Ačkoliv internetová média kontroverznímu sběrateli automobilů Filipu Turkovi dopomohla k europoslaneckému a poslaneckému mandátu, mohou vést také k jeho pádu. Ukazuje se tak při stále větším množství kauz, jež jsou s politikem spojené a v nichž mnohdy hrají úlohu právě sociální sítě. Tak by bylo možné shrnout komentáře redakcí oslovených odborníků k dění posledních týdnů kolem Turkovy postavy.

Turek po úspěchu Motoristů sobě v říjnových volbách a dosažení sněmovní většiny pro novou vládu ANO, SPD s malými partnery a Motoristů sobě aspiroval na post ministra zahraničních věcí. V průběhu vládního rokování však vyšla najevo jeho internetová minulost plná nenávistných projevů, která rovněž obnovila zájem o jeho dřívější kumulované kauzy.

Aktuálně není jasné, jak to s jeho nominací dopadne, Motoristé zatím dodat jiného kandidáta odmítají a hnutí ANO se k věci staví velmi zdrženlivě. Je však možné, že by Turka v souladu s dřívějšími náznaky mohl odmítnout jmenovat prezident Petr Pavel.

Turkovy těžkosti každopádně mohou podle oslovených odborníků sloužit jako případová studie celosvětového trendu vstupu bývalých influencerů do politiky.

Na hraně zákona

Dnes čtyřicetiletý Filip Turek svou kariéru započal jako kontroverzní influencer ve stylu alternativní pravice, předseda českého Jaguar clubu a amatérský formulový závodník. Věnoval se také renovaci automobilů, což dodnes provází četné nejasnosti ohledně danění a chování k zákazníkům, kteří s výslednou prací nebyli spokojeni.

Angažoval se téže v několika firmách, byl jednatelem společnosti Zapper-Club, která za covidové pandemie obdržela od státu pokutu kvůli porušení zákona o klamavých léčebných tvrzeních v souvislosti s nabízením údajného imunitního balíčku proti nákaze covidem-19. Turkova firma také vydala pseudolékařskou knihu Paraziti v nás, jejíž autorkou byla jeho matka Eleni a která doporučovala neověřenou frekvenční léčbu skrze přístroje, které Turek také prodával, a pití zředěného bělidla, což může být dokonce smrtelně nebezpečné.

Širší veřejnosti se Turek poprvé představil jako řečník ve vlastním pořadu Po žních k Turkovi na internetové VOX TV. Turek v tematických dílech odlehčeným způsobem prezentoval své názory na různé kontroverzní společenské otázky, zpravidla způsobem zapadajícím do myšlenkového rámce současné populistické pravice ztělesněné Donaldem Trumpem.

V první sérii z roku 2022 rozebral témata jako feminismus a hnutí MeToo, LGBTQ, válku s Ruskem, Evropskou unii nebo údajné omezování svobody slova. Turek se zde také často hlásí k pravici, vystupuje proti regulacím a údajnému podvazování konkurenceschopnosti levicovými politikami. I v těchto videích používal vůči oponentům velmi nevybíravý slovník, a to zejména vůči Pirátům, které jednou označil za „retardovanou pakáž, která si hraje na bolševické sociální inženýrství“.

Prakticky bez oponentury mu jakožto moderátorka témata nadhazovala Gabriela Sedláčková, která byla v říjnových volbách zvolena s Turkem jako další poslankyně za Motoristy sobě. Turek má nicméně dlouhodobě krom sociálních sítí volné platformy pro šíření svých myšlenek taky v alternativních internetových televizích, jak je zmíněná VOX TV, jejíž zakladatel Petr Kubelík se před několika měsíci přihlásil k tomu, že jeho médium „Turka stvořilo“, a dále XTV spojená zejména se členem Rady České televize Lubomírem Veselým.

Turek do politiky poprvé vstoupil teprve loni, když jej nově vzniklá koalice hnutí Přísaha bývalého elitního policisty a dnes senátora Roberta Šlachty a tehdy ještě málo známého a jen v pražské komunální politice se angažujícího hnutí Motoristé sobě ustanovila nezávislým lídrem společné kandidátky ve volbách do Evropského parlamentu.

