Mamdani je jen tvář. Studujme hnutí, které může zachránit demokracii
Radek KubalaMamdaniho úspěch v New Yorku vyvolal bouřlivé reakce. Levice by měla namísto jeho programu studovat metody hnutí, které jej vynesly do funkce. Liberálové by pak měli odmítnout trumpovskou snahu dělat z Mamdaniho nepřítele demokracie.
Po vítězství Zohrana Mamdaniho ve volbách starosty New Yorku se objevily dvě reakce, které má smysl hlouběji reflektovat. Jedna přichází z levicového tábora a říká, že se máme inspirovat hlavně Mamdaniho programem a rétorikou. Druhá přichází z části městského liberálního tábora a říká, že Mamdani je krajní levičák a v podstatě hrozba pro demokracii. Obě jsou mylné, ale u obou má smysl se zastavit a ukázat v čem.
Zleva se kromě oslavných příspěvků, které jsou na místě, objevují i statusy pokoušející se „přinášet poučení“ pro tuzemskou levici. Problém spočívá v tom, že reflektují výhradně Mamdaniho program a rétoriku, nikoliv použité metody organizování, které kampaň budoucího starosty New Yorku přinesla.
Ve skutečnosti Mamdaniho program, který skutečně není ani zdaleka tak radikální, jak nám někteří novináři prezentují, ani jeho obratné veřejné vystupování nejsou automatickým klíčem k politickému úspěchu. Za Mamdanim totiž stojí silná a na komunity orientovaná práce stovky tisíc dobrovolníků, kteří dům po domu obešli tři miliony domácností. Jak se mu to povedlo?