Vaše iniciativa Zakroužkuj ženu se během voleb stala výrazným fenoménem, ovlivnila složení Poslanecké sněmovny, kam se dostala rekordních 67 žen. Překvapilo vás, jak rychle se iniciativa rozšířila i mimo vaši bublinu?

Otázka je, co vlastně „naše bublina“ znamená. Kampaň jsme dělali profesionálně — už v létě 2021, tedy před tehdejšími sněmovními volbami, jsme si řekli, na koho budeme cílit a jak se budeme prezentovat. Nemyslím si proto, že bychom oslovovali jen svou bublinu.

Poptávka po takové iniciativě tu byla — vznikla z toho, že se mnoho lidí naštvalo, že zastoupení žen v politice se stále výrazně nemění. Sedmašedesát žen ve Sněmovně je ve srovnání s minulými volbami, kdy jich bylo jen čtyřicet čtyři, obrovské číslo. Pomohli jsme podíl zvýšit téměř o padesát procent. Nemyslím si tedy, že jde o projev jedné bubliny, spíš o naplnění společenské poptávky.

Cílem tedy od začátku bylo zapojit do kampaně známé influencery a osobnosti s velkým dosahem a počtem sledujících?

Ano, ty jsme oslovovali napřímo. Letos to šlo dobře, protože povědomí o nás už existovalo a mnozí z nich o nás věděli už z minulého období. Jediným větším problémem byl čas — před volbami se konala řada akcí.

Mluvíte o časových možnostech. Kolik vás v iniciativě působí?

Letos nás na kampani pracovalo pět — tři ženy a dva muži. Před čtyřmi lety nás bylo zhruba patnáct. Teď jsme si mohli dovolit menší tým, protože jsme navazovali na to, co už vzniklo — na vizuální styl, webové stránky i na síť influencerů, které jsme oslovovali už tehdy.

V posledním měsíci jsme na tom pracovali skutečně naplno. Dva lidé se věnovali Instagramu, jeden měl na starosti volání a e-maily, další zajišťoval tisk materiálů a úpravy webu.

Týkala se vaše kampaň hlavně podpory žen, nebo spíš frustrace z politiky, kterou dlouhodobě ovládají především muži?

Obojí. Myslím, že se tyto věci vzájemně doplňují. Frustrace z politiky ale není úplně dobrá motivace pro pozitivní kampaň. Je to sice dobrý výchozí bod, nedá se však na něm vybudovat komunita lidí, kteří chtějí tvořit občanskou iniciativu.

Hned na začátku jsme se rozhodli, že nechceme dělat negativní kampaň. Naším cílem bylo zvýšit podíl žen ve Sněmovně, což je jasné a pozitivní. Říkali jsme si, že třicet procent je hranice, tzv. kritická masa, práh, na kterou můžeme cílit. Nakonec to dopadlo mnohem lépe. Vzhledem k tomu, jak byly sestavené kandidátky a jak bylo rozložené politické pole, to byl navíc letos asi maximální možný výsledek. Já osobně jsem si byl jistý, že třicet procent překročíme.

Piráti měli jedinou lídryni a STAN šest ze čtrnácti. Dá se říct, že vaše iniciativa suplovala to, co měly udělat samotné strany — tedy postavit víc žen na volitelná místa?

Já bych to tak klidně řekl. Ze zpětného pohledu je to vidět. Myslím, že STAN svým voličům a voličkám částečně vyšel vstříc, takže výsledek je tolik nepřekvapil.

U Pirátů ale podle mě došlo k jasnému nepochopení situace. Voliči i voličky ukázali, že po větším zastoupení žen je poptávka. Po druhých volbách, kdy k tomu přistoupili úplně stejně, by tento fakt už konečně měli přijmout.

Mluvíme o Pirátech a STAN, ale do Sněmovny kandidovalo mnohem více politických stran. Mířili jste na konkrétní voliče?

Fungovali jsme především na Instagramu, který má svou specifickou uživatelskou základnu — ta se částečně překrývá s voliči některých stran. Jde hlavně o věkové a částečně i genderové rozdělení. Letos jsme tedy kampaň vedli téměř výhradně tam. Na rozdíl od sněmovních voleb před čtyřmi lety, kdy jsme byli aktivní i na Facebooku.

Tehdy jsme uvažovali i o Twitteru, letos zase o TikToku. Nakonec jsme si ale řekli, že s počtem lidí, které máme, nemá smysl síly tříštit. Facebook se mezitím navíc proměnil v prostor plný negativních debat, a přestal tudíž být efektivním komunikačním kanálem. Proto jsme ho letos úplně vynechali.

Věková skupina, kterou jsme oslovili, skutečně odpovídá voličům některých stran. Že bychom ale mířili přímo na voliče konkrétních subjektů, to říct nelze.

Voličské chování je mimochodem různé a nezřídka příznačné. Když se podíváme třeba na Motoristy sobě, jejich voliči kroužkovali jen minimálně, takže se nikdo neposunul výš. U jiných stran funguje dynamika jinak — například u hnutí ANO vyskočili někteří kandidáti z nižších pozic, ale většinou šlo o známá jména, jako bývalý ministr životní prostředí Richard Brabec nebo olomoucký hejtman Ladislav Okleštěk.