Koalice s 10,26 procenty překvapivě skončila na třetím místě za hnutím ANO a za Spolu, a dosáhla na dva mandáty. Turek se ještě s Nikolou Bartůšek (Přísaha) stal europoslancem a dostal přes 152 tisíc preferenčních hlasů — více už jich získala pouze lídryně kandidátky vítězného ANO Klára Dostálová. V europarlamentu vzbudil pozornost svým hlasováním proti rezolucím kritickým k Rusku i zřejmým střetem zájmů při vedení výboru regulujícího automobilový průmysl.

Na prosincovém ustavujícím sjezdu Motoristů sobě byl Turek zvolen čestným předsedou strany. Letos oznámil, že navzdory svému teprve ročnímu angažmá v Evropském parlamentu se bude ucházet o post v Poslanecké sněmovně. Počátkem října byl zvolen poslancem z pozice lídra kandidátky Motoristů sobě ve Středočeském kraji.

Motiv nacismu

Některé z kontroverzních okolností Turkova někdejšího působení začala média zveřejňovat ještě před evropskými volbami. Zejména vyšla najevo jeho konstantní fascinace nacistickou symbolikou, kterou lze vypozorovat ze starších fotografií na sociálních sítích, kde hajluje při jízdě autem nebo se zvěčňuje se svícnem s hákovým křížem, s dýkou se symbolem nacistických vyhlazovacích složek SS nebo s helmou se znakem řecké neonacistické strany Zlatý úsvit.

Všechny tyto informace Turek omlouval svým černým humorem a tím, že je sběratelem vzácných starožitností, z nichž některé mají na sobě také nacistické symboly vázané k době, v níž vznikly.

Další várka podobných odkazů na fašismus a nacismus i otevřeně nenávistných příspěvků vůči menšinám vyšla najevo krátce po sněmovních volbách, když je zveřejnil Deník N. V jednom z nich Turek kritizuje trest pro neonacistické žháře ze severomoravského Vítkova, kteří v roce 2009 zaútočili zápalnými lahvemi na dům obývaný romskou rodinou, přičemž nejvážnější zranění utrpěla dvouletá dívka Natálie. „Popálení cikáněte“ podle tohoto Turkova příspěvku mělo být polehčující okolností.

Jindy Turek kritizoval volební právo žen, vulgárně se opíral do gayů adoptujících děti, do prvního amerického černošského prezidenta Baracka Obamy, opakovaně se v pozitivních souvislostech odkazoval na Hitlera, jeho sídlo Orlí hnízdo, árijskou rasu nebo symboliku nacistické kontrarozvědky SS.

„Židobolševikům nosí dárky Děda Mráz nebo Santa Klaus, mně Ježíšek, a když zlobím, tak já sám sobě anebo mi naklade Hitler! V orlím hnízdě v tyto svaté dny pracuji na volném pokračování naší oblíbené, národní českoněmecké pohádky. Bude se jmenovat Tři vagonky pro Popelku. A následovat bude díl Tři komíny,“ napsal Turek v jednom ze svých příspěvků.

Paleta Turkových kauz je však mnohem pestřejší a od loňska a jeho vstupu do politiky ji postupně odkrývají různá média. Letos v dubnu zveřejnil Turek fotografii palubní desky svého auta, kde ukazatel rychlosti značil, že vozidlo jede rychlostí 250 kilometrů v hodině. Tehdy ještě europoslanec tvrdil, že rychlosti dosáhl na dálnici v sousedním Německu, kde v některých úsecích neexistuje žádná maximální povolená rychlost a rychlostní limity jsou pouze doporučené.

Později se však ukázalo, že Turek lhal a že snímek vznikl v České republice na dálnici D5, která spojuje Prahu, Plzeň a hraniční přechod Rozvadov. Nejvyšší povolená rychlost na této dálnici je přitom 130 kilometrů v hodině. Krom toho patrně během rychlé jízdy manipuloval s mobilním telefonem, když záběr pořizoval. Pouhá fotografie tachometru však pro usvědčení z překročení rychlosti nestačí, a tak vyvázl pouze s pokutou osm tisíc korun za chybějící dálniční známku.

