↗

Filip Turek je původně influencer, tedy člověk zvyklý pracovat se vzbuzováním emocí a hledáním pozornosti, a to třeba skrze agresivitu a cílené produkování věcí, které jsou na hraně či těsně za hranou, míní politolog Jan Charvát. Foto Facebook Motoristé sobě

Nemůžeme nezačít aktuální kauzou nově zvoleného poslance a aspirujícího ministra zahraničí Filipa Turka. Překvapila vás zjištění Deníku N ohledně starších, později smazaných internetových příspěvků Filipa Turka, které byly vyhraněně rasistické, homofobní, adorující Hitlera či Mussoliniho?

Skutečně ještě jednou zdůrazněme, že pravdivost zatím nemáme potvrzenou. Pokud budu předpokládat, že jsou pravé, pak mě to příliš nepřekvapuje. Když se podíváme na Turkovy sociální sítě, tak tam minimálně ještě do včerejška bylo možné dohledat řadu velmi agresivních výroků, které do rámce zjištění Deníku N zapadají, byť neobsahují ty vysloveně rasistické projevy.

A čím si tyto Turkovy inklinace vysvětlujete?

Především je to logické vzhledem k tomu, z jakého prostředí Turek původně pochází: je to influencer, člověk zvyklý na jiný mechanismus fungování než politici. Jedním z takových mechanismů je vzbuzování emocí a hledání pozornosti, a to třeba skrze agresivitu a cílené produkování věcí, které jsou na hraně či těsně za hranou. Pokud chcete vydělávat na internetu, nesmírně se vám to vyplatí, ale jakmile se přesunete do politiky, je z toho pro vás obrovská toxická zátěž. Dnes vidíme, co se stane, když nejste schopni se včas na tento odlišný mód přeorientovat.

Současně to je ale charakteristická strategie krajní pravice: snažíte se zaujmout velmi provokativními vyjádřeními, a když narazíte, tak se hájíte tím, že to byla legrace a nemysleli jste to vážně. Každopádně to celé působí strašlivě amatérsky: jsem politik zvolený do sněmovny, aspiruju na post ministra zahraničí, a pak najednou přijde průšvih s něčím, co jsem kdysi napsal na sítě? To značí, že dotyčný netuší, jak to v politice chodí.

Pojďme obecněji rozebrat proběhlé sněmovní volby. Vítězné hnutí ANO se v uplynulém volebním období rétoricky přibližovalo populistické pravici. Jak se ty posuny ANO podle vás projeví v jeho vládnutí? Změní se oproti minulému období?

Myslím, že se projeví — nemusíme totiž zůstávat pouze u rétoriky, šlo také o zcela konkrétní kroky, jako to, že odešel od strany evropských liberálů ALDE a stal se jedním ze zakladatelů nové frakce Patrioti pro Evropu. Dopad na funkčnost těchto mezinárodních Babišových vazeb ale může mít to, jak na jaře dopadnou volby v Maďarsku, kde má dosud největší šanci vystřídat Viktora Orbána a Fidesz Péter Magyar se svou novou stranou Tisza. V této souvislosti je totiž nutné říci, že Babiš není ideolog a bere to zkrátka tak, že se nyní přidává k „té silnější“ straně.

V praxi to může vypadat tak, že i když se Babiš hlásí ke konzervatismu, tak na jednání Evropské rady zvedne ruku pro nějaké opatření v rámci Green Dealu, zatímco doma to bude rámovat jako boj proti Green Dealu.

Každopádně u Andreje Babiše též vidíme velkou inspiraci vládnutím Donalda Trumpa v USA. Myslím, že se to projevuje i v tom, jak spěchá na sestavení vlády, byť se svou činorodostí zatím naráží jednak na zdrženlivost prezidenta Petra Pavla a z druhé strany na rozmarné požadavky koaličních partnerů z Motoristů sobě a SPD. S nimi se mu přes jeho jednoznačné vítězství vláda skládá špatně. Současná Turkova aféra je toho jen dokladem.