vyset ve vzduchoprázdnu. Toho si všimli a nelibě to nesou zejména ti, co počítali s úspěchem a snadným dosažením na poslanecká místa, jako byla Jana Bobošíková. Ta nedávno STAČILO! kritizovala, že po volbách vyklidilo mediální prostor. Není však čemu divit. STAČILO! stálo na organizační struktuře KSČM a i tiskový mluvčí Roman Roun plnil dvojroli mluvčího obou subjektů.

STAČILO! ale jen tak nezmizí. Už jen pro státní příspěvek ve výši kolem osmi a půl milionu korun ročně. Ten bude možné dobře utratit za nejrůznější politické akce. A už se i ozval ideový guru hnutí a zakládající člen spolku Svatopluk Petr Drulák. V jeho představě by se měly KSČM i SOCDEM vlít do hnutí STAČILO! Obě strany jsou totiž pro Druláka už překonané značky a formace.

Drulák sice uznává historické zásluhy, ale zdůrazňuje i historickou zátěž obou stran a v nové identitě vidí možnost, jak vybudovat životaschopný projekt. Nejvíce by takové spojení samozřejmě vyhovovalo samotnému Drulákovi, protože by působil v roli hlavního ideologa a nemusel by zápasit z žádnou z předchozích politických tradic.

Ohlas může Drulák najít u nacionalističtější části členů KSČM, jako je Josef Skála, který by rád otevřel jak stranu, tak hnutí ještě více tzv. alternativní scéně. Proti tomuto, řečeno klasickým slovníkem, „likvidátorskému“ směru stojí současní představitelé vedení KSČM, kteří nehodlají stranu nijak rozpouštět ani měnit (snad s výjimkou doplněného dlouhodobého programu).

Strana Levice

Levici tak nyní reprezentuje především projekt Levice. Ta před čtyřmi lety dokázala postavit kandidátky je ve třech krajích, letos však už kandidovala ve všech čtrnácti. Co víc, na kauce a kampaň se jí podařilo vybrat peníze mezi drobnými dárci. Po čtyřech letech je to posun úspěšně směřující k celorepublikové stranické struktuře.

Cesta to bude ještě dlouhá, protože nová organizace je sužována mnoha problémy jako je nezkušenost nových členek a členů. Nicméně trvalý zájem o členství ve straně dává naději, že se podaří tyto počáteční neduhy překonat. Bude důležité, jak se Levici bude dařit naplňovat aktivistickou politickou práci, kterou má plně vepsanou ve své výbavě, s dalšími volebními kampaněmi. Ačkoli je to vůči politickému aktivismu nespravedlivé, strany získávají pozornost právě tím, že jsou jejich představitelé zvoleni.

Celkově byl výsledek voleb pro levici strašný. Opět budeme mít čistě pravicovou Poslaneckou sněmovnu, kde se budou pohybovat liberální Piráti a dvě zelené poslankyně. Uprostřed konzervativně pravicového moře je to bude automaticky posouvat doleva, ale bude velmi záležet na tom, jak toto svoje postavení využijí.

Důvodů k protestům proti nově se rodící vládní koalici bude mnoho. Už jsme viděli první silné protesty proti záměru jmenovat Petra Macinku (Motoristé sobě) do funkce ministra životního prostředí. Jak už správně napsal Radek Kubala, tyto protesty by měly pokračovat jak v rovině programové kritiky vznikající vládní koalice, ale především na úrovni organizovaného hnutí, které by reagovalo na jednotlivé kroky nové vlády.

Krajně pravicová vláda

Budeme mít krajně pravicovou vládu — veškeré vládní strany patří do některé z krajně pravicových evropských stran. Zároveň to však bude vláda zmítaná ideologickými, personálními i širšími potiticko-ekonomickými problémy.

Zaprvé, bude čelit sporu o přerozdělování. Motoristé sobě budou hrát hlavní bojovníky za vyrovnaný rozpočet. Proti tomu SPD a ANO budou chtít alespoň částečně uspokojit svoje voliče zvyšováním alespoň některých benefitů. Kdo ustoupí, prohraje.

Zadruhé, personální složení už jen při zmínce některých jmen vyvolalo protesty. Jak bude vypadat skutečný provoz, to nám nejlépe ukazuje Slovensko. Naprosto nekompetentní lidé budou svojí hloupostí a nulovou sebereflexí zaměstnávat každodenní mediální provoz, a účinně tak blokovat důležité změny.

Zatřetí, tato vláda nemůže řešit strukturální problémy rozpočtu bez zvyšování daní. Což všechny strany svorně odmítají. Jenže pak už zbývají jen škrty, které se dostávají do rozporu se zájmy voličů, kteří viděli v odstranění Fialovy vlády způsob, jak se jejich životní situace zlepší. Bez nových příjmů ale prostředky pro školství, zdravotnictví, výzkum či sociální služby nelze poskytnout.

Babišova vláda není vůbec tak silná, jak se může zdát. Společný tlak zdola ji může zastavit, a navíc pomoci ke vzniku alternativy postavené na sociálně spravedlivé, progresivní a klimaticky udržitelné alternativě.