Server Page Not Found letos v červnu a červenci zveřejnil informace, že Turek se na své bývalé partnerce dopouštěl domácího násilí, což sám přiznal ve svém mailu z roku 2012, který server získal. Turkova bývalá partnerka na něj kvůli domácímu násilí podala trestní oznámení. Turek následně jakékoliv domácí násilí odmítl. „Promiskuitní bohužel ano. Nevěrný bohužel ano. Zlomená srdce bohužel ano. Zhrzené milenky určitě bohužel ano. Trestný čin a zmíněné násilí v žádném případě ne,“ uvedl.

Turkovi fanoušci za aktivní podpory nebo přihlížení motoristických politiků následně začali vyhrožovat autorce textů a šéfredaktorce webu Page Not Found Apoleně Rychlíkové a vulgárně na ni hromadně útočit. Předseda strany Macinka označil Rychlíkovou za „agresivní feministku a zuřivou bojovnici proti kapitalismu“ a její zjištění za předvolební snahu zdiskreditovat „úspěšného mužského politika“.

Útoky aktivně rozdmýchával také s Motoristy sobě spojený účet na sociálních sítích Hranatost. Proti vyhrůžkám Rychlíkové se tak ohrazovala i přední tuzemská novinářská profesní organizace Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu.

Velmi podobným způsobem příznivci Motoristů sobě útočili také na novinářku Deníku N Zdislavu Pokornou, která zveřejnila archiv Turkových nenávistných příspěvků z Facebooku. Macinka se pak ostře vyhrazoval proti Deníku N a na autorku podal trestní oznámení v rámci strategie „SLAPP“, zastrašovacích žalob vůči novinářům či občanské společnosti zveřejňujícím nepohodlná zjištění.

V dubnu zase Turek své fanoušky vyzval, aby za něj „dali pěstí“ automobilovému novináři a jeho někdejšímu příteli Vojtěchu Dobešovi, který Turka kritizoval pro diplomatické styky s autoritářským Íránem. Před několika dny potom vyšlo najevo, že právě Dobeš Deníku N poskytl archiv smazaných Turkových příspěvků.

A nakonec letos již po volbách Český rozhlas přinesl informaci, že na jaře roku 2017 Turek vyhrožoval zaměstnanci pražské ambasády Saúdské Arábie tím, že na jeho auto v podzemních garážích umístil obrázek šibenice a prázdnou nábojnici. Saúdské velvyslanectví kvůli výhrůžkám diplomatovi reagovalo důraznou nótou českému ministerstvu zahraničí.

Turek se k činu po výslechu na policii přiznal — ostatně ho zachytily bezpečnostní kamery — a hájil se tím, že šlo o impulzivní reakci poté, co se neznámý muž na ulici nevhodně choval k Turkově přítelkyni, a Turek se domníval, že jde právě o saúdského diplomata. Odmítl ale, že by mu na autě nechal nábojnici, ta mu prý vypadla z kapsy a měl ji od kamaráda myslivce.

Pozdní reakce

Politoložka Daniela Ostrá z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci potvrzuje, že Turek je nejznámějším politikem Motoristů sobě. „Svými stylizovanými videi dokáže zaujmout zejména mladší část mužské populace. Prezentuje se jim jako úspěšný závodník, sběratel veteránů a člověk, který je jako jeden z mála odhodlaný postavit se nejdříve bruselským, pak také českým elitám.“

„Archetypálně má být hrdinou, který se postaví ‚zelenému šílenství‘ a ‚nebezpečnému progresivismu‘. Slibuje, že přivede zpět způsob života, kde muži a ženy měli své pevné role ve společnosti,“ popisuje Ostrá pro Deník Referendum.

„Tento narativ o ‚starých dobrých časech‘ vonících zplodinami ze spalovacího motoru zapadá do úspěšných strategií pravicových populistů po celém světě,“ dodává politoložka. Turkovi se podle ní daří tento trend následovat, o čemž svědčí i rozložení voličské podpory Motoristů sobě, v němž napříč modely různých agentur jasně dominují muži do třiceti let.

Turkovo vystupování v politice je potom logické s ohledem na prostředí influencerství a sociálních sítí, z něhož vychází.

