Nehajluju. Tak dobře, hajluju, ale byl to vtip — to už si člověk ani nemůže udělat srandu? Každopádně ty rasistické komentáře jsem nepsal. A jestli ano, tak Gabriela je smazala. A ty, co nesmazala, to byl humor — copak nemáte smysl pro humor? A ty, které možná nebyly vtipné, tak ty mi tam napsal někdo jiný.

Pokud někdo ještě teď věří Turkovým výmluvám ohledně desítek až stovek rasistických, xenofobních, misogynních a homofobních příspěvků na sociálních sítích, zasluhuje soucit, pokud o sobě nebude současně tvrdit, že je inteligentní. Tím se nemyslí jen nějaká vyšší vzdělanost, ale prostě onen bájný „selský rozum“ — ten, kterého se jindy lidé nesoudně obhajující Turka tak rádi dovolávají. Přátelé, to vás opravdu nenapadlo použít ho tváří v tvář týpkovi, který před vás z obrazovky skládá výmluvy jak pexeso? Víte, že dělá blbce i z vás?

Turek si tuhle metodu už vyzkoušel na o poznání méně dramatické kauze s rychlou jízdou po dálnici. Tedy „rychlá jízda“… Asi bude přesnější rovnou napsat, že tenhle statečný závodník v běžném provozu sám fotil tachometr, ukazující 250 kilometrů v hodině.

Následovaly jeho typické vrstvy výmluv — jako když loupete shnilou cibuli a s každou další nechutnou vrstvou doufáte, že pod ní už konečně bude použitelná, a nakonec se ukáže, že zrovna tenhle kus byl prohnilý skrz na skrz. Možná by bylo lepší Turkovým výmluvám říkat prostě lži. A jeho osobně pojmenovat pravými slovy jako chronického lháře. Lhaní pro něj už ani není metoda, ale vlastnost, kterou si vypěstoval stejně jako komunitu přívrženců v sociálních sítích: je to součást kultu osobnosti.

Kult je totiž obdobou sekty. Máte-li kolem sebe armádu věrných, kteří vám bez zaváhání odkývou sebevětší nesmysl, utvrzuje vás to v přesvědčení, že jdete po správné cestě. A ze samého strachu, že pro svoje stádo přestanete být zajímavý, pokoušíte hranici korektnosti a posouváte ji, až ztratíte pojem o tom, odkud jste vyrazili. V online komunitě se těmhle trochu směšným, hluboce nešťastným a bytostně nejistým bojovníkům říká „edge lord“.

Cestou se vám stane i to, že začnete stejně snadno lhát i sami sobě — a jako prvotřídní narcis všem svým sebeklamům ochotně uvěříte. Stanete se svým vlastním fanouškem — není přesvědčivějšího lháře, než je ten, který svému lhaní sám věří.

Prochází-li vám to dostatečně dlouho a hraje-li vám do karet obecnější společenská nálada, začnete v jednu chvíli vyváženým mixem lží a šokujících výroků dláždit celou svou cestu k úspěchu. O síle tohoto mechanismu nejlépe svědčí fakt, že i tak tragikomická parodie na „skutečného muže“, jako je Filip Turek, se před očima národa málem prolhala a prošokovala až na šéfa diplomacie. Sebereflexi nám všem myslím dluží všichni, kdo se na téhle ostudě podíleli.

Pokud bychom hledali odpověď na Turkovu řečnickou otázku „kam se poděl humor“, možná bychom ji našli právě tady. Když se dřív řešila nějaká korupce v politice, používal se vtip „úplatek jsem nevzal — a ta částka taky nesedí“. Dneska už by se tomu nikdo nezasmál, protože lidé jako Filip Turek s bohorovností římského císaře z úpadkového období lžou, jako když tiskne — a pokud jsou z dílčí lži usvědčení, bez uzardění se z toho prostě znovu zkusí vylhat.

Je to psychická nemoc, která potřebuje léčbu. A lepší společnost, než je naše dnešní, by mu ji dávno nabídla, nevtíravým, laskavým způsobem, který z něj mohl udělat lepšího člověka. Každopádně větším problémem, než tahle politováníhodná kupa siláckých keců, jsou lidé, kteří za ním dosud fanaticky stojí, děj se co děj.

Pokud jde o starší muže mezi jeho následovníky, tam by mělo zasáhnout okolí — a připomenout jim třeba ty pozitivní, skutečně „chlapské“ věci, které už za svůj život nejspíše zvládli a za kterými ta sebestředná hranatá kreatura stoupající podvůdek po podvůdku zaostává stejně jako v módě.

A mladí kluci, kteří v tomhle zhmotnění Klausovy erotické fantazie hledají chybějící mužský předvoj? Ty snad po tomhle komickém kácení falešných model čeká normální, přirozené prozření. A jednou se téhle bizarní epizodě české politiky můžeme všichni společně zasmát. „Humor“ se totiž ve skutečnosti samozřejmě nikam nepoděl. To jenom Filip Turek nikdy nebyl vtipný.