Nemůžeme nezačít aktuální kauzou nově zvoleného poslance a aspirujícího ministra zahraničí Filipa Turka. Překvapila vás zjištění Deníku N ohledně starších, později smazaných internetových příspěvků Filipa Turka, které byly vyhraněně rasistické, homofobní, adorující Hitlera či Mussoliniho?

Skutečně ještě jednou zdůrazněme, že pravdivost zatím nemáme potvrzenou. Pokud budu předpokládat, že jsou pravé, pak mě to příliš nepřekvapuje. Když se podíváme na Turkovy sociální sítě, tak tam minimálně ještě do včerejška bylo možné dohledat řadu velmi agresivních výroků, které do rámce zjištění Deníku N zapadají, byť neobsahují ty vysloveně rasistické projevy.

A čím si tyto Turkovy inklinace vysvětlujete?

Především je to logické vzhledem k tomu, z jakého prostředí Turek původně pochází: je to influencer, člověk zvyklý na jiný mechanismus fungování než politici. Jedním z takových mechanismů je vzbuzování emocí a hledání pozornosti, a to třeba skrze agresivitu a cílené produkování věcí, které jsou na hraně či těsně za hranou. Pokud chcete vydělávat na internetu, nesmírně se vám to vyplatí, ale jakmile se přesunete do politiky, je z toho pro vás obrovská toxická zátěž. Dnes vidíme, co se stane, když nejste schopni se včas na tento odlišný mód přeorientovat.

Současně to je ale charakteristická strategie krajní pravice: snažíte se zaujmout velmi provokativními vyjádřeními, a když narazíte, tak se hájíte tím, že to byla legrace a nemysleli jste to vážně. Každopádně to celé působí strašlivě amatérsky: jsem politik zvolený do sněmovny, aspiruju na post ministra zahraničí, a pak najednou přijde průšvih s něčím, co jsem kdysi napsal na sítě? To značí, že dotyčný netuší, jak to v politice chodí.

Pojďme obecněji rozebrat proběhlé sněmovní volby. Vítězné hnutí ANO se v uplynulém volebním období rétoricky přibližovalo populistické pravici. Jak se ty posuny ANO podle vás projeví v jeho vládnutí? Změní se oproti minulému období?

Myslím, že se projeví — nemusíme totiž zůstávat pouze u rétoriky, šlo také o zcela konkrétní kroky, jako to, že odešel od strany evropských liberálů ALDE a stal se jedním ze zakladatelů nové frakce Patrioti pro Evropu. Dopad na funkčnost těchto mezinárodních Babišových vazeb ale může mít to, jak na jaře dopadnou volby v Maďarsku, kde má dosud největší šanci vystřídat Viktora Orbána a Fidesz Péter Magyar se svou novou stranou Tisza. V této souvislosti je totiž nutné říci, že Babiš není ideolog a bere to zkrátka tak, že se nyní přidává k „té silnější“ straně.

V praxi to může vypadat tak, že i když se Babiš hlásí ke konzervatismu, tak na jednání Evropské rady zvedne ruku pro nějaké opatření v rámci Green Dealu, zatímco doma to bude rámovat jako boj proti Green Dealu.

Každopádně u Andreje Babiše též vidíme velkou inspiraci vládnutím Donalda Trumpa v USA. Myslím, že se to projevuje i v tom, jak spěchá na sestavení vlády, byť se svou činorodostí zatím naráží jednak na zdrženlivost prezidenta Petra Pavla a z druhé strany na rozmarné požadavky koaličních partnerů z Motoristů sobě a SPD. S nimi se mu přes jeho jednoznačné vítězství vláda skládá špatně. Současná Turkova aféra je toho jen dokladem.

Jak se mu bude s těmito dvěma uskupeními vládnout?

Zejména Motoristé sobě jsou strana nová, a tedy nevyzpytatelná, a zároveň výrazně ideologická, což Babišovi jistě nevyhovuje. SPD je pak typově strana, která je rozena pro opoziční roli, vytváří svůj politický model na permanentních útocích na vládní elitu. Máme výzkumy potvrzující, že vlády, kterých se strany jako SPD účastní, v evropském srovnávacím rámci bývají méně stabilní. Naposledy jsme to viděli v Nizozemsku, kde byla od loňska součástí vládní koalice strana Geerta Wilderse: ten ji zvenčí permanentně atakoval, a jakmile začala ztrácet voličskou podporu, okamžitě ji opustil. Tento efekt se může násobit i tím, že SPD má pestrý klub s účastí Svobodných, PRO, Trikolory a ještě nestraníka Miroslava Ševčíka, přičemž si nejsem jist, zda je Okamura v ten moment schopen vlastní klub uřídit.

