Jako spolumluvčí Mladých zelených a člen Republikové rady Strany zelených za jižní Čechy jsem před volbami patřil k těm, kdo nepodporovali spolupráci s Piráty za podmínek formulovaných v memorandu. Hlavním argumentem proti této spolupráci byla očividná snaha Pirátů nás upozadit, ale také dlouhodobá perspektiva — umožnili bychom přežít konkurentovi, který se tehdy pohyboval na pěti procentech, v posledních měsících hrál na antilevicovou notu a spolu s tím vypudil některé ze svých výrazných osobností.

A nejen to: právě z této strany vzešel ministr podporující genocidu v Gaze, tato strana přihlížela škrtům ve školství a v sociálním sektoru a nebyla schopna vybojovat zlepšení podmínek pro obyčejné lidi zasažené krizí bydlení, zdražováním a energetickou krizí. Snahu o bezuhlíkovou ekonomiku zahalila do technokratického jazyka a provázala s idejí technologického pokroku a růstu, přestože Česká republika výrazně přispívá k překračování dalších a dalších planetárních limitů.

Vykroužkování žen a chabé úspěchy v kroužkování pirátských mužských lídrů jsou důkazem, že tato cesta byla nejen slepá, ale i kontraproduktivní a oslabující. Mýlil jsem se v tom, že nemůžeme získat mandát. Nervozita z dalšího směřování ale přetrvává — napůl z nadšení, napůl z úleku, kolik práce nás teď čeká.

Je skvělé, že strana získala základ pro novou éru zelené a sociálně citlivé politiky. Nová zelená levice bezpochyby získává alespoň částečnou reprezentaci, která by mohla mít klíčový význam pro formování životaschopné politické formace s potenciálem překreslit politickou mapu České republiky do roku 2029.

Bez proměny Strany zelených to nepůjde

Kvůli historickému dědictví i nedostatečným lidským kapacitám je Strana zelených navzdory svým ideálům řízena hiearchicky, a nevyužívá tedy potenciál svých členů. Aby nyní mohla vzniknout tolik potřebná širší platforma pro levicové hnutí, musí strana zlepšit vnitřní transparentnost a vyvážit vztah mezi silou hierarchického předsednictva a Republikovou radou jakožto „hlasem lidu“. Změnu totiž nepřinese sebevětší úsilí lídrů na vrcholu, ale to, když se organizované síly zdola stanou přirozeným partnerem, který se bude podílet na rozhodování.

Strana se otevřela vlivu Mladých zelených, kteří mají dva radní v Republikové radě a mohou vysílat delegáty na stranický sjezd, díky čemuž mohou výrazně rozhodovat o chodu a směřování strany. Stejně tak by se strana měla otevřít i dalším organizacím. Do rozhodovacích struktur je potřeba vpustit zástupce občanské společnosti — sociálních a ekologických organizací, spřízněných odborů a dalších progresivních uskupení.

Postupně tak může vzniknout široká platforma, ke které se připojí i zatím menší politické síly — a společně vybudují hnutí schopné měnit život i krajinu České republiky.

Organizování je možné i v rámci stranické politiky a zvolení dvou zelených poslankyň by mělo být důkazem toho, že to má smysl. Česká nestranická progresivní levice má nyní příležitost navázat strategické spojenectví. Vždyť Strana zelených získala mandáty s minimálním rozpočtem a kapacitami. Příště je tedy šance, aby ekologické, sociální, feministické, a tudíž levicové hnutí šlo do voleb organizovaně a jednotně. A tím pádem bylo úspěšné.

Cesta k tomu ale bude dlouhá. Zelení potřebují více lidí a také stabilní financování. Zack Polanski, lídr britských Zelených, dnes a denně oznamuje nárůst členské základny o tisíce lidí. Vím, že česká realita a stranická kultura jsou jiné — ale i tak je nutné, aby lidé do Zelených vstupovali ve velkém. Aby se organizovala síť, která nebude jen ve velkých městech, ale pokryje celou Českou republiku. Je na nás všech, zda Česká republika bude mít zelenou, progresivní a levicovou sílu schopnou dosahovat reálných změn pro občany i planetu.

A nelze zapomenout na ještě jedno zásadní téma. Strana zelených, která jasně a konzistentně pojmenovává dění v Gaze jako genocidu a válečné zločiny, musí nyní — když získala určité prostředky i vliv — aktivně usilovat o prolomení ignorance a proměnu českého mediálního narativu o Gaze. Musíme bojovat proti otevřené podpoře, již genocidnímu státu poskytuje česká politická elita. A začít je třeba hned u nového politického klubu Pirátů.