„Influencer je člověk zvyklý na jiný mechanismus fungování než politici. Jedním z takových mechanismů je vzbuzování emocí a hledání pozornosti, a to třeba skrze agresivitu a cílené produkování věcí, které jsou na hraně či těsně za hranou. Pokud chcete vydělávat na internetu, nesmírně se vám to vyplatí, ale jakmile se přesunete do politiky, je z toho pro vás obrovská toxická zátěž. Dnes vidíme, co se stane, když nejste schopni se včas na tento odlišný mód přeorientovat,“ uvedl pro DR v nedávném obsáhlém rozhovoru politolog Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Rétorické přístupy, které odpovídají myšlenkovému rámci trumpovského hnutí Make America Great Again, podle Charváta také vycházejí ze zkušenosti influencera. „S tím se pojí razantní rétorika i důraz na kontroverzní klíčová slova typu migrace nebo Green Deal. Jedna věc je totiž být influencer a mluvit na YouTube třeba i k desítkám tisíc lidí — a zcela jiná je potom dělat politiku, a to vedle někoho tak zkušeného, jako je Andrej Babiš,“ podotýká politolog pro DR.

Stejně jako Charvát popisuje též politický komentátor Jiří Pehe skutečnost, že „influencerskou“ formu komunikace si zvládli osvojit především politici populistické krajní pravice. Není tedy divu, že první výraznější příklad tohoto trendu v českém prostředí je právě politik silně konzervativních, vůči EU a klimatickým politikám kritických Motoristů sobě.

„Stačí se podívat na projevy světových pravicově populistických politiků na sociálních sítích. Nigel Farage, Geert Wilders nebo politici Alternativy pro Německo v čele s Alicí Weidelovou jsou součástí jedné kultury komunikace, charakteristické snahou se skrze provokativní a vyhraněné projevy jednoduše zviditelnit.“

„Toho je potom Turek součástí, jde pouze o různé odstíny téhož nepřátelství k liberální demokracii,“ popsal pro DR Pehe. „Otázkou jen zůstává, jestli jde v konkrétních případech o snahu získat pozornost či peníze, anebo jde o postavy se skutečně fašizující a ultrakonzervativní vizí, kterou si přejí v politice prosazovat.“

„Ve Spojených státech existuje bohatá kultura podobných influencerů, už to tak bývá, že v USA jsou podobné trendy vždy znát dřív. Již v prvním volebním období Donalda Trumpa s ním byla spojená řada na sociálních sítích vlivných osob s velmi podobným projevem, jako má nyní Filip Turek, včetně nadřazenosti bílé rasy a neonacistické symboliky,“ uvedl dále Pehe.

„Ostatně nedávno zastřelený aktivista Charlie Kirk měl právě svou primární základnu na sociálních sítích, kde měl obrovský počet sledujících. On je sice dnes portrétován jako slušný a jiným názorům otevřený konzervativec, ale když se podíváme, co psával na svých sociálních sítích, také tam najdeme například zjevně rasistické příspěvky,“ upozornil politický analytik. Podobné tendence pak lze nalézt i u dalších.

Pehe i další odborníci zároveň upozorňují, že na influencery v politice se všemi specifiky a neradostmi, které přinášejí, si budeme muset zvyknout. Krom USA jsou totiž influenceři vstupující do politiky stále častější jev i v Evropě, jak ukázaly loňské volby do Evropského parlamentu. Tam se krom Filipa Turka dostali také kyperský youtuber Fidias Panayiotou, předtím známý především jako autor ryze zábavných videí, řecká influencerka Afroditi Latinopoulou, která se proslavila zejména útoky na LGBTQ lidi a body shamingem, nebo španělský antirouškařský influencer Luis Peréz.

„Turek je politicky úspěšný a úspěšné strategie je vždy tendence napodobovat. Obávám se, že nezůstane zdaleka jediným, kdo se bude tímto způsobem projevovat. Zatímco někteří radikálně naladění lidé s kapitálem, jako je Marek Španěl, si kupují a budují celá antisystémová média typu Parlamentních listů, pro začínající politiky s fašizující vizí bude Turek jistě inspirací," shrnuje Jiří Pehe.