Očekáváte, že koalice vydrží?

Nesourodá koalice může vydržet, když se všichni zúčastnění přihlásí k tomu, že se pragmaticky spojují za určitým cílem: potom by dával logiku i kritizovaný postup, že se v rámci jednání o vládě nejdříve řeší křesla a posty namísto programu. Ale nikoliv, když je jedna ze stran pragmatická a druhá otevřeně ideologická.

Proto si myslím, že Babiš by býval byl úplně nejraději, kdyby se rozpadla koalice SPOLU a on mohl vládnout s ODS. U občanských demokratů je jistě spousta lidí, kteří by to ocenili, i těch, kteří by měli problém to překousnout. Pro ně by ale mohl být zase argument, že to zabrání vládě s SPD. Bylo by to v souladu se současnou debatou v médiích a na sociálních sítích, zda se nemá některá z demokratických stran obětovat a utvořit s Babišem vládu. Já si upřímně nejsem jist, zda debata o tom, zda má SPD vést spíše obranu, nebo vnitro, nebyla součástí Babišova tlaku na vládní strany, aby to jedna z nich nevydržela a šla do vlády.

Může Babiš, už tak úspěšný mobilizátor, vysát voličstvo svých pravicově populistických koaličních partnerů, podobně jako se mu to dříve podařilo u tradiční levice?

Můj předpoklad, jak to skončí, je ten, že ANO dočista vysaje Motoristy sobě, tedy že účast v parlamentu pro ně bude jednorázová. Svoje priority, jako je vyrovnaný rozpočet, nebudou schopni prosazovat proti Babišovi, který zase říká, že je potřeba investovat. Výsledkem bude, že vláda se zkrátka bude řídit tím, co bude chtít Babiš.

Ale myslím si, že jeho snaha získat si na svou stranu další voliče SPD narazí na jistý limit, totiž ten, že odmítá vystoupení z Evropské unie. Takže další Babišův vzestup bude předpokládat už dost velké a komplikované lavírování, protože Motoristé sobě a SPD nemají stejný typ voličů. Motoristé se voličsky ukazují jako nesourodý mix, v němž důležité místo mají prvovoliči a který tvoří úplně stejně bývalí voliči Okamury jako třeba Pirátů.

Jak byste ideově charakterizoval Motoristy sobě? Jakou složku tvoří myšlenkový svět Václava Klause a jakou složku MAGA a prostředí manosféry?

Je to strana, která sama sebe silně definuje jako konzervativní. Je to oslava Václava Klause, částečně doplněná o rétorické přístupy, které sice odpovídají i prostředí MAGA, ale dle mého spíše vycházejí ze zkušeností influencerství, s nímž se pojí razantní rétorika i důraz na kontroverzní klíčová slova typu migrace nebo Green Deal. Jedna věc je totiž být influencer a mluvit na YouTube třeba i k desítkám tisíc lidí — a zcela jiná je potom dělat politiku, a to vedle někoho tak zkušeného, jako je Andrej Babiš. Tato nezkušenost Motoristů se ostatně ukázala již během jednání o vládě, kdy Petr Macinka s Filipem Turkem pouštěli do veřejného prostoru, jaká ministerstva si pro sebe domluvili, než zasáhl Babiš a řekl jim, ať nic nevypouštějí, dokud to není domluvené.

Kdybychom tuto slupku ořízli, zbyde nám taková „tvrdá ODS“, něco na způsob její frakce, která si říká po americkém vzoru Tea party.

Co od nich čekat ve vládě? Pragmatismus, nebo velké, ideologií poháněné změny?

Oni se o to mohou snažit, ale brzy narazí na to, že to zkrátka nejde. Ne kvůli nějakému deep state, ale třeba jednoduše proto, že existuje ústava a platné zákony. A když — jako Okamura -- už v počátcích jednání o nové vládě hlásíte, že byste v případě zisku ministerstva vnitra rovnou vyměnili policejního prezidenta, tak se samozřejmě všichni chytají za hlavu a vede to leda tak k tomu, že to ministerstvo nakonec nedostanete. Dodnes mi není jasné, proč to Okamura udělal, protože jako zkušenému politikovi mu muselo být jasné, jaký to bude mít následek. Interpretovat to můžeme různě, třeba tak, že to byl naschvál, protože neměl nikoho vhodného, koho by ministerstvo vnitra posadil, a tak o ten rezort ve skutečnosti nestál.

