↗

V mnoha plamenných komentářích na podporu hnutí „No Kings“ zaráží především nedostatek sebereflexe ohledně toho, co vlastně vyneslo Donalda Trumpa do Bílého domu. Foto Spencer Platt, Getty Images via AFP

Země jako Francie, Spojené království, Spojené státy a dokonce i Německo se nacházejí ve fiskální tísni. Rostoucí závazky v oblasti důchodů, sociálních programů a vojenských výdajů se politici snížit neodvažují, nesnaží se ovšem ani zajistit jejich financování vyššími daněmi. Někteří z toho vyvozují, že demokracie se neslučuje s fiskální disciplínou, protože lid nelze přesvědčit, aby nežil nad rámec svých možností. Existuje však i jiné vysvětlení: příčinou našich fiskálních potíží není demokracie, nýbrž vláda oligarchie, pouze přerušovaná občasnými volbami.

Svobodné a spravedlivé volby umožňují lidem s dostatkem času a peněz dostat se do veřejných funkcí — což je však něco úplně jiného než získat skutečnou moc. Ačkoli jsou zvoleni, nezávislost centrální banky jim znemožňuje kontrolu nad měnovou politikou, zatímco přetížené rozpočty a obava z „dluhopisových mstitelů“ omezují jejich manévrovací prostor ve sféře veřejných financích. Není divu, že talentovaní lidé se politické dráze vyhýbají — nechtějí jen bezmocně přihlížet silám, které stejně nemohou ovlivnit.

Mezitím se vykořisťovatelská moc uplatňuje jinde. Ve Francii, posledním ohnisku fiskálních potíží, vzrostl majetek nejbohatších pěti set rodin z šesti procent národního důchodu v roce 1996 na 42 procent v roce 2024. Podobný vývoj lze pozorovat i ve zbytku Evropy — včetně Německa a sociálnědemokratických bašt na severu Evropy.

Prakticky nic z tohoto prudkého nárůstu majetku nejbohatších nelze rozumně přičítat jejich rostoucí produktivitě nebo výjimečnému podnikatelskému duchu. Hlavními faktory koncentrace bohatství jsou dlouhodobý pokles reálných hodinových mezd a propad velkých částí populace do existenční nejistoty; dále nové mechanismy, které umožňují velkému byznysu vytěžit ze státu hodnotu způsobem, který degraduje veřejné služby a zvyšuje budoucí závazky vlád; a konečně nové možnosti „daňové optimalizace“ pro ty, kdo disponují patřičnými prostředky.