Ve volbách neuspělo hnutí STAČILO! a nedostalo se do sněmovny. Jak si to vysvětlujete?

Ukázalo se, že voliči zkrátka ve výsledku neslyší na program vyhraněně antisystémový a žádající referendum o vystoupení z EU a NATO — v kontextu války za rohem to pro ně už zkrátka bylo moc.

Tím, že pro mě překvapivě vzrostla volební účast, tyto strany oslabily, protože se dostaly na strop svých možností a už neměly kam dále mobilizovat, na rozdíl od ostatních, ať už vládních stran, či ANO. A pokud už tyto malé antisystémové strany někoho mobilizovaly, tak zřetelně ve prospěch ANO, kde byla jistota, že hlas nepropadne.

A pak je otázka, jak se do výsledku promítlo spojení se SOCDEM, což z mého pohledu — je to ale, jak zdůrazňuji, pohled městského liberála — byla ze strany SOCDEM hrubá, fatální chyba, která způsobila členský exodus a postavila ji do schizofrenního nečitelného postavení. Pro voliče je zkrátka nesrozumitelné, když jako někdo, kdo zemi přivedl do EU a dlouho tu platil za největšího podporovatele evropské integrace, najednou žádáte referendum o odchodu a vystupujete ostře protiunijně.

Výraznou pozornost měl před volbami vyhraněně národovecký spolek Svatopluk, který organizoval předvolební demonstraci v Praze. Jak volby dopadly pro něj? Připomeňme, že se do sněmovny dostal člen jeho vedení Tomáš Doležal jakožto nový poslanec SPD.

Špatně, protože Svatopluk se snaží spojovat SPD a STAČILO!, přičemž obě strany dopadly hůře, než se čekalo. Ale se zmíněným poslancem Doležalem jste otevřel zajímavou otázku personální návaznosti na tyto vnější skupiny: spokojená je totiž Společnost na obranu svobody projevu, že má především v Motoristech sobě řadu nových ambasadorů pro svá témata, z druhé strany jsem zaznamenal satisfakci u LGBTQ aktivistů, protože se do sněmovny zejména z kandidátek KDU-ČSL nedostala řada výrazných odpůrců manželství pro všechny. I v rámci ANO jsou výrazní zastánci některých liberálních témat, jako je nová předsedkyně klubu Taťána Malá, nemluvě o většinově ženských klubech Pirátů a STAN. To vše nabourává zjednodušený závěr o výrazně konzervativnější sněmovně, přestože posun tímto směrem určitě nastal.

Teď narazil tento spolek na své limity. Oni jsou skupina lidí, kteří chtějí změnu režimu: a ta zkrátka neprošla, spolu se špatným výsledkem SPD a STAČILO! Dokonce i Motoristé sobě něco takového odmítají: když jejich předseda Petr Macinka vystupoval na jaře na svatoplukovské konferenci, tak se obratu „změna režimu“ vysmál s tím, že Motoristé chtějí změnit vládu, ale určitě ne režim. Když to shrnu, síly, které se sdružují ve Svatopluku, dlouhodobě působí silněji, než jaká je reálně jejich společenská síla. Jsou silní v rámci jistých voličských segmentů, ale ne celkově.

Obecně v těchto volbách selhal kromě změny režimu další koncept spojený se Svatoplukem: a sice idea konzervativní levice, kombinující silnou roli státu v ekonomice a sociální opatření s tradicionalistickou kulturní agendou. V evropském kontextu tento přístup funguje u Orbána v Maďarsku nebo v Polsku u Práva a spravedlnosti, který je obecně rámován pravicovým antikomunistickým konzervatismem, ale už ne u „levicově konzervativního“ českého STAČILO! nebo u německého hnutí Sahry Wagenknechtové. Úspěch naproti tomu zažil ve Francii Jean-Luc Mélenchon a v Německu Die Linke — ti jsou jasně vyhraněně levicoví ekonomicky i kulturně. To může pro levici být vodítkem při debatách o tom, jakou strategii zvolit do voleb v roce 2029.

VOJTĚCH PETRŮ